Sergej Paradžanov

Sergej Josifovič Paradžanov (arménsky jako Sarkis Parajanin) se narodil 9. ledna 1924 v arménské rodině, žijící v Tbilisi v Gruzii. V mládí se zajímal o výtvarné umění a lidové zvyky. Po absolvování konzervatoře v Tbilisi začal studovat režii na moskevském institutu VGIK. Ve skupině profesora Igora Savčenka absolvoval krátkým filmem Moldovskaja skazka (Moldavská pohádka, 1951). Po škole pracuje, jako dokumentarista, ve filmových studiích Alexandra Dovženka v Kyjevě. Kde natočil několik dokumentů, např. Dumka (1957) či
Zolotyje ruki (Zlaté ruce, 1957) a krátkých hraných filmů, např. Pervyj pareň (1959), nebo Ukrajinskaja rapsodija (Ukrajinská rapsodie, 1961). V roce 1964 natáčí, podle novely ukrajinského spisovatele Michaila Kosjubynského, svůj první celovečerní film Teni Zabytych predkov (Stíny zapomenutých předků, 1964) k němuž napsal i scénář. S odstupem času získal tento film některá ocenění. Po, úřady zakázaném, natáčení filmu Kyjevské fresky v roce 1966 a po uvedení životopisného filmu Cvet granata (Barva granátového jablka/ původní název Sajat-Nova, 1969) popisující život arménského básníka Sajat-Novy, byl obviňován z rozdmychávání nacionalistických vášní anásledně, v roce 1973 zatčen a uvězněn. Ve vězení strávil celkem osm let během něhož se, v rámci možností, věnoval výtvarnému umění. Po propuštění se vrací k filmové práci, v roce 1984 natáčí film Legenda o Suramskoj kreposti (Legenda o Suramské pevnosti, 1984), následuje dokument Arabeskebi Pirosmanis temaze (Arabesky na téma Pirosmaniho, 1986) a v roce 1988 další celovečerní film Ašik Kerib (1988). Při práci na dalším filmu se u Paradžanova začíná zhoršovat, i následkem věznění, zdravotní stav. Je často hospitalizován a dne 21. července 1990 v Jerevanu umírá. Rozpracovaný film dokončuje režisér Michajl Vardanov a je uveden pod názvem Ispoveď (Zpověď/ The Confession) ještě v roce Paradžovanova úmrtí. Podle jeho vzpomínek na pobyt ve vězení byl natočen film Lebedinnoje ozero-Zona (Labutí jezero-Zóna, r. Jurij Iljenko, 1990) a v roce 1992 byl uveden dokument o jeho životě, Parajanov: The Last Spring (r. Michajl Vardanov, 1992).

Autor: Hugin

Studoval na místní konzervatoři. V roce 1951 absolvoval režii na VGIKu. V roce 1989 začal natáčet svůj dávný projekt Ispoved (Zpověď, v němž chtěl evokovat svět svého dětství, ale nedokončil jej. Podle jeho zážitků z vězení natočil jeho kameraman a přítel Jurij Iljenko film Lebedinnoje ozero - Zona (Labutí jezero - Zóna). V Jerevanu bylo založeno
Paradžanovovo muzeum, kde jsou vystaveny jeho koláže a surrealistické objekty.