Marie Svobodová

Herečka Marie Svobodová se narodila v Praze jako Marie Paulová a pocházela z divadelnické rodiny. O jejích hereckých počátcích toho není příliš známo, prošla několika venkovskými a kočovnými divadelními společnostmi, její jméno se vyskytuje až od počátku dvacátých let především v souvislosti s jejím angažmá v Jihočeském národním divadle, kde působila v letech 1921-1930 spolu se svým manželem, hercem Oldřichem Svobodou. Vzhledem k pokročilému věku hrála v této době postavy matek, později i stařen, její herectví bylo založeno především na realistickém přístupu. Spolu s manželem se také poprvé objevila ve filmu a první rolí byla postava manželky průmyslníka v němém snímku OSUD TŘÍ SRDCÍ (1929).

V letech 1930-1932 hrála Marie Svobodová v Českém divadle v Olomouci, poté na delší čas divadlo opustila, koncem třicátých let se ale znovu objevila v menších úlohách v několika filmech, připomeňme nenáročné komedie VANDINY TRAMPOTY (1938) nebo VENOUŠEK A STÁZIČKA (1939). Po druhé světové válce strávila Marie Svobodová jednu sezónu na scéně Hanáckého divadla v Přerově (1945-1946), jako osmdesátiletá pak znovu přijala angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (1951-1957). Vzhledem k vysokému věku již nehrála nijak často, v roce 1957 ale na jevišti ztvárnila titulní roli v adaptaci románu Babička od Boženy Němcové. Na plátnech kin se prezentovala naposledy dvěma epizodními rolemi stařenek v komedii NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (1954) a životopisném filmu JAN HUS (1954).

S manželem Oldřichem Svobodou měla Marie Svobodová dvě dcery a obě se též věnovaly herectví. Starší Růžena Nováková (1899-1984) se prosadila jen v divadle, mladší dcera Anna Letenská (1904-1942) hrála i ve filmu a známá je především svým tragickým osudem jedné z mála obětí heydrichiády z řad umělců. O Marii Svobodové byl natočen dokumentární snímek s prostým názvem MARIE SVOBODOVÁ (1954), její osudy pak později přiblížila biografická kniha Jediná cesta pro Marii (1989). Marie Svobodová zemřela v Českých Budějovicích 7. dubna 1960 ve věku 88 let.

Autor: argenson