Pavel Haas

Budoucí hudební skladatel Pavel Haas přišel na svět 21. června 1899 v rodině drobného brněnského obchodníka s obuví Zikmunda Haase a jeho manželky Olgy, rozené Epstein. Maminka byla dcerou úředníka ruské paroplavební společnosti a právě po ní pravděpodobně podědili oba bratři - Pavel i mladší Hugo (budoucí populární herec) smysl pro humor, umělecké nadání i určité sklony k bohémskému životu. Pavlíka trápilo od dětství silné astma, takže žil tak trochu ve stínu mladšího Huga, který se o svého křehkého bratra obětavě staral - bedlivě dohlížel na jeho léky a bránil ho před šikanou jiných kluků.

Zatímco Hugo se odmala projevoval jako výrazný herecký talent, Pavla lákala hudba. Hodiny strávené u klavíru mu ale nestačily, už jako čtrnáctiletý se pokoušel komponovat a měl zatvrzelou touhu být skladatelem. Se souhlasem rodičů proto přerušil r. 1915 studium na reálném gymnáziu a přešel na uměleckou hudební školu. Zde se uvedl hned několika na svůj věk neobyčejně vyzrálými skladbami (např. Tři fugy pro smyčcové kvarteto, Žalm pro tenor a varhany, či Sonáta B dur pro klavír). Od roku 1919 pak studoval na brněnské konzervatoři coby žák jejího ředitele Leoše Janáčka. A mezitím vším pomáhal tatínkovi v obchodě, aby prý se naučil taky "něco pořádného pro život".

Po absolutoriu se živil jako soukromý učitel hudební teorie, později vyučoval na židovské škole, byl korepetitorem brněnského divadla, psal do Národních novin a Národních listů. Pilně komponoval, ale ve výraznějším uplatnění mu bránila jakási nevíra ve své nadání i sebe sama. Pomocnou ruku mu tedy opět podal bratr Hugo, který mu nabídl spolupráci na filmu "Život je pes" (1933). To byla výzva a také šance zkusit něco nového. Přestože s filmovou hudbou neměl Pavel žádnou zkušenost, výsledek byl víc než uspokojující, a tak později složil hudbu ještě ke dvěma bratrovým snímkům - "Mazlíček" (1934) a "Kvočna" (1937).

Smutným obdobím bylo období těžké nemoci jeho maminky, která na počátku 30. let ochořela rakovinou kostí a páteře. Během nemoci byla v péči MUDr. Soni Jakobsonové, vdané lékařky ruského původu, která se po rozvodu stala Pavlovou ženou. Vzali se na podzim roku 1935 a o necelé dva roky později se jim narodila dcera Olga. V té době Pavel také dokončil svoji jedinou operu Šarlatán, nadšeně přijatou odbornými kritiky i prostým publikem.
Pomalu se však schylovalo k tragédii - počátkem války byl Pavel Haas coby Žid vyřazen z veřejného života, na klavír mohl učit jenom potají a rodina zažívala těžké existenční problémy.

K dceři Olince přibyl ještě synovec Ivánek, syn Pavlova bratra Huga, jemuž se i s manželkou podařilo včas emigrovat. Nemocného chlapečka ale museli ponechat u příbuzných, kteří se o něj slíbili postarat. To ale nebylo nic jednoduchého - Pavel umělecky pracovat nesměl a Soňa, které se naštěstí podařilo utajit svůj, rovněž židovský, původ na tom jako Židova manželka nebyla o mnoho lépe. Jediným východiskem se ukázal být rozvod, díky němuž Soňa získala zpět lékařskou licenci a mohla se tak postarat nejenom o sebe, ale také o obě děti. Vlastenecky založený Pavel se v té době snaží čelit osudu Suitou pro hoboj a klavír - třívětou skladbou, která přináší symboliku svatováclavského a husitského chorálu.

V prosinci roku 1941 byl Pavel Haas zatčen gestapem a odvlečen do terezínského ghetta. Během tří let života zde napsal tři skladby, ze kterých vyznívá stesk po domově a hořké obavy o další osud svůj i své země a rodiny. Přesto se i nadále snažil být platným členem umělecké terezínské komunity, letmo se dokonce mihl i ve známém "dokumentu" z června 1944, jehož součástí měla být i premiéra Haasovy Studie pro smyčcový orchestr. Ovšem i to byl pouze trik, premiéra se ve skutečnosti odehrála až později, kolem poloviny října 1944. Zhruba týden poté - 17. 10. 1944 už na rampě osvětimského koncentračního tábora zastavil vlak, přivážející dalších dva a půl tisíce obětí. Mezi nimi i Pavla Haase, který neprošel hned první selekcí a byl poslán přímo do plynové komory.

Autor: green-tea

Hudební skladatel Pavel Haas se narodil 21. června 1899 v židovské rodině v Brně. Jeho mladším bratrem byl slavný filmový herec Hugo Haas.
Rodina Haasových pocházela z východních Čech, ale Pavel i Hugo se narodli v Brně. V rodině se hovořilo česky. Obecnou školu vychodili německou, ale střední školu již českou. Rodiče si přáli, aby ovládali výborně oba jazyky.
Pavel Haas své hudební vlohy odhalil zejména díky hře na klavír. Studoval na konzervatoři a nakonec na mistrovské škole, kde jej vedl slavný skladatel Leoš Janáček. Žák od svého učitele převzal některé principy kompozice hudebního díla, ale brzy si dokázal vytvořit i vlastní. Jeho nadání bylo veliké.

DÍLO PAVLA HAASE
Ve 20. letech patřil Pavel Haas k tzv. avantgardním umělcům. Jeho prvotní skladby vzniklé do roku 1935 prozrazují smysl pro hudební vtip, výbornou technickou stránku, skvělou rytmickou formu. Výrazné pozornosti u veřejnosti se dočkala skladba s názvem ZESMUTNĚLÉ SCHERZO, která byla původně komponována za Janáčkova dohledu.
Ve skladbě FATA MORGANA pro klavírní kvintet se autor vyzpíval z pocitů ze zklamané lásky.
Skladba Z OPIČÍCH HOR vznikla na základě pobytu autorova na Českomoravské vysočině v letním období. Její název je ve skutečnosti lidový výraz zde používaný.

OPERNÍ DÍLO
Opera ŠARLATÁN je považována za Haasovo nejváznější dílo, které autor zkomponoval na prozaický text románu J. Wincklera. Protože autor náležel k židovské národnosti, tehdy již diskriminované, bál se požádat německého spisovatele o souhlas k libretu. Z tohoto důvodu změnil prostředí a jména postav. Opera vypráví o komických i vážných příhodách zázračného lékaře, tvz. Mastičkáře, a je pojata lidovou formou.

SMUTNÝ KONEC
Na začátku prosince roku 1941 byl Pavel Haas odtransportován stejně jako mnoho dalších Židů do Terezína. Je až s podivem, že i zde, v koncentračním táboře, našel sílu komponovat. Zachovala se skladba pro mužský sbor s názvem NENAŘÍKEJ!, jíž autor napsal v hebrejském jazyce, aby nikdo nepoznal její revoluční smysl.
Dále se z koncentračního tábora zachovala skladba STUDIE, jíž hrál terezínský komorní orchestr. Poslední zachovanou skladbou z doby autorova věznění jsou ČTYŘI PÍSNĚ NA SLOVA ČÍNSKÉ POEZIE, v nichž jsou patrny stopy stesku a touhy po domově, současně však i vyjádření vize šťastného návratu. Toho se ale bohužel Pavel Haas nedočkal. Terezín byl sice těžkým koncentračním táborem, žel byl převezen do ještě horšího místa – Osvětimi. Zde 17. října roku 1944 zahynul v plynové komoře.


Zpracováno s využitím této publikace:
Kolektiv autorů: 234 českých osobností, vydal Fragment, Praha, 2004, 2. vydání, ISBN: 80-253-0024-2

Autor: Petra.Barbie