Pietro Germi

Studoval na římském Centro Sperimentale herectví a režii. 1945 debutoval filmem II testimone (Svědek), natočeným podle vlastního námětu a scénáře. V dalších letech vytvořil řadu filmů, jimiž se zařadil do proudu neorealistického hnutí a z nichž mnohé mu přinesly mezinárodní uznání. Po 1960 se Germiho zájem soustředil na Sicílii a v satirických komediích zachytil falešnou morálku a pokrytectví měšťáckých vrstev a přežité formy života, vládnoucí na ostrově: Rozvod po italsku (1961), Svedená a opuštěná (1963). Podobné téma rozvíjí i v dalších komediích Dámy a pánové (1965) a Ĺ Immorale (Nemrava, 1967), na něž navázal filmem Alfréde, Alfréde! (1972). Z jeho dalších filmů jmenujeme Serafino (1968) s populárním italským zpěvákem Adrianem Celentanem a La castagne sono buone (1970, Kaštany jsou dobré) s Giannim Morandim. 1974 přerušila jeho choroba přípravy na filmu Amieimiei (Moji přátelé), jehož režii převzal Mario Moniceli.
Seminář italského filmu