Václav Mencl

Pan profesor Václav Mencl patřil ke špičkovým československým odborníkům v oblasti historie a ochrany státní památkové péče. Již před druhou světovou válkou vystudoval v Praze ČVUT (1925-1928) a byl pověřen působit v Státním památkovém ústavu v Bratislavě (1928-1938).

Na konci roku 1938 a počátku roku 1939 působil dokonce jako docent Filozofické fakulty univerzity Jana Komenského. V letech 1939-1952 pracoval jako úředník ministerstva školství a od roku 1952 jako pracovník Státního památkového úřadu v Praze.

Od roku 1948 se věnoval problematice gotického stavitelství, což vytvářel předpoklad, že když některý z tehdejších českých režisérů bude točit historický film, tak bude hledat vhodného odborného poradce pro svůj film, aby jeho dílo, co nejlépe vyznívalo. Pan profesor Václav Mencl jako odborný poradce asistoval při špičkových dílech režiséra Františka Vláčila a Otakara Vávry.

Od Vláčilova filmu -,,Ďáblova past” přes ,,Údolí včel” až po ,,Markétu Lazarovou” a ,,Kladivo na čarodějnice”. Nelze zapomenout i na jeho paní historičku Dobraslavu Menclová svým výzkumem a dokumentací vývoje českých a moravských hradů, vstoupila na nelehkou půdu, ale výsledkem její práce a byla dvoudílná kniha – České hrady (1972), která dodnes představuje cenný historický pramen o architektuře středověkých sídel v Čechách a na Moravě).

Výběr exteriérů, ve kterých František Vláčil natočil své nejlepší filmy, byl podroben dlouhodobému průzkumu a nutně se opíral o znalosti nejen na základě osobní režisérovy zkušenosti (pan František Vláčil měl obrovský a vzácný dar vnímat krajinu vizuálně s jednotlivými obrazy), která musela být nabyta zkoumáním terénu do kterého má být příběh zasazen). Můžeme si to ukázat na filmu ,,Údolí včel”, kdy je příběh zarámován do krajiny, které vládl Řád mečových rytířů se svýmí sídly Malborkem, ale i slovenským Kuklovem či Jazstrzębią Górą a hledání domácího zemanského dvora.

Samotný František Vláčil okomentoval podíl manželů Menclových na filmu ,,Markéta Lazarová těmito slovy:,,..Při přípravě Markéty mi byli neocenitelnými rádci pan docent Mencl a jeho žena. Jejich doménou bylo období gotiky a to ve všech směrech. Řekli mi mnoho o lidech té doby – třeba jak skladovali potraviny, čím kořenili, jak zpracovávali železo, jak hospodařili…”*.

Převést literární jazyk Vladislava Vančury do filmového obrazu mohl jen filmový básník a tím František Vláčil bezesporu byl. Můžeme tedy poděkovat i panu Vojtěchovi Menclovi a jeho paní, že byli nápomocni při vzniku pravděpodobně nejlepšího českého filmu 20. století..

* Horáková, Š.: Podobenství o Františkovi Vláčilovi. XYZ, s.r.o., Praha, 2008, s. 91. Literatura: Antonín J. Liehm. Ostře sledované vlaky. Československá zkušenost. Národní filmový archiv, Praha: 2001.

Český hraný Film. IV. 1961-1970. NFA, Praha: 2004. Gajdošík, P. (ed). Markéta Lazarová. Studie a dokumenty. CASABLANCA, Praha: 2008. Tomeš, J. a kol. Český biografický slovník XX. století. K-P. Paseka a Pavel Meissner, Praha: 1999.

Autor: POlYEKRAN