Čang I-mou

Světově proslulý čínský režisér Zhang Yimou (1952) sbírá už patnáct let pocty na festivalech a patří k režisérům, kteří koncem osmdesátých let postavili čínský film do popředí celosvětové pozornosti. Dva jeho filmy (Ju DOUa Červené lucerny- uvádíme v sekci Přírůstky Národního filmového archivu) získaly oscarové nominace. Jako syn příslušníka Kuomintangu a lékařky byl v době kulturní revoluce označen za politicky nespolehlivého. Tohoto stigmatu se nikdy úplně nezbavil a dodnes je počítán ke kritikům oficiální čínské linie. Působil zprvu jako kameraman (především u Chena Kaiga) a herec, jako režisér debutoval v roce 1988. Jeho filmy mají charakter historických epopejí a přibližují spektakulární filmovou formou uzlové body čínské historie 20. století.
TeB, X. Febiofest

(v anglických encyklopediích je uváděn jako Zhang Yimou) se narodil 14.11. 1950 ve městě Sian (angl. Xi'an) v provincii Šen-si (angl. Shanxi), Čína.
Je synem rolníka ze severní provincie. Otec bojoval v armádě Kuomintangu. V roce 1966 byl v rámci jedné z kampaní kulturní revoluce poslán pracovat na venkov. Aby si mohl koupit vytouženou kameru, prodával krev. Později díky svým sportovním výkonům v basketbalu získal místo v textilní továrně. Od roku 1978 studoval kameru na Pekingské filmové akademii. Na školu přijat s problémy (kvůli překročení věkového limitu) až po napsání dopisu, který poslal ministrovi kultury. Společně s dalšími představiteli tzv. páté generace (Cchen Kchaj-Ke, Wu c'-niou, Tchien čuang-čuang aj.) absolvoval v roce 1982. Šlo o první ročník, otevřený v roce 1978 po dlouhém uzavření vysokých škol v éře kulturní revoluce.
Poté byl kameramanem několika snímků a ve filmu Lao jing (Stará studna, 1987) dokonce ztvárnil hlavní roli, za kterou získal cenu na MFF v Tokiu. Jako režisér debutoval o rok později. V roce 1988 získal na MFF v Berlíně Velkou cenu - Zlatého medvěda za film Rudé pole. 0 dva roky později byl film Ťü-Tou (Ju-dou) jako první čínský film v historii nominován na Oscara v kategorii cizojazyčný film. Manželkou Čang I-moua (česky) byla po jistou dobu herecká hvězda jeho filmů Kung Li (ztvárnila hlavní roli i ve snímku Zavěste červené lucerny).
Téměř každý jeho film, jehož dramatická výstavba je podtržena silným emocionálním nábojem a výtvarnou kulturou, získal některou z hlavních cen na významných festivalech. U Čang I-moua přetrvává důraz na prezentaci silných ženských hrdinek. Na jejich osudech zobrazuje bouřlivé společensko-politické události Číny dvacátého století.
Filmy (režie, není-li uvedeno jinak) -1987: Rudé pole (Chung kchao-liang, uv.), příběh venkovanky, která se vzbouří proti vžitým konvencí; 1990: Ťů-Tou (angl. Ju-dou), spolurežie Yang Fenglian; 1991: Zavěste červené lucerny (Da hong denglong gao gao gua nebo Te chung tang-lung kao-kao kua/Raise the Red Lantem, uv.), historicko-psychologický film; 1992: čchiou-tů ta kuan-s' (Qiu Ju da guansi/čchiou-tů před soudem nebo Pňběh Čchia tú), Zlatý lev na MFF v Benátkách; 1994: Chuo-če! (Huozhe!lTo Live!/Žít!), Velká zvláštní na poroty a cena pro herce Ge Youa na MFF v Cannes; 1994: Jao a jao jao tao wajpo & ao (Yao a yao dao wai pe qizd/Shanghai Tirad/Šanghajská triáda);1995: Lumiére et compagnie (Lumiére a spol.), jen spolurežie epizody; 1997: Jou chua obou obou šuo (Ya hua hao hao shuo/Keep Cool/Zůstaň v klidu nebo Neztrácej hlavu, + herec), komediální ralita ze současné Číny, kritizující jak zpolitizované tradice, tak i nekritické přejímání záp ho způsobu života; 1999: I-ke, tow pu neng šao (Not One Less/Nikdo nesmí chýbět), Z4 lev na MFF Benátky 1999. Příběh třináctileté dívenky, jíž je svěřen úkol zastupovat nepf ného venkovského učitele, který odjel za svou nemocnou matkou, je vyprávěn neorealistickou metodou snímání v reálu a za použití představitelů z ulice, kteří hrají vesměs sami. Film nabízí zajímavé srovnání primitivity života na odlehlých místech Číny se zjevně odlišným způsobem života ve městě, kam se hrdinka vypraví, aby našla jednoho ze svých ž9 2000: Wo De Fu Qin Mu Qin (Cesta domů), Velká cena poroty-Stříbmý medvěd-tra I v Berlíně 2000. Něhou a čistotou dýchající snímek lze označit za nenákladný, prostý, ak emocionálně působivý. Jde jen" o příběh dvou mladých lidí, vyprávěný mužem, jemuž zemřel otec. O tom, jak se kdysi maminka a tatínek seznámili, zamilovali a vzali se. Láska lidí k sobě navzájem i pouto k rodným místům je přitom ztvárněno bez laciného sentimentu.

Zdroj: Filmový přehled