Italská herečka Marisa Merlini byla oblíbenou představitelkou velkých filmových rolí hlavně v 50. a 60. letech, aktivní před kamerou byla ale až do doby těsně před svým úmrtím. Pocházela z Říma a vyrůstala v početné rodině, kterou opustil otec. Marisa od dětství projevovala sklony k herectví, hrála v dětském divadle, později kromě studií navštěvovala hodiny rétoriky, kvůli obživě rodiny ale začala v sedmnácti letech pracovat jako prodavačka. V parfumerii, kde prodávala, si jejího zjevu povšimla Mariuccia Macario, manželka proslulého herce a kabaretiéra Erminia Macaria.
Erminio Macario tehdy získával pozornost mimo jiné tím, že na každou divadelní sezónu do svého souboru angažoval nové neokoukané tváře. Jednou z nich se v roce 1941 stala i Marisa Merlini, která jako vnadná brunetka začala dostávat příležitosti v postavách typických Římanek. Před kamerou stála poprvé v malé úloze studentky v Mattoliho dramatu DNES VEČER NIC NOVÉHO (Stasera niente di nuovo, 1942), mezitím sklízela značné úspěchy v římském divadle Teatro di Valle i na zájezdových představeních a již v roce 1943 ji do svého souboru angažoval slavný komik Toto. K dalšímu výstupu před kamerou se dostala v Paglierově filmu ŘÍM, SVOBODNÉ MĚSTO (Roma, citta libera, 1946), kde se poprvé setkala s Vittoriem de Sicou.
Po boku Toto opět slavila úspěch na jevišti, pochopitelně hrála i v několika jeho filmech z přelomu 40. a 50. let (CÍSAŘ Z CAPRI - L'imperatore di Capri, 1949), později hrála také s dalším populárním komikem Aldem Fabrizim. Během padesátých let odehrála i několik postav v historických kostýmech, většinou to byly dobrodružné filmy, v životopisném snímku NAPOLEON (Napoleone, 1951) ztvárnila císařovnu Josefínu. V její filmografii té doby ale začaly převažovat tituly označované dnes jako komedie po italsku (commedia all'italiana), v nichž zúročila svůj šarm a temperament. Hrála například s Marcellem Mastroiannim a znovu také s Vittoriem de Sicou (MANŽEL DVOU ŽEN - Il bigamo, 1955; OTCOVÉ A SYNOVÉ - Padri e figli, 1957; LÉKAŘ A ŠARLATÁN - Il medico e lo stregone, 1958).
Největší popularitu jí ale přinesla postava porodní asistentky Annarelly, do níž se zamiluje vrchní strážmistr Carotenuto (Vittorio de Sica) ve filmech CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE (Pane, amore e fantasia, 1953) a CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954). První ze jmenovaných filmů jen v italských kinech vidělo více než dvanáct miliónů diváků, získal ocenění i v mezinárodním měřítku a dodnes patří k nejvýznamnějším zástupcům poválečné italské kinematografie. I když byla Marisa Merlini již populární herečkou, účast na filmech o chlebu a lásce ji katapultovala mezi největší hvězdy italského filmu. Vedle již zmíněných filmů připomeňme u nás neznámou komedii PRÁZDNINY (Tempo di villeggiatura, 1957 - tady hrála opět s Vittoriem de Sicou), za niž získala prestižní Stříbrnou stuhu udělovanou italským syndikátem filmových novinářů.
Ještě v šedesátých letech obohatila Marisa Merlini svou filmografii o několik dalších úspěšných komedií, postupně se ale přehrála do rolí autoritativních matek, nevyhnula se ani dobové oblibě žánru westernů (VELKÉ TICHO - Il grande silenzio, 1968). Jestliže jiné italské herečky hrály často i v zahraničí, Marisa Merlini k natáčení mimo Itálii vyjížděla jen výjimečně, přesto v její bohaté tvorbě najdeme i zastoupení francouzských nebo německých filmů. V koprodukci se Španělskem natočila film DRAMA ŽÁRLIVOSTI (Dramma della gelosia, 1969), opět s Marcellem Mastroiannim, ze spolupráce s dalšími významnými režiséry připomeňme Alberta Lattuadu (OH, SERAFÍNA - Oh, Serafina, 1976).
Význam Marisy Merlini jako filmové herečky poklesl v sedmdesátých letech; i tehdy sice točila často, šlo o okrajovou, byť dobově populární produkci lechtivých veseloher režisérů jako byli Sergio Martino nebo Mariano Laurenti. Velký triumf ale opět zažila na divadelním jevišti, překvapivě v Británii. Režisér Peter Glenville ji angažoval pro roli italské vychovatelky Francescy v historickém dramatu A Bequest to the Nation. Po premiéře v londýnském divadle Theatre Royal v roce 1970 následovalo celoroční turné a Marisa Merlini se zviditelnila v celoevropském měřítku. Po návratu do Itálie se znovu uplatnila i na domácích scénách a účinkovala například v muzikálech.
Častěji začala účinkovat v televizi a hrála v seriálech, některé z nich byly uvedeny i u nás. Co se týče úloh matek, připomeňme například film RICKY A BARABÁŠ (Ricky e Barabba, 1992), v němž byl jejím synem Christian de Sica. Svou práci pro film důstojným způsobem uzavřela rolí matky hlavního hrdiny v komediálně laděném melodramatu zasazeném do doby po druhé světové válce DRUHÁ SVATEBNÍ NOC (La seconda notte di nozze, 2005). Za tuto kreaci byla Marisa Merlini nominována na Stříbrnou stuhu i na prestižní Donatellovu cenu.
Marisa Merlini zemřela v Římě 27. července 2008 ve věku 84 let.
Autor: argenson .
