Mikuláš Koperník je, kvůli svému autorství heliocentrické (sluncestředné) teorie, dodnes známý především jako muž, který "zastavil Slunce a rozpohyboval Zemi". Méně se už ví, že byl nejenom vynikajím astronomem, ale všestrannou, doslova renesanční osobností - jako římskokatolický duchovní zastával řadu církevních funkcí, působil jako lékař, kreslil mapy, angažoval se v politice a diplomacii, proslul i jako právník a vojenský stratég.
Často bývá označován za rodilého Poláka, což ale není až tak přesné - narodil se sice jako poddaný polského krále, ale jeho matka byla s určitostí německého původu. Není ani jisté, zdali Koperník sám vůbec uměl polsky protože všechny jeho dodnes zachovalé texty jsou psány buďto latinsky, anebo v němčině. Na svět přišel (snad jako nejmladší ze čtyř sourozenců) 19. února 1473 v pruském městě Thornu (dnešní polská Toruň) do rodiny zámožného kupce Mikuláše Koperníka a jeho ženy Barbary, rozené Watzenrode.
V poměrně raném věku oboustranně osiřel a jeho výchovy se ujal matčin bratr, warmiňský biskup Lukáš Watzenrode (1447-1512). Díky strýcově velkorysé podpoře se mladý Mikuláš mohl plně věnovat studiu - v letech 1491-95 byl žákem Krakovské univerzity a poté pokračoval studiem práv (civilního i kanonického) v Bologni a medicíny v Padově, což obojí úspěšně dokončil. Hodně četl a zajímal se o práce antických autorů, zvláště pak těch, kteří hlásali, že středem našeho vesmíru není Země, ale Slunce. To ho zaujalo natolik, že se rozhodl vlastními pokusy toto tvzení buďto potvrdit, anebo vyvrátit. Od roku 1507 se stal osobním lékařem varmiňského biskupa, ovšem už v té době ho daleko víc zajímaly hvězdy, jejichž pozorování věnoval veškerý svůj volný čas. Roku 1510 přesídlil do Fromborku, kde si zařídil lékařskou praxi. Samozřejmě i tady trávil spoustu času pozorováním noční oblohy a dokonce si kvůli tomu v jedné ze strážních věží městského opevnění zařídil svoji první astronomickou observatoř.
Kromě toho ovšem stíhal plnit povinnosti kanovníka místní kapituly a jako jakýsi bonus sestavil i podrobnou mapu celé Warmie. Od svého bádání byl v letech 1516-1519 vyrušen pobytem v Olštýně, kde působil jako správce kapitulního majetku. Ani tady však nezahálel - během svého zdejšího pobytu přivedl do města nové osadníky a s úspěchem připravoval olštýnský hrad k obraně před očekávaným útokem křižáků. Později se stal spoluautorem rozsáhlé mapy Království polského a Litvy a r. 1537 byl králem Zikmundem I. potvrzen jako jeden ze čtyř kandidátů na warmiňského biskupa. Prostě se mu dařilo všechno, do čeho se pustil...
S výsledky svého bádání a pozorování hvězd ale nakládal velmi opatrně a raději je příliš nezveřejňoval. Jako katolický kněz si byl vědom toho, že v mnohém odporují tomu, co je psáno v Písmu svatém - a s tím tehdy nebyly žádné žerty. Vyhlídka na obvinění z kacířství, pobyt ve vězeňské kobce, zpestřený důmyslným mučením a ukončený smrtí na hořící hranici pochopitelně neláká nikoho. Přesto se ale jeho kariéra náhle ocitá v ohrožení. Kupodivu příčinou nejsou pohyby planet, ale něco zcela jiného, mnohem "lidštějšího". Ve víru života totiž Koperník zřejmě poněkud pozapomněl na slib čistoty a celibátu, k němuž byl, jako každý katolický kněz, vázán přísahou.
Roku 1539 byl proto biskupem Janem Dantyszekem obviněn z konkubinátu, bylo mu přikázáno propustit hospodyni Annu (která s ním údajně kromě zápalu pro astronomii sdílela i lože) a připravit se na soudní proces (z něhož vyvázl pouze s pokutou a napomenutím, čili poměrně lehce). Zlomený a zahořklý Koperník, jehož práci k tomu všemu navíc právě ostře a nekompromisně odsoudil Martin Luther, se stáhl do ústraní, ze kterého jej vyburcoval až příjezd Georga Joachima von Lauchen, profesora matematiky ve Wittenbergu, který se stal jeho žákem. Právě on konečně přesvědčil nemocného Koperníka, aby své dílo v plném znění publikoval. Úplný název knihy, ve které Koperník shrnul své poznatky v celistvou heliocentrickou teorii, zní: De Revolutionibus orbium coelesticum libri VI (čili Šest knih o obězích sfér nebeských). Stalo se tak těsně před Koperníkovým skonem a on podle legendy zemřel 24. května 1543 s prvním výtiskem svého životního díla v rukou.
Přesto je ještě dlouhých sto let heliocentrická teorie z náboženských důvodů zakázána a její stoupenci tvrdě pronásledováni. Na druhé straně ale Koperníkově osobě byla z církevních kruhů vždy prokazována patřičná úcta a už v polovině 17. století jeho jménem člen jezuitského řádu Giovanni Battista Riccioli pokřtil jeden z tehdy známých měsíčních kráterů.
Autor: green-tea .
