Charlotta Alžběta Tremlová

Kary Barnet je umělecké jméno Charlotte Elisabeth Treml. Narodila se 14.8.1923 v Praze v prostředí německé národnostní menšiny, proto německá podoba jejího jména. Kvůli českým zákonům museli rodiče (otec Franz Treml byl ředitelem banky) k jejímu příjmení přidat příponu -ová a pak se přizpůsobilo i zakončení křestního jména na -a, tedy Charlotta. Charlotta vyrůstala v dvojjazyčném česko-německém prostředí a oba jazyky plynule ovládala. Pod jménem Charlotta Tremlová vystupovala zpěvačka v českém prostředí. Nicméně byla kosmopolitní osobností a své písně zpívala celkem v sedmi jazycích. Na německé hudební scéně se pohybovala především ve 40. letech a na počátku let padesátých.

Protože pocházela z dobře situované rodiny, nebyly její umělecké ambice příliš podporovány. Hudební vzdělání získala na Umělecké akademii v Praze a na konzervatoři v Paříži, herectví studovala v Berlíně u rakouské herečky Tilly Durieux. V letech 1939-40 vystupovala ve dvou českých filmech jako Charlotta Tremlová, pseudonym si zvolila pravděpodobně kolem roku 1940 pro své působení v německém prostředí. V Berlíně získala angažmá ve slavné Scale, čímž získala kontakt s rozhlasovým a gramofonovým prostředím. Podporovali ji a spolupracovali s ní především hudební skladatelé Michael Jary a Benny de Weille.

Během války absolvovala turné po metropolích okupovaných Německem – Budapešť, Oslo, Paříž, Brusel. Vystupovala i v různých rozhlasových vysíláních pro německé vojáky – na přelomu let 1943/44 na stanici Belgrad. V té době se jí narodilo dítě. S pádem Německé říše přichází Kary Barnet o svůj majetek, o život přicházejí její dítě i bratr. Společně s matkou a sestrou prchají směrem na západ, nějakou dobu stráví v uprchlickém táboře u Frankfurtu. Zpočátku se živí jako uklízečka, chůva a manekýna. Díky přátelství s Benny de Weillem získává v rozhlase opět práci zpěvačky. Začíná se jí opět dařit, spolupracuje s nejznámějšími německými orchestry a pracuje především pro bavorský rozhlas (Bayerischer Rundfunk).

První manželství pravděpodobně uzavřela s Wilhelmem Fanderlem, s nímž se seznámila při práci v berlínské Scale (bohužel šlo o přesvědčeného nacistu), manželství skončilo rozvodem v roce 1944. Následovalo několik dalších manželství – s Hansem Huffzkym, šéfredaktorem časopisu pro ženy s názvem „Constanze“, Leslie von Schwetzerem – programovým šéfem AFN. V té době žila v americkém Los Angeles. Se svým posledním manželem (Němec, jehož jméno se bohužel nikde neuvádí) se odstěhovala v 50. letech do východní Indie do Brajrajnagaru ve státě Orissa. Nicméně po několika letech se vrací zpět do Německa, kde 21.11. 1972 přijde v mnichovském bytě o život při požáru. Je pochována v Mnichově na hřbitově Waldfriedhof.

Zůstaly po ní nahrávky více než 50 písní na různých gramofonových deskách. Měla příjemný hlas a oblibu si získaly především melodické písně ve středním tempu. Spolupracovala s mnoha orchestry i hudebními skladateli.

české filmy:
nazpívala titulní píseň ve filmu Paní Kačka zasahuje (1939)
a objevila se v malé roli ve filmu Prosím, pane profesore (1940).

německé filmy:
Z lásky k tobě (1944), režie: Martin Frič – píseň „Ich bin verliebt in eine Melodie“
Fanfaren der Liebe (1951) píseň „Laß mich nie mit dir allein“
Fritz und Friederike (1952) zpívá 2 písně - „Machen Sie doch bitte kein so böses Gesicht" a za Lale Andersenovou zpívá „Lili Marleen"

Autor: LiborF