Michael Haneke

Michael Haneke se narodil 23. března 1942 v Mnichově v Německu. Brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Vídně. Oba jeho rodiče, otec Fritz Haneke a matka Beatrix von Degenschild, byli herci, a tak se i Michael pokoušel vydat na hereckou dráhu, avšak neúspěšně. Proto si zvolil studium filosofie, psychologie a dramatického umění. Po absolvování Vídeňské universitě se věnoval filmové kritice a v letech 1967-1970 působil jako redaktor a dramaturg v německé televizní stanici Südwestfunk. Měl zde především na starosti scénická představení divadelních her německých autorů. Od roku 1973 se stává i režisérem televizních filmů, pro televizi pracuje až do roku 1993. Svůj první celovečerní film Der Siebente Kontinent (The Seventh Continent, 1989) natočil v roce 1989. Následujícím videofilmem, Benny’s Video, z roku 1992, vešel kontroverzním stylem do širšího povědomí. Po několika dalších snímcích, např. 71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls (1994), Funny Games (1997), přišel rok 2001, ve kterém natočil, podle vlastního scénáře, svůj nejoceňovanější snímek. Film La pianiste (Pianistka, 2001) natočený ve francouzské produkci získal hlavní cenu na MFF v Cannes, a cenu za nejlepší herecký výkon si odnesli i oba představitelé hlavních rolí, Benoit Maginel a Isabelle Huppert. Po úspěchu následovaly filmy Le temps du loup (Čas vlků, 2003) a Caché (Utajený, 2004). V roce 2008 natáčí pro americký trh remake svého dřívějšího filmu, tentokrát uvedeného pod názvem Funny Games U.S. (2008). Michael Haneke své filmy tvoří převážně ve Francii, kde v současné době i žije. Sám sebe vnímá jako kritika evropské společnosti a americké kinematografie, kterou považuje za pokleslou a konzumní. Mimo film se věnuje i divadelní režii, v roce 2006 uvedl v Paříži svoje nastudování opery Don Giovanni.

Autor: Hugin

Michael Haneke (1942, Mnichov) studoval filozofii, psychologii a divadelní vědu ve Vídni. V letech 1967-1970 pracoval v německé televizi. Po řadě TV filmů natočil trilogii Sedmý kontinent (Der siebente Kontinent, 1988), Bennyho video (Benny's Video, 1992), 71 fragmentů chronologie náhody (71 Fragmente einer Chronologie des Zuffalls, 1994), kde vykresluje odcizené jedince prostřednictvím jejich frustrací a analyzuje vztah násilí a moderních médií. Pesimistickým pohledem na člověka se vyznačují i jeho další filmy: Zámek (Das Schloss), Funny Games (oba 1997), Kód neznámý (Code inconnu, 2000), Pianistka (La pianisté, 2001), Čas vlků (le temps du loup, 2003), Caché (2005). Roku 2008 natočil v USA remake svého filmu Funny Games.
katalog 44. MFF Karlovy Vary