Cesta Alberta Préjeana k herectví vedla přes jeho sportovní založení a šermířské umění, nakonec se z něj stala přední osobnost francouzského meziválečného filmu. Narodil se v Pantin, dnešním předměstí na severovýchodě Paříže, dětství ale strávil v Aubervilliers, kde jeho rodiče provozovali malou restauraci. Mladá léta Alberta Préjeana byla ve znamení revolty proti autoritám, v první řadě rodičům. Jeho otci se nicméně podařilo donutit syna alespoň k určitému stupni vzdělání včetně dobré znalosti němčiny. Préjean od mládí pěstoval sport, jezdil na koni, boxoval a především šermoval. Jeho způsob obživy se odehrával na pařížské burze, kde ovšem přišel o všechny úspory a problémy s hrozící exekucí vyřešil začátek první světové války, jíž se Préjean aktivně zúčastnil jako letec. Z války se vrátil jako dvakrát zraněný hrdina ověnčený Válečným křížem.
Krátce po návratu do Francie se Préjean poprvé oženil, jeho manželkou se stala modistka Augusta Faves. Spolu pak vedli malou firmu, především ale rádi chodili do kina. Préjeanovo okouzlení kinem vedlo k účasti v hereckých rychlokurzech, příležitost mu pak nabídl režisér Henri Diamant-Berger, který do své adaptace TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les trois mousqueataires, 1921) hledal schopné šermíře. Albert Préjean tedy na stříbrném plátně debutoval jako člen kardinálovy gardy, Diamant-Berger jej pak angažoval do pěti dalších filmů, mezitím se objevily i nabídky od dalších režisérů jako byli slavní tvůrci Jacques Feyder nebo René Clair. Préjean se ve filmu stával oblíbeným představitelem nekonfliktních prostých mužů a vytvářel vhodný kontrast k uhlazeným elegánům, které reprezentovali například Jean Murat nebo Pierre Richard-Willm.
V průběhu dvacátých let natočil Préjean okolo dvaceti filmů, některé byly mimořádně úspěšné, jiné zase zásadním způsobem vstoupily do dějin světového filmu. Z těch úspěšných to byl například ZÁZRAK VLKŮ (Le miracle des loups, 1924) nebo proslulá fraška SLAMĚNÝ KLOBOUK (Un chapeau du paille d'Italie, 1927), v níž hrál hlavní roli. Se jménem Alberta Préjeana je spojen i první francouzský zvukový film, který taktéž patří do zlatého fondu kinematografie. Příběh pouličního zpěváka POD STŘECHAMI PAŘÍŽE (Sous les toits de Paris, 1930) neměl sice nijak bohaté dialogy, ale Préjean se zde poprvé uplatnil také jako zpěvák. Mezitím ovšem odmítl lukrativní smlouvu s firmou Tobis, protože stejně jako mnozí jiní nevěřil v prosazení zvukového filmu.
Počátkem třicátých let se z Alberta Préjeana stala přední mužská star francouzského filmu, díky dobré znalosti němčiny točil také v Německu – tady například slavnou ŽEBRÁCKOU OPERU (L'opéra de quat'sous, 1931), dostal také nabídku z Hollywoodu, kterou ovšem odmítl a upřednostnil práci v Evropě. V polovině třicátých let vytvořil v několika filmech ústřední pár s vycházející hvězdou Danielle Darrieux, hráli spolu například v dramatu VOLHA V PLAMENECH (Volga en flammes, 1934), který byl vyroben v koprodukci s Československem. Jestliže ve svých počátcích participoval Préjean na umělecky hodnotných počinech francouzského filmu, jeho práce od poloviny třicátých let měla spíše komerčnější charakter, což ovšem na jeho popularitě nic neměnilo, zvláště když dostával hlavní role několikrát ročně. Z filmů té doby stojí za zmínku Carného gangsterka JENNY (1936) nebo tajuplný příběh ALIBI (L'alibi, 1937) od režiséra Pierra Chenala. V této době se Préjean rozvedl se svou první manželkou a časté herecké partnerství s Danielle Darrieux vedlo k fámám o jejich soukromém vztahu, dodnes nejasný je také Préjeanův poměr ke slavné herečce Annabelle.
V době okupace Albert Préjean natočil jen sedm filmů, tři z nich ale znamenaly nový triumf a potvrzení pozice jednoho z největších herců té doby. Jednalo se o populární případy komisaře Maigreta (kterého právě Préjean hrál) a za války byly uvedeny i v našich kinech – KOMISAŘ MAIGRET ZASAHUJE (Picpus, 1943), CÉCILE JE MRTVÁ (Cécile est morte!, 1944) a SKLEPY V HOTELU MAJESTIC (Les caves du Majestic, 1945). Filmoví odborníci dospěli k závěru, že Préjean zde nepodal nijak excelentní herecké výkony, filmový komisař Maigret se ale ve Francii tenkrát těšil značné popularitě.
Jako mnozí jiní, tak i na Préjeana dopadlo po osvobození podezření z kolaborace s německými okupanty. Vyčítala se mu především propagační cesta francouzských herců do Berlína v roce 1942 a několik týdnů po válce byl za to vězněn. Návrat mezi přední osobnosti filmu se mu pak již nepodařil. Ve čtyřicátých letech dostal sice ještě několik velkých rolí, ale na příčky v žebříčcích popularity začali útočit mladší herci a Préjean se od počátku 50. let ve filmu objevoval jen sporadicky a ve vedlejších rolích. Naposledy hrál ve filmu HODNĚ ŠTĚSTÍ, CHARLIE! (Bonne chance, Charlie!, 1961).
V průběhu války se Albert Préjean na divadelním turné v jižní Francii seznámil s výrazně mladší herečkou Lysiane Rey (1922-1975), která se pak stala jeho druhou manželkou. Jejich syn Patrick Préjean (*1944) je též hercem. Lysiane Rey se ale krátce nato sblížila se zpěvákem Lucem Barneyem. Aby však neohrozili vývoj jejich tehdy malého syna, zvolili nestandardní řešení – Albert žil v jednom domě s manželkou a jejím milencem. Po ovdovění se ve vysokém věku oženil ještě potřetí. V roce 1977 se jeho třetí manželkou stala Jeanne Poché. Albert Préjean zemřel v Paříži 1. listopadu 1979 ve věku 86 let.
Autor: argenson .
