Klementina Kalašová

Její vrozený temperament, který se uplatnil zejména v italských operách a nádherný mezzosoprán se schopností jistého podání hlubokých altových partií, jako i těžko uvěřitelná souhra těchto vlastností s jejím půvabným zjevem, tak bývala hodnocena pěvkyně Klementina Kalašová, bohužel zejména mimo svou vlast.

Klementina Kalašová se narodila 9. září roku 1850, v Horních Beřkovicích poblíž Roudnice nad Labem. Vyrůstala v harmonickém rodinném prostředí společně se svými čtyřmi sestrami. Její dvě mladší sestry se rovněž uplatnily v uměleckém světě. Sestra Marie Kalašová byla spisovatelkou a uvedla do české literatury jako překladatelka z francouzštiny a italštiny Maeterlincka a Rollanda, a Zdeňka Kalašová byla uznávané malířka.

Hudebně se začala vzdělávat Klementina Kalašová již od svých dětských let, nejprve u venkovských učitelů v Roudnici nad Labem. Poměrně brzy ji její rodiče přivedli do hudebního ústavu na rohu Železné ulice a Staroměstského náměstí, který v té době řídil Bedřich Smetana a Ferdinand Heller, aby se dále zdokonalila ve hře na klavír. Snaživá žákyně brzy ovládala předepsaný rozsah hudebních základů hry na klavír a sám Smetana rozpoznal, že jde o výjimečně talentovanou dívku, která je nadaná pěvecky a upozornil na její sonorní mezzosoprán.

S jeho doporučením začala od roku 1866 studovat zpěv v Pivodově pěvecké škole. V roce 1868 se vypravila do Milána k vyhlášenému učiteli zpěvu Francescu Lampertimu, kde pokračovala v pěveckých studiích až do roku 1870. V Praze v Prozatuimním divadle absolvovala zkušební předzpívání, ale vedení divadla jí i přes otevřenou Smetanovu podporu nenabídlo angažmá. Na pozvání knížete Golicyna odjela v roce 1870 do Ruska.

Stále měla pocit, že ještě není plně připravená, aby se mohla objevit na scénách uznávaných operních divadel. Na konzervatoři v Petrohradě se školila u H. Nissen-Salomanové. V roce 1871 se podívala nakrátko do Prahy, kde 22. října roku 1871 poprvé vystoupila na koncertě Ženského výrobního spolku, ale kritika jí napadla nejen pro „temnou vokalizaci“, ale také z „přehnané dramatičnosti“ při zpěvu zejména prostonárodních písní.

V lednu 1872 si svůj pokus o získání zájmu pražského publika zopakovala, ale její vystoupení bylo přijato opět poměrně chladně. V roce 1873 za pobytu v Rusku, mezi úspěšně realizovanými koncerty, vystupovala také v Moskvě, ve které jeden z koncertů pomáhal organizovat Anton Rubinštejn. Svá petrohradská školení zpěvu ukončil v roce 1874 a na závěr pohostinsky vystoupila ve Dvorním divadle v Petrohradě v Glinkových operách /např. jako Ratmíra v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila/.

Pro její další uměleckou dráhu měl zásadní význam široký zájem londýnského publika, který způsobila svým vystoupením na operním jevišti v Covent Garden v rolích Azuceny /Verdi: Troubadour/, Orfea /Gluck: Orfeus a Euridika/ a především Carmen. Přijala angažmá, které trvalo až do roku 1877. Pokračovala v úspěších, když získala angažmá sólistky opery v milánské La Scale, kde se proslavila zejména ve Verdiho operách. Souběžně hostovala na operních scénách v Benátkách, Parmě, Padově, Římu, Egyptě, Španělsku aj.

Za pobytu v Parmě získala pro svůj pěvecký výkon čestné členství parmského divadla. Na přelomu let 1875 až 1876 se léčila, prakticky nevystupovala. Na pozvání J. N. Maýra hostovala v Prozatímním divadle v září a říjnu roku 1879. Dobový tisk uvedl i zmínku o jejím vystoupení v Roudnici nad Labem na koncertě pro spolek Říp. V roce 1880 odjela s italskou operní společností Antonia Carlose Gomese do Brazílie, kde dosáhla mimořádného úspěchu. Cestovala na palubě lodi „Ambrois“ a udivovala již při této cestě nejen svým zpěv, ale i ovládáním mnoha hudebních nástrojů a také svým kreslířským nadáním. V korespondenci rodině se opakovaně zmiňuje o nebývalých ovacích a vyvolávání Eviva Kalas !, které znělo ještě dlouho do noci.

Postupně navštívila a úspěšně zpívala i ve Spojených státech, např. v Chicagu; St. Louis, Philadelphii, Bostonu i Washingtonu aj. Pod dojmem velkých úspěchů se v roce 1883 správa Národního divadla rozhodla oslovit slavnou českou pěvkyni , která po návratu z amerických cest, pokračovala do Milána. Národní divadlo v té době doplňovalo svůj operní soubor a Klementina Kalašová velmi ochotně vyhověla přání ředitele Fr. A. Šubrta a přijala tříleté angažmá. Na scéně Národního a Prozatímního divadla vytvořila v rychlém sledu za sebou role Fides v Meyerbeerově Prorokovi; Azucenu v Toubadourovi; Maffio Orsini v Donizettiho Lucrecia Borgia a Amneris ve Verdiho Aidě.

Na jaře roku 1884 i přes protesty z její strany byla nucena vystupovat v nevýhodné konstelaci s hostující italskou sopranistkou Emmou Turollou, což jí vedlo k rozhodnutí, na jehož základě urychleně vypověděla divadlu smlouvu a na konci září 1884 z Národního divadla odešla.

Do jara roku 1888 pilně hostovala po evropských divadlech a pak se společně s Gomesovou společností vydala na další brazilskou koncertní šňůru, která se jí stala osudnou a česká umělkyně zemřela na žlutou zimnici 13. června roku 1889 v městě Salvador, stát Bahia, Brazilie. Zemřela daleko od vlasti ve věku nedožitých 39 let.

Erkul

Autor: Erkul