Michel Colombier

Jeden z nejvýznamnějších autorů hudby k (nejen) francouzským filmům, Michel Colombier, pocházel z Lyonu. Pod otcovým vedením se od dětského věku věnoval hudbě, hrál na piano, vzdělával se také v kompozici a aranžmá, stěžejním pro něj bylo setkání s Michelem Magne. Původně začínal s jazzem, ale později skládal i moderní taneční hudbu, jeho křestem v profesionální tvorbě bylo aranžmá prvního alba Charlese Aznavoura určené pro americký trh. Přes svůj přínos populární a filmové hudbě se Colombier celý život věnoval i jiným žánrům, skládal například hudební doprovod k baletu nebo komorní skladby.

Ke spolupráci s filmem byl Colombier poprvé přizván v roce 1964, kdy komponoval hudbu ke dvěma dnes již zapomenutým filmům méně známých režisérů. Počátky Colombierovy filmové hudby sváděly k tomu, že byl angažován pro typově podobné filmy, ale pro jeho profesní růst mělo význam, že si jej začaly všímat i významné osobnosti jako Claude Chabrol nebo slavný italský režisér Vittorio de Sica. Významným milníkem v Colombierově kariéře byl rok 1968, kdy si jej jako hudebního režiséra svého amerického turné vybrala slavná zpěvačka Petula Clark. Jejich spolupráce vyústila v legendární album Wings, které získalo řadu ocenění. Práce ve Spojených státech Colombierovi dala také příležitost poprvé komponovat i pro americké filmové tvůrce.

V oblasti filmové hudby zaznamenal Colombier úspěch po návratu do Francie a spolupráci s režiséry jako Jean-Pierre Melville (POLICAJT – Un flic, 1972) nebo s Philippem Labro (NÁSLEDNÍK – L'héritier, 1973; LOVEC HLAV – L'Alpagueur, 1976). Koncem sedmdesátých let přesídlil Colombier trvale do Spojených států, nicméně nadále jej ke spolupráci zvali francouzští režiséři. Například to byl Jacques Démy, který jej pověřil složením hudby k muzikálu JEDEN POKOJ VE MĚSTĚ (Une chambre en ville, 1982), který Colombierovi vynesl nominaci na Cézara za nejlepší hudbu k filmu. Dalším výrazným úspěchem byla hudba k americkým filmům PURPUROVÝ DÉŠŤ (Purple Rain, 1984) nebo BÍLÉ NOCI (White Nights, 1985). Francouzského Cézara za hudbu získal Colombier spolu se svým dlouholetým přítelem a spolupracovníkem Sergem Gainsbourgem za kompozici k dramatu ELISA (Élisa, 1995). Colombierovo jméno můžeme ale zaznamenat i u řady u nás známých filmů jako například ZLATÉ DÍTĚ (The Golden Child, 1986) nebo POLDA (Cop, 1988), znovu se ale příležitostně vracel k práci ve Francii, například pro film ASTÉRIX A VELKÝ BOJ (Astérix et le coup de menhir, 1989).

Colombier kromě práce pro film a televizi (celkem jeho tvorba čítá přes 120 titulů) nadále spolupracoval s předními umělci populární hudby jako byli například Neil Diamond, Barbra Streisand nebo také Madonna. Jako dirigent řídil řadu předních hudebních těles po celém světě, kromě amerických orchestrů to byl například Londýnský symfonický orchestr nebo orchestr Pařížské opery.

Michel Colombier byl dvakrát ženatý a měl celkem šest dětí. Zemřel následkem rakoviny ve věku 65 let ve svém domě v Santa Monice v USA (14. listopadu 2004).

Autor: argenson