Jean Desailly byl výrazným hercem charakterních rolí, na své umělecké konto nastřádal více než šedesát filmů, hrál také v televizi, jeho láskou bylo ale především divadlo. Jean Marcel Desailly se narodil v Paříži a vyrůstal v harmonickém rodinném prostředí, díky otcovým kontaktům se seznámil i s četnými umělci. Po otci zdědil také určité nadání k malování a původně studoval školu výtvarných umění (École des beaux-arts), koncem třicátých let se ale připojil ke kočovné divadelní společnosti a nakonec začal studovat herectví na pařížské konzervatoři.
Konzervatoř mu poskytla také první příležitost před kamerou, když se spolu s dalšími spolužáky objevil v krátkém dokumentu PREMIER PRIX DU CONSERVATOIRE (1941). Tento krátký film zachytil na počátku kariéry několik dalších později výrazných osobností francouzského herectví (Dany Robin, Françoise Christophe, Sophie Desmarets atd.) Nedlouho nato debutoval i v celovečerním filmu a v poměrně velké roli hrál v adaptaci detektivního příběhu Georgese Simenona LE VOYAGEUR DE LA TOUSSAINT (1943).
Po dokončení konzervatoře vstoupil Jean Desailly do angažmá v nejslavnějším francouzském divadle Comédie Française (1942-1946), kde jako mladý, pohledný a především nadějný herec dostal velké příležitosti v zavedené klasice (Hamlet, Antonius a Kleopatra, Měšťák šlechticem), absolvoval také úspěšné divadelní turné po celé Evropě. Souběžně pokračoval i v práci před filmovou kamerou a jeho jméno je spojeno s ambiciózními poválečnými snímky jako OTEC GORIOT (Le pere Goriot, 1945), ROGER LA HONTE (1946) nebo PASTORÁLNÍ SYMFONIE (La symphonie pastorale, 1946). Právě tento film však ukončil jeho kariéru v Comédie Française, protože kvůli natáčení měl absenci v divadle a nejprestižnější francouzská scéna něco takového nepřipouštěla. Stihnul se také oženit a jeho manželkou se stala herečka Ginette Nicolas, známá dodnes jako Nicole Desailly (*1920). Měli spolu dvě děti, ale rozvedli se po několika málo letech. Na dalších šedesát let pak svůj soukromý i pracovní život spojil s herečkou Simone Valere (*1923), vzali se ale až v roce 1998.
V roce 1946 byl Desailly propuštěn Comédie Française a ve spojení se souborem Barrault-Renaud účinkoval na scénách Théâtre Marigny a Odéon Théâtre de France. V jeho divadlení práci převažoval v té době francouzský repertoár od klasiky po modernu (Moliere, Musset, Giraudoux), objevil se znovu v shakespearovském repertoáru (Kupec benátský, Jindřich VI.), ale také například v Kafkově Zámku. Z jeho filmografie připomeňme i u nás známé VELKÉ MANÉVRY (Les grand manoeuvres, 1955), kde hrál poměrně velkou roli po boku Gérarda Philipa.
Přelom 50. a 60. let je v Desaillyho filmové kariéře ve znamení několika pozoruhodných snímků natočených s Jeanem Gabinem, zvláště zaujal v kriminálce KOMISAŘ MAIGRET KLADE PAST (Maigret tend un piege, 1958), která mu vynesla nominaci na Cenu BAFTA pro nejlepšího zahraničního herce. Dalším významným setkáním s Gabinem byl film BURZIÁNI (Les grandes familles, 1959). Pozoruhodný výkon podal také v postavě komisaře v kriminálce ULICE MONTMARTRE Č. 125 (125 rue Montmartre, 1959). Z režisérů, s nimiž v té době spolupracoval, připomeňme slavná jména mladé generace jako Jacques Demy, Michel Boisrond, Edoudard Molinaro nebo François Truffaut. Právě v Truffautově filmu HEBKÁ KŮŽE (La peau douce, 1964) vytvořil Desailly jednu z nejzajímavějších postav své kariéry (po boku Françoise Dorléac).
Po dobu padesátých let trávil Jean Desailly poměrně hodně času v televizních studiích, v této době pořídil také hlasový doprovod k desítkám krátkých filmů, dokumentů a animovaných snímků. Pro nás je zajímavé, že pro francouzskou distribuci namluvil například film Jiřího Trnky SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ (1959).
Se svou dlouholetou jevištní i životní partnerkou Simone Valere (*1923) založil Jean Desailly v roce 1968 vlastní divadelní společnost Desailly-Valere, která účinkovala především v divadlech Théâtre Hébertot (1972-1980) a Théâtre de la Madeleine (1980-2002), obě tato divadla vedl Jean Desailly po nějakou dobu i jako ředitel. Některá úspěšná představení z této doby byla přenesena i na televizní obrazovku (například Dvojí hra Roberta Thomase nebo Candida G. B. Shawa). Kromě uvedených scén hrál se Simone Valere i na dalších jevištích (Théâtre de Marigny, Théâtre Edouard VII.)
Oproti předchozím letům ubylo filmových rolí, Desaillyho jsme ale mohli vidět po boku J. P. Belmonda ve filmech NÁSLEDNÍK (Ľhéritier, 1973) nebo PROFESIONÁL (Le professionnel, 1981), hrál i v dalších filmech dobře známých i u nás. Častěji se ale objevoval v televizi, hrál mimo jiné v seriálech. Před kamerou stál naposledy ve filmu DILETANTKA (La dilettante, 1999), jeho hlas pak ještě zazněl o rok později ve filmu POSEDLOST (En face, 2000), v roce 2002 pak ukončil i kariéru na divadelním jevišti. V témže roce obdržel prestižní Molierovu cenu za celoživotní přínos francouzskému divadlu.
Po bezmála padesáti letech společného pracovního i soukromého života se Jean Desailly v roce 1998 oženil s herečkou Simone Valere (*1923). Jejich uměleckou dráhu zmapovala kniha Osud pro dva (Un destin pour deux, 1996). Jean Desailly zemřel v Paříži 11. června 2008 ve věku 87 let.
Autor: argenson .
