Karel Svolinský

Karel Svolinský se narodil 14. ledna 1896 na Svatém Kopečku u Olomouce v rodině Karla Svolinského a Josefy Svolinské, roz. Axmanové. Pocházel z rodiny, ve které se umělecké vlohy ve spojení s řemeslem uplatnily už v několika předchozích generacích, a to jak z otcovy, tak i otcovy strany. Dědeček Vavřinec Axman vytvořil pro svatokopecký chrám vyřezávaný betlem a v jeho stopách pokračoval rovněž syn Ferdinand Axman, malíř pokojů, hřbitovních nápisů a také zručný malíř autodidakt.

Do svých čtrnácti let žil Karel u svých rodičů na Svatém Kopečku a obci Lošov u Olomouce. Měšťanskou školu navštěvoval ve Velké Bystřici. Od roku 1910 do roku 1914 se vyučil podle rodinných tradic řezbářem. Pro velké výtvarné nadání, které projevil, studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u profesora Štěpána Zalešáka, Bohumila Kafky a Františka Kysely v letech 1919-1926.

Od roku 1946 byl do roku 1970 sám profesorem na této škole. Již od roku 1925 dosahoval mnoha významných mezinárodních úspěchů jako knižní grafik a ilustrátor. V celém jeho díle se již od počátku projevuje vztah k lidovému umění a zejména k rodnému kraji. Věnoval se i volné malbě a nástěnným malířským technikám v architektuře. V rozmezí let 1928 a 1933 vytvořil dvoje vitrážová okna pro Schwarzenbergskou kapli a kapli Svatého hrobu ve Svatovítské katedrále. Rovněž je autorem dalších návrhů pro katedrálu, a to pro jižní portál, které nebyly instalovány do roku 1945.

Úspěšné byly i Svolinského dekorace Československého domu /1935-1938/. První z mnoha Svolinského výstav se konala v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze na přelomu let 1935 a 1936. Často se zabýval divadelní tématikou. K přímému zapojení do řešení do realizace výtvarných potřeb divadla došlo až v roce 1940, když byl pozván do Národního divadla v Praze jeho dirigentem Václavem Talichem. Na základě Talichova požadavku vypracoval scénické návrhy k představení Dvořákovy opery Jakobín/1940/. Přes záporné kritiky, že scéna je příliš česká, přijal požadavek navrhnou scénu pro Shakespearovou komedii Mnoho povyku pro nic /1940/.

Samostatnou kapitolu jeho divadelních výprav tvoří scénické realizace Smetanových oper - Čertova stěna /1942,1946,1948/, Prodaná nevěsta /1943,1963,1982/, Tajemství /1944,1946/ a Hubička /1960, 1981 i s kostýmy/. Mimo Národní divadlo navrhoval scénické výpravy i pro mimopražská divadla v Brně, Olomouci, Ostravě a Plzni.

Významná byla i realizace výpravy pro Janáčkovu operu Její pastorkyně/1946/ a o dva roku později s touto pražskou scénickou výpravou uzpůsobenou pro vídeňskou scénu Státní opery /1948/, zaznamenal výrazný mezinárodní úspěch. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Výraznou stopu zanechal ve spojitosti s návrhy na československé známky.

V letech 1950 až 1955 realizoval výzdobu olomouckého orloje se svou manželkou, sochařkou Marii Svolinskou a sochařem Olbramem Zoubkem. Jako knižní ilustrátor mimo stovky kreseb určené pro dětské pohádkové knížky a mimořádně skvělé ilustrace pro čtyřdílný soubor písní, pořekadel autorů Karla Plicky a Františka Volfa /1947/, byl autorem botanických ilustrací, patřících do zlatého fondu české botanické ilustrace.

Karel Svolinský zemřel v Praze, v roce 1986, ve věku 90 let.


Erkul

Autor: Erkul