Erwin Geschonneck

Vyrůstal v chudém prostředí v Berlíně. Od roku 1920 měl příležitostná zaměstnání. V roce 1929 vstoupil do komunistické strany a byl členem „agitpropové“ skupiny. Statoval na Piscatorově Volksbühne a ve filmu Slatana Dudowa Kuhle Wampe (1931). Po nástupu Hitlera v roce 1933 odjel do Polska, odkud však byl deportován do Československa. V letech 1934-38 působil v Sovětském svazu v několika emigrantských divadlech. Před hrozbou zatčení ze strany NKVD se vrátil do Československa a hrál v Praze a v Liberci. Hned po obsazení republiky v březnu 1939 byl zatčen gestapem. Válku strávil v koncentračních táborech Sachsenhausen, Dachau a Neuengamme.

Jako jeden z mála vězňů přežil bombardování lodi Cap Arcona (3.5.1945); podle jeho vzpomínek později vznikl TV film Muž z lodi Cap Arcona. Po válce působil v divadle v Hamburku a začal hrát ve filmech. V roce 1949 nastoupil do Brechtova divadla Berliner Ensemble, kde konečně zahájil svou hvězdnou dráhu (Pan Puntila a jeho služebník Matti, Matka Kuráž a její děti). Později vystupoval také na berlínské Volksbühne.

Ve filmu zpočátku ztvárňoval spíše negativní postavy, např. řezníka Teetjena v přepisu románu Arnolda Zweiga Sekyra z Wandbeku. Až v padesátých letech se uplatnil jako představitel charakterově pevných lidí, rozhodných antifašistů a komunistů, mj. jako letecký mechanik Bartuschek v dramatu Lidé s křídly (herecká cena na MFF v Karlových Varech 1960), politický komisař interbrigadistů Witting ve filmu Franka Beyera Pět nábojnic a buchenwaldský koncentráčník, starosta Krämer, v dalším Beyerově snímku Nahý mezi vlky. Ve své tvorbě se dokázal vyhnout schematickému zařazení a svým realistickým hereckým projevem i svou figurou tíhnul zejména k zemitým lidským charakterům. Uplatnil se tedy i v komických či tragikomických rolích, k nimž patří zámečník Kalle Blücher v komedii Karbid a šťovík a především židovský holič Kowalski z Jakuba lháře.

Objevil se též v řadě TV inscenací a v TV seriálech Täter unbekannt (1972, Pachatel neznámý; r. Bernhard Stephan), Polizeiruf 110 (Volejte policii 110 – TV) nebo Rentner haben niemals Zeit (1978, Penzisti nemají nikdy čas; r. Horst Zaeske). Díky své politické angažovanosti patřil k prominentním kulturním osobnostem v Německé demokratické republice a zároveň byl velmi populární mezi lidmi. Získal řadu státních vyznamenání NDR a v roce 1993 i Německou filmovou cenu za celoživotní dílo. V roce 2004 byl jmenován čestným členem Německé filmové akademie. Napsal paměti Meine unruhige Jahre (1984, Má neklidná léta).

Byl pětkrát ženatý, měl dva syny a dceru. Z manželství s herečkou Hannelore Wüstovou pochází režisér Matti Geschonneck. Syn Alexander (Sascha) Geschonneck se objevil po otcově boku ve filmu Meschkův vnuk.

Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2008