Antonín Kinský

Hrabě Antonín Kinský, plným titulem: z Vchynic a Tetova, rytíř Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalemského byl potomkem starobylého českého šlechtického rodu, jehož počátky spadají až kamsi do 13. století. Jméno Kinský je odvozeno právě od jejich původního sídla - severočeské tvrze Vchynice (dnes vesnička nedaleko Lovosic). Členové rodu, majícího ve znaku tři osté vlčí zuby, nejprve používali přídomek Wchynsky anebo Vchynský, později pak zkráceně Chynský a od dob třicetileté války se začalo užívat tvaru Kinský nebo Kinski. Šlo o významný aristokratický rod, jehož příslušníci se nikdy netajili svou českou národností a vlasteneckým smýšlením. Snad právě proto zůstala větev, ze které A. Kinský pocházel, i po roce 1948 v Československu, i když to pro ně znamenalo ztrátu nejenom rodové prestiže, tak také existenčních jistot.

Sám Antoním Kinský se narodil roku 1955 jako syn hraběte Josefa Kinského z Vchynic a Tetova a jeho manželky Bernadetty, rozené Merveldt. Vystudoval hotelovou školu a prakticky celý jeho život se odvíjel okolo této branže. Za totality převážně pracoval jako hotelový rececepční a po "sametové" revoluci se stal majitelem několika pražských restaurací a věnoval se podnikání. Nikdy se neoženil a jeho velikým koníčkem se stalo cestování. Mimoto byl, stejně jako jeho otec a starší bratr František, významným kulturním mecenášem. To všechno by ale k tomu, aby se A. Kinský zapsal nějak významněji do podvědomí českého národa, asi nestačilo. Mnozí si jej proto spíše vybaví z filmu Vladimíra Michálka "Zapomenuté světlo", kde si zahrál v postatě sám sebe.

Když mu cestu zkřížila těžká nemoc - rakovina - dlouho o tom nikomu neřekl. Byl spolupacientem herce Bořivoje Navrátila a stejně jako on svojí těžké chorobě nakonec podlehl. Životní pouť Antonína Kinského let se uzavřela koncem května roku 2012, kdy ve věku 56 let zemřel ve svém pražském bytě.

Autor: green-tea