Eduard Vojan

Eduard Vojan se narodil 5. května 1853 v rodině úředníka v Praze na Malé Straně. Již jako dvanáctiletý, i přes zákaz svého otce, tajně navštěvuje malostranský ochotnický spolek Thalia. Dle přání otce měl Eduard původně studovat na vojenské Kadetce školy pražské, nakonec ale jde do učení na litografa. Stálé roztržky s otcem ho přinutí opustit domov a v roce 1869 se přidává ke kočovné venkovské herecké společnosti J. Kramera.

Svou profesionální premiéru před obecenstvem si odbude 24. února 1869 při vystoupení v Unhošti. Po smrti matky se snaží urovnat vztahy s otcem, leč marně. Během následujících let (1871-1881) je postupně členem několika kočovných společností, působí ve společnostech E. Rotta, V. Brauna, J. E. Kramuleho, F. Pokorného a J. Pištěka. V těchto letech absolvuje i vojenskou službu v Plzni. Společnost ředitele F. Pokorného se v usazuje se svým souborem v Plzni, kde Vojan v letech 1881-1884 ztvárnil na jevišti přes sedmdesát dramatických postav. Regionální tisk o něm píše vesměs pochvalné kritiky.

Po odchodu z Plzně krátce hostuje v několika dalších společnostech. Významné bylo jeho působení ve společnosti P. Švandy. Tento soubor hrával po několik sezón v letním divadle na pražském Smíchově a v zimě hostovával v Národním divadle v Brně s mimořádným úspěchem. V roce 1888 dostává nabídku na odehrání dvou představení na prknech Národního divadla v Praze v roli poručíka Berndta v Moserově hře Zlatohlávek. Tato představení se uskuteční 1. a 15. června 1888. Vojan zaujme a za měsíc se stává stálým členem ND. Zásluhou poněkud drsnějšího hlasu a realistickému hereckému projevu se zpočátku nemůže prosadit do významnějších rolí.

Obrat k lepšímu se stává obsazení do role Francka, na výslovné přání V. Mrštíka, ve hře Maryša. Mistrovským výkonem tak pokládá základy své úspěšné kariéry. Vojana začali prosazovat do svých her současní čeští dramatici, A. Jirásek, J. Kvapil a další. S příchodem nového století se v divadlech začínají prosazovat nové moderní směry režijního pojetí. Odklon od romantismu k realismu prosazuje v Národním divadle režisér a herec Josef Šmaha a především režisér Jaroslav Kvapil (od roku 1911 šéf činohry ND), pod jehož vedením vytvořil Vojan své nejvýznamnější divadelní role, hlavní role v Shakespearovských dramatech, ve hře E. Rostanda Cyrano z Bergeracu, Mefista ve Faustoi a mnohé další. Eduard Vojan je považován za hlavního představitele a průkopníka psychologického realismu na divadelních jevištích. Během svého působení v Národním divadle vytvořil 309, převážně hlavních, postav.

Ještě před angažmá v ND se oženil s Růženou Štěpánkovou, jedna z jejich dcer, Olga Vojanová (1896-1922), byla též herečkou. Dle některých, nejlepší herec české historie, Eduard Vojan umírá 31. května 1920 v Praze.

Autor: Hugin