Karol Skřipský

Fotograf, kameraman a režisér dokumentárních filmů Karol Skřipský se narodil 15. července 1908 v Brně. Zde prožil své dětství i dospívání. Od mládí jej přitahovaly slovenské hory, především Malá Fatra a Vysoké Tatry. Od konce dvacátých let minulého století často vyrážel na dlouhé horské túry a z cest si pořizoval rozsáhlou fotografickou dokumentaci.

Od roku 1932, když se přestěhoval do obce Ištvanová, dnes část obce Terchová /pod názvem Štefanová/, na Slovensku a jeho fotografická činnost se stala i jeho životním posláním. V roce 1934 se zaměřil na kouzelnou Malou Fatru a současně začal budovat a provozovat v Ištvanovej Horský hotel, který dokončil stavebně až v roce 1939. Mezi fotografy profesionály se propracoval v roce 1935 samostatnou výstavou v brněnském muzeu.

Svým bohatým dílem a jeho zaměřením na prohlubování výtvarného pojetí horské fotografie a později i moderního československého horského dokumentárního filmu, se stal zakladatelskou osobností. V první polovině 40. let minulého století prošel Karol Skřipský trpkými životními zkouškami, a to jak ve svém profesním životě, tak především v životě osobním. V roce 1935 se oženil s Gertrudou Ballekovou z Prostějova, která zahynula roku 1942 v koncentračním táboře Osvětim.

Sám také pro svou odbojovou činnost byl opakovaně vězněn, pronásledován a nakonec se musel ukrývat v slovenských horách. Osobně se podílel na bojích ve Slovenském národním povstání. Po druhé světové válce mu fotografka Irena Blühová spolu se svým manželem Imrichem Weinerem–Kráľom zprostředkovali práci na knize „Leto v Tatrách“, která vyšla v roku 1946. Významný je přínos Karola Skřipského pro československý krátkometrážní film.

V druhé polovině 40. let bez zaváhání přijal nabídku pracovat jako kameraman a režisér ve Slovenskom filme, který v té zažíval prudký rozvoj. Jako kameraman a režisér Slovenského filmu působil v letech 1947 až 1968. V období let 1950 až 1959 byl i prvním ředitelem nově vybudovaného Štúdia populárne-vedeckých filmov. Natočil více jak 50 autorských filmů s horolezeckou a přírodovědeckou tématikou. Režijně debutoval krátkometrážním filmem Zletová predohra v Tatrách /1947/. První výraznější ocenění se mu dostalo za film Zelené priehrady /1950/, za který obdržel Národní cenu za režii a scénář.

V roce 1965 získal za film Stvoritelia /1964/ hlavní cenu v kategorii dokumentárních filmů na 6. DKF v Karlových Varech a ve stejném roce získal i uznání na jubilejním 10. Mezinárodním filmovém festivale v Corku, kde byl porotou vyhlášen jako druhý nejlepší dokument.

V kraji Juraja Jánošíka natočil Skřipský dokumentární film Dva barančeky /1958/, který mu přinesl rovněž i mezinárodní ohlas. Mezi další významné Skřipského krátké filmy s horskou tématikou zachycujících na jedné straně poetiku horského prostředí, ale na straně druhé i extrémně drsné a nehostinné prostředí: Štyri dni Ludovita Čonku; Žďárské rekviem; Žijem a dal. Svou kamerou zachycoval atmosféru i krásu přírody mimo hranice své vlasti: Na ľadovcoch Mont Blancu /1956/; Lipárské ostrovy /1968/; Lanzarote /1969/; Sopky na Kanárskych ostrovoch /1969/ či Gran Canaria /1970/.

Mimo režijní složku byl Karol Skřipský také mnohdy i autorem námětů, scénářů a takřka vždy i kameramanem. V tomto směru patří jednoznačně v československé kinematografii jednoho z průkopníků autorského filmu. Tato novátorská tvůrčí činnost na poli uměleckého dokumentu byla oceněna také na Mezinárodním filmového festivalu v Karlových Varech prestížní Poctou tvorbě za zrealizované dílo /1968/. Po roce 1968 odešel Karol Skřipský do švýcarského exilu. Od roku 1970 již pracoval Skřipský v podmínkách exilu na svých filmařských a fotografických projektech převážně s horskými tématy. Po roce 1989 představil v Bratislave v roce 1990 své souborné dílo a v roce 1992 pak i v Praze. Za vrcholné exilové dílo Karola Skřipského, je považován jeho dokumentární snímek Bosco Gurin, das Dorf der freien Walser /1973/. Zde dosáhl vrcholu Skřipského cit pro působivé vykreslení atmosféry a zobrazení místního koloritu. Na 17. Mezinárodním filmovém festivalu v New Yorku, mu byla porotou udělena cena za film Bosco Gurin, a to bronzová medaile a Cena za mimořádně citlivé zpracování tématu /1974/.

Karol Skřipský po roce 1968 našel svůj nový domov ve švýcarském exilu, kde také 10. března 1993 v městě Urdorf ve věku 84 let zemřel.

Erkul

Autor: Erkul