Hana Seidlová

Hana Seidlová se již v dětství projevovala jako zdatná recitátorka a proto vystudovala hudebně dramatický obor pražské Státní konzervatoře. Ke svému prvnímu divadelnímu angažmá nastoupila Seidlová do Mostu k tamnímu Městskému divadlu, tehdejšímu Krajskému divadlu pracujících. Již na počátku své umělecké kariéry Seidlová dokazovala svůj nezvyklý talent ve velkých a velmi výrazných rolích, ke kterým můžeme zařadit Zaninu ze Zeyerovy Staré historie; hlavní postavu Káči z Drdových Hrátek s čertem; Helenku v Bassově Cirkusu Humberto; Zuzanku z Beaumarchaisovy Figarovy svatby; další Zuzanku ztvárnila v Horvathově Figarově rozvodu; Titanii v Shakespearově Snu noci svatojánské; hostinskou v Kunderově a Diderotově Jakubovi a jeho pánovi; markýzu de Merteuill v Hamptonových Nebezpečných vztazích nebo Edith ve hře Edith a Marlene Èvy Pataki, za kterou byla nominována v oboru činoherního divadla na prestižní Cenu Thálie a kterou si později znovu střihla s úspěchem ještě jednou. Jednou z posledních rolí Seidlové v Mostě byla Žofka Chalupová ve Vachkově hře Bidýlko, v níž naprosto bezkonkurenčně dominovala a jak píše dobová kritika: „V jejím podání je to děvče neskonale ošuntělé, tvarově nanejvýše jednoplošné, v komunikaci s muži verbálně vykolejené, jednou ve vytahaných staropanenských šatech a podruhé v konfekčním kombiné; ale pozor! Není to žádná prvoplánová karikatura, ale naopak ženská s čistou a poctivou duší, v jejíž aureole se polepší i největší hříšník.“ Hana Seidlová se počátkem tisíciletí stala členkou pražského Divadla pod Palmovkou, kde si stihla zahrát Olgu v Gorkého Letních hostech; Ednu v Allenových Výstřelech na Broadwayi; Márinku v Tolstého Vládě tmy; Hraběnku v Beaumarchaisově Figarově svatbě; Roxanu v Rostandově Cyranovi z Bergeracu; Sue Barkerovou v Ingeově Návratu do pekla; Raněvskou v Čechovově Višňovém sadu; Marge v muzikálu Sliby chyby tria Simon & Bacharach & David nebo i slečnu Gluckovou ve Williamsově Báječné neděli v parku Crève Coeur. O nezvyklém talentu Seidlové mluví i její účinkování v legendárním Kanderově muzikálu Chicago, v němž ztvárnila mámu Mortonovou. K dalším nejnověji nastudovaným úlohám H. Seidlové pod Palmovkou určitě patří postava Lulu z Kohoutova Augusta nebo trojrole Lucy / servírky a Iris v ocarem ověnčeném psychologickém dramatu D. Gorgona Rain Man. Uměleckého talentu H. Seidlové plně využívají ale také další soubory, jakými jsou Dejvické divadlo, pro jehož scénu nastudovala postavu Gertrudy v Shakespearově Hamletovi; Docela velké divadlo Litvínov, u něhož ztvárnila Sophii v Chesnotově Sousedce; plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla, pod jehož křídly nastudovala titulní Alžbětu Bathory v původním autorském muzikálu Čachtická paní dvojice Malásek & Vaculík nebo Státní opera Praha, kde jí byla svěřena postava věštkyně v lyrikálu Kudykam dvojice Hapka & Horáček. Kromě naposledy uvedených muzikálových produkcí Seidlová hostuje také v Divadle Radka Brzobohatého v osvědčené Churchillově komedii Jednou týdně stačí nebo v Divadle U Hasičů v komedii Vražda sexem Joan Shirley. Vedle svého divadelního angažmá Hana Seidlová také účinkuje v různých hudebních projektech jako šansoniérka a tak ji můžeme spatřit u mikrofonu ï na akcích, kde bychom ji ani nehledali. Z uvedených fakt lze vyčíst, že divadelní jeviště či vystupování na veřejnosti jsou Seidlové vlastní a protože se v současnosti nachází v hrubé polovině své umělecké kariéry, doufejme, že se jí jen tak nezbavíme.

Hana Seidlová debutovala v drobné herecké roli před kamerou již jako konzervatoristka a to v Hanibalově dětském filmu Leť, ptáku, leť! a po delší pauze se na ni usmálo štěstí až s černobílou hořkou komedií O. Reifa Postel, v níž ztvárnila postavu manželky Zdenky. Z dalších zajímavých hereckých kreací H. Seidlové jistě patří za zmínku Marie, chorobně žárlivá pacientka psychiatrické léčebny z černé komedie Mrtvej brouk debutujícího P. Marka; učitelka v Hřebejkově dobové komedii Pupendo; matka v Ševčíkově psychologicky laděném debutu Restart; redaktorka v Renčově divácky ceněném Románu pro ženy nebo uklízečka základní umělecké školy Zelenkově dramatu Hodina klavíru. Velmi plodná je spolupráce H. Seidlové s režisérem I. Pokorným, který ji využil v postavě milenky Valerie v komedii Naše děti; v roli Koutecké pro psychothriller Smrt pedofila; pro snímek s prvky mystery a tajemna Agentura Puzzle; pro kriminální film Nikdo neměl diabetes nebo pro detektivní akčně laděné seriály Kriminálka Anděl a Expozitura, které realizoval buď v tandemu či přímo v týmu s jinými režiséry. Jedněmi z posledních hereckých úloh před kamerou se pro Seidlovou stala lékařka v psychologickém dramatu podle skutečných událostí domácího násilí Hadí tanec, který realizoval P. Slavík pro dlouhodobý cyklus Oběti; matka Romana v Zelenkově komediálně detektivním seriálu Ach, ty vraždy! nebo postava krkavčí matky dospívajících hlavních hrdinů sourozenců v sociologickém dramatu I. Pavláskové Bludičky. Seidlová jako typická představitelka pudového typu hereckého projevu dokáže být jak na plátně, tak na televizní obrazovce kýmkoliv a všechny její postavy oplývají naprosto uvěřitelným výkonem, ať se jedná o figurky z nejnižších či nejvyšších vrstev, ať mají vysoký inteligenční koeficient či nemají skoro žádný a proto především jí samotné přejme, aby tomu tak bylo i nadále.

Hana Seidlová se v posledním čase stále víc a víc věnuje zpívání a její doménou se pomalu, ale jistě stávají šansony, což jasně napovídá tomu, že je záhodno s ní v budoucnosti počítat jako s aktivní zpívající herečkou, která své kvality dokázala účinkováním už v celé řadě muzikálových projektů, jak je vyzdvihováno výše. „O šanson se zajímám už od školy a když mi byla svěřena role Edith Piaf, pochopila jsem, že její pocity a nálady jsou mi blízké. Úspěch mi pak zvedl sebevědomí, které umělec potřebuje k tomu, aby mohl svou práci dělat v klidu a být si pevný v kramflecích,“ vzpomíná dnes Seidlová na své první zkušenosti se zpěvem. Přejme proto nadějné H. Seidlové, aby si brzy a především i rychle našla svoje vlastní původní autorské zázemí, které jí připraví živnou půdu pod nohama k vydání samostatné profilové desky, na níž by se mohl s trochou štěstí objevit i nějaký ten potenciální budoucí hit.

Herečka, tanečnice a zpěvačka Hana Seidlová se měla původně věnovat na přání rodičů pedagogickému povolání, ale nakonec to u ní na plné čáře vyhrály múzy Thálie. Dnes patří Hana Seidlová mezi stálice domácího uměleckého světa a její výkon je vždy jistou zárukou zapamatovatelnosti, což dokládá všudypřítomnou až živočišnou silnou osobnost i když menšího vzrůstu. Protože umělkyň typu H. Seidlové umění moc neoplývá je velmi pravděpodobné, že se s ní na společenském či veřejném poli budeme jistě setkávat i nadále.

Divadlografie (umělecká – výběr): ? – Tennessee Williams: Báječná neděle v parku Crève Coeur (slečna Glucková); Whilliam Shakespeare: Bouře; Eduard Bass: Cirkus Humberto (Helenka); Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu (Roxana); Petr Malásek & Libor Vaculík: Čachtická paní (Alžběta Bathory); Pierre Augustine Caron de Beaumarchais: Figarova svatba (hraběnka); Pierre Augustine Caron de Beaumarchais: Figarova svatba (Zuzanka); Ödön von Horvath: Figarův rozvod (Zuzanka); Whilliam Shakespeare: Hamlet (Gertruda); Jan Drda: Hrátky s čertem (Káča); Denis Diderot & Milan Kundera: Jakub a jeho pán (hostinská); Donald Churchill: Jednou týdně stačí; Petr Hapka & Michal Horáček: Kudykam (věštkyně); Maxim Gorkij: Letní hosté (Olga); William Inge: Návrat do pekla (Sue Barker); Charles Hampton: Nebezpečné vztahy (markýza de Merteuill); Josef Hurt: Pod jižním křížem; Vanda Hybnerová & Kateřina Krobová: Pokoj; Whilliam Shakespeare: Sen noci svatojánské (Titanie); Eugéne Labiche: Slaměný klobouk; Burt Bacharach & Hal David & Neil Simon: Sliby chyby (Marge); Pierre Chesnot: Sousedka (Sophie); Julius Zeyer: Stará historie (Zanina); Martin Komárek: Starý nácek; Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad (Raněvská); Lev Nikolajevič Tolstoj: Vláda tmy (Márinka); Joan Shirley: Vražda sexem; Woody Allen: Výstřely na Broadwayi (Edna); 1996 – Eva Pataki: Edith a Marlene (Edith Piaf); 1998 – Emil Vachek: Bidýlko (Žofka Chalupová); 1999 – Eva Pataki: Edith a Marlene (Edith Piaf); 2oo4 – Donald Churchill & Peter Yeldham: Úžasná přítelkyně slečny Flintové; 2oo5 - Simon Williams: Táta je teta aneb Nikdo není dokonalý; 2oo6 – Charles Laurence: Hvězdy neSTÁRnou; 2oo7 – Gabriela Preissová: Gazdina roba (baronka / primáriuska); 2oo8 – Nathalien Richard Nash: Pozor, jaguár!; 2oo9 – Gerald Sibleyrase: Půldruhé hodiny zpoždění; 2o1o – Petr Janda & Karel Šíp, ml.: Ať žije rokenrol!; Dan Gordon: Rain Man (Lucy / servírka / Iris); 2o11 – John Kander: Chicago (máma Mortonová); Peter Lipovský & Kryštof Marek & Ondřej Sokol & Milan Vyskočáni: Vánoční koleda; 2o12 – Pavel Kohout: August August, august (Lulu); …

zdroj: Daniel Rubeš - Lexikon osobností české a slovenské kultury

Autor: řepešínský

Herečka Hana Seidlová pochází z jihočeského Písku a již jako dítě se prosadila recitací veršů. Navzdory matce, která z ní chtěla mít učitelku, vystudovala herectví na hudebně-dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze (1983). Již v době studií hrála epizodní role ve filmu (LEŤ, PTÁKU LEŤ, 1978). Po ukončení studií na konzervatoři hrála v Městském divadle pracujících v Mostě (1983-2000, později Městské divadlo Most), kde dostala řadu výrazných hereckých příležitostí (Figarova svatba, Hrátky s čertem, Jakub a jeho pán, Nebezpečné vztahy).

Ještě před příchodem do Prahy dostala Hana Seidlová možnost uplatnit své herectví znovu i před filmovou kamerou, opět ale v malých úlohách (POSTEL, 1998; MRTVEJ BROUK, 1998). V roce 2000 nastoupila Hana Seidlová do Divadla Pod Palmovkou, kde působí dodnes. Na této scéně podává výrazné výkony, které inklinují k jejímu spíše pudovému herectví, hrála v mnohých klasických kusech (Cyrano z Bergeracu, Vláda tmy, Višňový sad, Figarova svatba), diváky zaujala ale i v moderně (Letní hosté, Výstřely na Broadwayi, Návrat do pekla), zvláštní zmínku si pak zasluhuje představení Edith a Marlene, za které byla nominována na Cenu Thálie (2003; za hlavní roli Edith Piaf).

Filmovým divákům se Hana Seidlová znovu připomněla nevelkou úlohou učitelky (PUPENDO, 2003), mohli jsme ji vidět ve filmech ROMÁN PRO ŽENY (2005) nebo VÁCLAV (2008). Začala pracovat také pro televizi a menší role odehrála v seriálech (PROČ BYCHOM SE NETOPILI, 2008; KRIMINÁLKA ANDĚL, 2008; HRABĚNKY, 2008), před kamerou stála i v rámci projektů studentů FAMU.

Autor: argenson