Životopis (biografie) / Informace:Místo narození Podorviha je sibiřská osada u Bajkalského jezera, která byla zatopena při stavbě přehrady.
Alexandr Sokurov studoval historii, poté dokumentaritiku na VGIK. Z bohaté dokumentární a hrané tvorby, ocenné na četných festivalech, vyjímáme tituly: Odinokij golos čeloveka (Osamělý hlas člověka, l979), Skorbnoje besčuvstvije (Truchlivá netečnost, l983 - l987), Dni zatmenija (Dny zatmění, líáá), Spasi i sochrani (Ema Bovaryová: Smiluj se nad námi, l989), Krug vtoroj (Druhý kruh, l99O), Kameň (Kámen, l992),Tichije stranicy (Tiché stránky, l993),Votočnaja elegija (Východní elegie, l996), Mať i syn (Matka a syn, l997). Moloch (l999) je studií povahy Hitlera a Tělec (Býk, 2000) Lenina. Zatím poslední film Russkij kovčeg (Ruská archa, 200l) hledá v historii kořeny ruské duchovní kultury.
Životopis (biografie) / Informace:Místo narození Podorviha je sibiřská osada u Bajkalského jezera, která byla zatopena při stavbě přehrady.
----------------------------------------
Jiří Švéda:
13b) ALEXANDR SOKUROV
se narodil 14.6. 1951 v Podorvize, SSSR, což byla sibiřská osada
u Bajkalského jezera, zatopená při stavbě přehrady.
Dětství strávil jako syn důstojníka v Polsku a Turkmenistánu.
V roce 1968 začal studovat historii na univerzitě v Gorkém
(Nižnij Novgorod) a průběžně pracoval jako asistent režie
v městském televizním studiu. Po získání diplomu studoval
v letech 1974-79 dokumentaristiku na moskevském VGIKu, který
předčasně opustil. Zaměstnání našel v Dokumentárním studiu
v Lenfilmu, kde natočil dva celovečerní, několik krátkých hraných
a šest dokumentárních snímků, z nichž ani jeden neprošel cenzurou
(uvedeny byly teprve po změně politické situace v roce 1987).
Jeho filmy upoutávaly symbolickým vyjádřením sociální apokalypsy
i formálně invenčním popisem příznaků hroutícího se totalitního
systému. Stylem a poetikou vyvolávaly asociace s posledními díly
Andreje Tarkovského, jemuž tvůrce asistoval při natáčení filmu
Stalker.
Na přelomu 80. a 90. let Sokurov programově změnil směr svých
tematických i formálních výbojů. Přeorientoval se na sféru
metafyziky, na meditativní úvahy o osudovém naplňování času
života, jehož smysl a pravdu zjevuje smrt. Na MFF Karlovy Vary
1997 proběhla retrospektiva jeho tvorby (Alexandr Sorukov
- Duchovní hlas Ruska).
Filmy ( dokumentární ) - 1978/1988: Marija (Marie), středometrážní
"film; 1979/1989: Sonata dlja Gitlera (Sonáta pro Hitlera), krátký
"film; 1981/1986: Dmitrij Šostakovič, Altovaja sonata (Dmitrij
"Šostakovič, Sonáta pro violu); 1982/1987: I ničego bolše (A nic
"víc); 1984/1987 : Žertva večerňaja (Večerní oběť), středometrážní
"film; 1985/1987: Těrpenije, trud (Trpělivost, práce), krátký
"film; 1985/1987: Elegija (Elegije), středometrážní film;
" 1986/1987: Moskovkaja elegija (Moskevská elegie); 1989:
Petěrburgskaja elegija (Petrohradská elegie), středometrážní
"film; Sovětskaja elegija (Sovětská elegie), středometrážní film,
"Velká cena na MFF v Oberhausenu 1990); 1990: K sobytijam
"v Zakavkaze (K událostem v Zakavkazku), krátký film; Prostaja
"elegija (Obyčejná elegie), krátký film; 1991: Primer intonacji
"(Příklad intonace), středometrážní film; 1993: Elegija iz
"Rossiji. Etudy dlja sna (Elegie z Ruska. Etudy pro sen); 1995:
" Duchovnyje golosa (Duchovní hlasy); 1996: Vostočnaja elegija
"(Východní elegie), středometrážní film; 1997: Smirennaja žizň
"(Život v pokoře);"
Filmy ( hrané ) - 1978/1987: Odinokij golos čeloveka (Osamělý hlas
člověka), příběh zraněného veterána z občanské války, jehož
návrat domů končí deziluzí, na motivy povídek Andreje Platonova.
"Snímek získal Cenu na MFF v Locarnu 1987; 1980: Razžalovannyj
"(Degradovaný), středometrážní film; 1983/1987: Skorbnoje
busčuvstvije (Truchlivá netečnost), volné zpracování Shawovy hry
"Dům zlomených srdcí; 1987: Ampir (Empír), středometrážní film;
1988: Dny zatmění (Dni zatmenija, uv.), adaptace sci-fi povídky
bratří Strugackých Miliardu let před koncem světa, jejímž
"protagonistou je začínající lékař; 1989: Ema Bovaryová (Smiluj se
nad námi) (Spasi i sochrani, uv.), psychologicko-symbolický
"přepis Flaubertova románu; 1990: Krug vtoroj (Druhý kruh),
analýza rozpaků a bezradnosti chudého studenta, který musí
"pohřbít svého otce; 1992: Kameň (Kámen), snový příběh setkání
nočního hlídače Čechovovy jaltské vily s jejím někdejším
"majitelem; 1993: Tichije stranicy (Tiché stránky), esoterická
seance, inspirovaná idealistickým patosem ruské literatury 19.
"století; 1997: Mať i syn (Matka a syn), obraz elegického loučení
umírající matky a jejího syna. Typicky autorský film se silným
poetickým nábojem získal Velkou zvláštní cenu poroty na MFF
v Moskvě a Cenu Ekumenické poroty na MFF v Berlíně 1997.
" Bibliografie: Filmový přehled 6/98, s. 10 (profil); katalog KV
"1994; katalog KV 1997 (retrospektivy), s. 24-26; Film a doba
"4/91; Film a doba 3/97, s. 121-124 (velký profil + filmografie
"+ 2x foto); Biograph č. 2, s. 65-67 (profil + filmografie + foto)
"+ s. 68-71 (Druhý kruh); Lidové noviny 9.7. 1997 (profil);
"Rovnost 18.7. 1997 (rozhovor); Literární noviny 28/97 nebo
"29/97, s. 15 (profil); UNI 9/97 (velký profil + filmografie);
"Kino 22/92 (foto); Interpressfilm 7/89; katalog MFF Locarno 1995
"(foto); katalog MFF v Londýně 1997, s. 92 (filmografie + foto)"
Autor/Zdroj: /Sber
Nový publicista: :Nelíbí se vám tento životopis? Chcete napsat lepší? Tak neváhejte a klidně
napište.
