George Gordon Byron, známý jako Gordon Byron nebo také Lord Byron, se narodil 22. ledna roku 1788 v Londýně. Dětství a dospívání prožil v Aberdeenu, kam se s ním matka, Skotka z rodu Gordonů, spřízněného se Stuartovci, brzy po jeho narození přestěhovala. O otce přišel, když dosáhl věku tří let. Ne k tomu došlo, stačil prohýřit věno své ženy, pro které si také matku malého Gorge vzal.
Během dětství se matka k synovi chovala velmi proměnlivě. Jednou milá, jindy vzteklá plná divokého vzteků a vzápětí se u ní projevovaly nečekaně projevy přehnané lásky. Malý George se sice narodil s deformovaným chodidlem, ale to mu nebránilo, aby přes viditelné kulhání, rád běhal v okolí místa, kde bydleli a odtud se vydával později na toulky krásným horským údolím a sledováním života a ruchu v místním přístavu.
Velmi rychle se naučil číst a na své vycházky vycházel s knihou, kterou právě četl. Přitahován byl zejména cestopisy a historické příběhy. Sám si o sobě začal představovat pod vlivem této četby, že je také šlechtic, středověký rytíř, který je připraven stále pomáhat chudým a utlačovaným. Později si představoval, že je mořeplavec, objevující nové světadíly. V raném díle se poměrně často objevují prvky, které jsou důsledky jeho chlapeckého snění. Objevil se mimo matku další významný člověk v jeho životě, totiž chůva Agnes Grayová, která pro chlapce objevovala bohatství skotských pohádek a také hrůzostrašných pověstí.
V další fázi dospívání se Geroge Byron pod soustavným tlakem matky,která jej pokládala za stále za vzdorné a neukázněné dítě, nepozorovaně dosáhl věku devatenácti let kolem třicítky se má za osobu unavenou životem, jakoby již dosáhl stařeckého věku. Když Gordon dosáhl věku deseti let, náhle mu umírá strýc, přezdívaný „zlý lord Byron“, po kterém mu vzniklo právo dědit, nejen majetek, ale i společenské postavení. Nebyl již pouze Georgem Gordonem, ale stal se z něj od této doby Georg Gordon Byrne, majitelem panství Newstead u Nothinghamu. Matka se nadále zdržovala v Newsteadu a o Byrnovu výchovu ses starala jeho sestra May, velmi netradičně, když mezi chlapcovy zkušenosti patřila předčasná sexuální dospělost, sklony k homosexualitě a také sadistické sklony k ženám.
Školní docházku absolvoval v Harrow, kde se projevily jeho další charakterové a povahové vlastnosti. Stále byl veden touhou se prosazovat, což se mu dařilo. Jako jinoch prožil své první zamilování do dcery majitele panství sousedícího s Newsteadem. Po příchodu na univerzitu v Cambridgi si získal řadu přátel. V druhém roce studia s jakési vnitřní potřeby napsal své první verše, které soustředil do sbírky: Hodiny zahálky /1807/. Ještě na univerzitě napsal satiru Angličtí bardové a skotští recenzenti /1809/. Jako lord poprvé v roce 1809 dostavuje do horní sněmovny, tedy Sněmovny lordů, a zaujímá své společenské místo. Vše se odehrává v době, kdy ve Francii již dávno Napoleon Bonaparte drtí evropské země. Byron byl vždy přesvědčen, že pro Francouze jde o dobro, protože Napoleon je garantem příslibu změn a jde o muže moderní, nové doby. Byron strávil část roku 1810 v Řecku, odkud pak cestoval do Turecka.
V roce 1811 se vrací do Anglie, kde mu v téže době zemřela matka. V roce 1812 vychází první dva zpěvy Childa Harolda. S pocitem silné tvůrčí energie píše a vydává jedno ze svých vrcholných děl v roce 1814 Korzára a v měsíci srpnu stejného roku vydal Laru. Na počátku roku 1815 se oženil s Anabellou Milbankovou a na konci roku se stal otcem dcery Ady. V dubnu 1815 dokončil a vydal sbírku Hebrejské melodie. Následující rok 1816 zveřejnil Obléhání Korintu a zakrátko i Parisianu.
V roce 1816 se také rozvedl a ještě v dubnu 1816 odplouvá z Anglie a cestu do Ženevy, kde se seznamuje s manželskou dvojicí Shellyových. Společně pak cestují do Itálie. Byron pokračuje i ve své literární činnosti a ukončuje práci na sbírce Chilonský vězeň a jiné básně. V dalších letech je mimořádně aktivní, když píše drama Mazepa /1818/ a také Ódu na Benátky /1818/. V roce 1819 se seznamuje s Terezou Guicciliovou, která jej jako Byronova milenka jej doprovází do Benátek. V obdobní let 1819 až 1821 vydává další sbírky básní. V dubnu 1822 zemřela jeho dcera Allegra a nedlouho po této tragédii přišel o život na moři Byronův přítel, básník Shelley, jehož tělo moře následně vyvrhlo a Byron byl osobně přítomen spálení jeho těla na pobřeží u Viareggia.
Od září roku 1822 pobývá Byron v Janově a následujícího roku 1823 odplouvá opět do Řecka, aby zde podpořil tamější revoluci. Na počátku roku 1824 se ubytoval v Mosolóngionu, a zde také umírá 19. dubna 1824, ve věku 36 let. O dva měsíce později je rakev s Byronovým tělem uložena do hrobky v Hucknall Torkard.
Erkul
Autor: Erkul .
