Gustave Flaubert

(12.12.1821 – 8.5.1880)


Flaubert byl posledním ze tří synů lékařské rodiny z Rouenu. Jeho otec byl šéfchirurgem. Stejnému povolání je po jeho smrti věnoval i Gustavův starší bratr. Mimo něj měl Gustave sestru Karolinu, se kterou si velmi rozuměl a která zemřela na následky porodu (1846).

Gustave studoval nejprve na rouenském lyceu, potom odešel studovat práva do Paříže (1840-44). Jeho vztah k právům byl však stejně špatný jako k lékařství. Toužil stát se spisovatelem. Studia práva musel přerušit kvůli nervové chorobě. Roku 1836 poznal Flaubert jako student na trouvilleské pláži Elisu Schlésingerovou, o jedenáct let starší provdanou ženu, již celý život platonicky miloval. Roku 1840 podnikl cestu do Pyrenejí a na Korsiku, roku 1845 do Itálie, roku 1847 putoval s Maximem du Camp pěšky po Tourainesku, Bretagni a Normandii. Léta 1849-51 strávil na Blízkém východě, v roce 1858 navštívil Tunisko. Roku 1846 poznal Flaubert v pařížském ateliéru Louisu Coletovou, s níž prožil deset let trvající bouřlivý vztah, který pak rázně ukončil.

Od roku 1846 žil Flaubert převážně na rodinném statku v Croissetu v Rouenu s nemocnou matkou. Během života napsal pět románů (poslední nedokončený), tři povídky a drama.

V osmdesátých letech trpěl Flaubert depresemi, protože mu zemřela matka a jeho díla nesklízela úspěch. Znal se dobře s George Sandovou. Zemřel nakonec na mrtvici.



Dílo:
Paní Bovaryová (1857)
Salambo (1862)
Citová výchova (1870)
Pokušení svatého Antonína (1877)
Prosté srdce
Bouvard a Pécuchet (1881, nedokončeno)

Autor: veverka-zrzka