Maminka Vladimíra Valentinoviče Meňšova, Antonina Alexandrovna Dubovskaja (1905), pocházela od Astrachaně, z rodiny bohatého statkáře. Po revoluci však rodnou ves z obav o svůj život opustila a osud ji zavál až do dalekého Baku. Pracovala pak na osobním parníku, kursujícím mezi Baku a Íránem. Zde poznává prvního důstojníka Valentina Michajloviče Meňšova (1912). Jejich vztah je roku 1938 korunován svatbou, o rok později (17. 09. 1939) se jim narodí syn Vladimír a roku 1941 ještě dcerka Irina.
První léta svého života strávil malý Voloďa v rodném Baku, později pak jeho otec odešel od námořnictva a přijal lépe placenou, ale velmi nebezpečnou funkci v NKVD. Tato práce byla i důvodem ke stěhování celé rodiny - a to do Archngelska. Fantastická příroda severního Ruska citlivého chlapce zcela okouzlila a v mnohém ovlivnila i jeho další život. Hodně četl, zvláště si oblíbil ruské klasiky, s výborným prospěchem ukončil základní školu. Roku 1950 byl jeho otec znovu převelen, tentokrát do matčina rodného kraje.
V Astrachani začíná Vladimír na otcovo přání studoval střední školu vojenského charakteru, ale i když ji dokončí s vynikajícím prospěchem, vojákem z povolání se nikde nestane. Od dětství byl totiž fascinován světem filmu, neunikl mu snad žádný nový snímek a potají toužil se také stát známým a obdivovaným hercem. Roku 1957 se tedy, přes nesouhlas rodičů, vydává za svým snem... První pokus o přijetí na moskevském VGIK-u ale skončí neúspěšně a zklamaný hoch se vrací domů, do Astrachaně. Nějaký čas tu pracuje jako soustružník, ale svých snů se nevzdává...
Příští dva roky ještě prožije jako horník va Vorkutě a námořník v rodném Baku, ale pak už má našetřeno dost peněz na nový "výlet" do Moskvy. Tentokrát má štěstí a je přijat do herecké školy při Moskevském uměleckém divadle (MCHAT-u). V té době to byla jedna z nejlepších uměleckých škol v SSSR, její studenti měli vynikající možnosti účinkovat na jevišti a bylo jim umožněno se seznámit i s prací před filmovou kamerou. Ve druhém ročníku studia se Vl. Meňšov potkává se spolužačkou Věrou Alentovou - přeskočí mezi nimi jiskřička a brzy je z toho svatba. Zbývající tři roky studia proletí jako nic a mladý pár čeká smutné rozloučení.
Zatímco Věra zůstává v Moskvě, Vladimíra čeká umístěnka až v dalekém Stavropolu, kde nastupuje jako herecký elév v Lermontově dramatickém divadle. Vydrží zde dva roky a pak se pod záminkou dalšího studia vrací zpátky do Moskvy. Pod vedením legendárního Miachaila Romma studuje na VGIK-u filmovou režii a poznává nové perspektivy filmového umění. Znovu se schází se svojí láskou Věrou a roku 1969 se jim narodí dcerka Julie (pozdější populární televizní moderátorka a herečka). Ani teď však rodina nemá na růžích ustláno - nemají ani vlastní byt. Věra s dítětem žijí na divadelní ubytovně, Vladimír na koleji VGIK-u. situace se zlepší až po roce 1970, kdy Vladimír dokončí studia a začne pracovat - hned svými prvními snímky se mu podaří zaujmout diváky a získat respekt kolegů. Kromě hereckých kreací se pouští i do režisérské práce a i tady se mu vcelku vede.
Roku 1978 začíná natáčet film Moskva slzám nevěří - přepracuje původní scénář, přidá několik postav a do hlavní role dívky Káti obsazuje svojí ženu Věru Alentovou. Snímek má nečekaný úspěch, jak v SSSR, tak i v zahraničí. Získává dokonce Oscara v kategorii "Nejlepší zahraniční film". Kromě toho mu byla udělena vysoká ocenění na filmových festivalech v Houstonu (USA), Quito (Ekvádor), Brusel (Belgie) a Potrugalsku. Po tomto úspěchu už Vladimír Meňšov natrvalo patří mezi sovětskou filmařskou elitu a na jeho kontě přibývá jedno dílo za druhým - ať už působí jako herec, nebo jako režisér. Dobré časy sovětské kinematografie však konší rozpadem SSSR a problémy té doby se nevyhnou ani jemu. Pozornost diváků se obrací hlavně na americké a západoevropské snímky, Vladimír Meňšov se ji tedy snaží zaujmout např. komedií Širli-myrli, kde působí jako herec, režisér i scénárista.
S novým stoletím nabírá nový dech i on a dává se znovu do práce - Závist bohů, Denní a Noční hlídka, seriál Brežněv, nebo pozoruhodný film Čas sbírat kameny, to jsou názvy jen několika jeho posledních děl.
V současné době žije Vl. Meňšov se svojí ženou v Moskvě a je zaměstnancem filmového studia MOSFILM. Za svůj dlouhodobý přínos ruské i sovětské kultuře byl mnohokrát oceněn a je, mimo jiné i dvojnásobným Vítězem SSSR státní ceny (1978 1981), Zasloužilým umělcem RSFSR (1984), Národním umělcem SSSR (1991), či laureátem Řádu za zásluhy o vlasti IV. stupně.
Autor: green-tea .
