Karel Černý

Filmový architekt "staré gardy" Karel Černý (1922), plzeňský rodák se spolupodílel na více než 90 celovečerních snímcích, 15 seriálech a 100 inscenacích, přesto si jej však málokdo z nás vybaví - vždy zůstával mužem v pozadí.

Od svých 15 let žil v Praze, kde vystudoval architekturu a jeho první seznámení s filmem proběhlo v jižních Čechách při natáčení romantického Ohnivého léta (1939) s Lídou Baarovou a Svatoplukem Benešem v hlavních rolích. Tehdy se se svou prázdninovou láskou mihli filmem jako komparzisté a o pár let později už byl asistentem režie ve poetickém snímku ŘEKA ČARUJE (1945).

Počínaje 50. léty šel takříkajíc z filmu do filmu, první slavné "kulisy" vytvořil v Zemanově CESTĚ DO PRAVĚKU (1953), velice rád vzpomíná na natáčení s režisérem K. Kachyňou a jeho dnes už kultovní drama KRÁL ŠUMAVY (1959), následovala "světnice" dalšího dramatu SYNOVÉ HOR (1956), "vyšetřovna" majora Zemana z TŘICETI PŘÍPADŮ nebo "vesnická chaloupka" z rodinné komedie JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY.

Precizně jsou využity původní pražské periférie v klasickém krimi seriálu HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968). Černého architektonický styl si reprízami připomínáme ve filmech PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA (1970), PRINC A CHUĎAS (1971), KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA (1973), BŘETISLAV A JITKA (1974), POSLEDNÍ PROPADNE PEKLU (1982), ÚZEMÍ BÍLÝCH KRÁLŮ (1989) nebo PODZIMNÍ NÁVRAT (2001).

Nejprestižnějšího ocenění se mu dostalo r. 1985 v Los Angeles, kdy získal Oscara za velkofilm AMADEUS, režírovaný Milošem Formanem, se kterým K. Černý spolupracoval často a velmi rád - ČERNÝ PETR (1963), HOŘÍ, MÁ PANENKO (1967), ECCE HOMO HOMOLKA (1969).

Od r. 1949, kdy se náš slavný architekt oženil se slečnou Růženkou, žili celá dlouhá léta v centru Prahy - podzim života se však manželé Černí rozhodli částečně strávit se svými dětmi, vnoučaty a dokonce i pravnoučaty na rozlehlém mlýně v okolí Táborska.

Autor: Angelika2808

KAREL ČERNÝ (vl. jm. Karel Ladislav Černý, nar. 7.4.1922, Plzeň – zem. 5.9.2014, Tábor) pocházel z rodiny úředníka Škodových závodů. V roce 1937 se rodina přestěhovala do Prahy, kde absolvoval architekturu u Pavla Smetany a Jana Emila Kouly na UMPRUM respektive VŠUP (1942-48). Během studií si přivydělával jako filmový komparzista (1939-48), po uzavření vysokých škol nacisty byl totálně nasazen do STAFI (náhradní instituce za komparsní rejstřík). Na sklonku okupace zastával v barrandovských ateliérech funkce asistenta produkce, asistenta režie a nakonec asistoval architektům. Tyto zkušenosti ho po ukončení školy nasměrovaly k profesi filmového výtvarníka a architekta ve FSB (1948-88), kde se podílel více než sedmi desítkách celovečerních filmů. Jeho služeb hojně využívali zejména Karel Kachyňa, Jaroslav Mach, Jiří Sequens, Stanislav Strnad, Miroslav Hubáček či Jindřich Polák. V 60. letech se sblížil s trojicí mladých filmařů z okruhu nové vlny, Milošem Formanem, Ivanem Passerem a Jaroslavem Papouškem. Do mezinárodního povědomí vstoupil především zásluhou Formanových děl, z nichž největší profesní úspěch v podobě sošky Oscara mu přinesl jeho podíl na výpravě mozartovského podobenství Amadeus. Pracoval i pro televizi, v níž od roku 1956 navrhoval dekorace k celé řadě TV písniček (mj. Píseň o bytě, Babičko, nauč mne charleston, Mackie Messer), reklamních spotů, inscenací, filmů a k seriálům Klapzubova jedenáctka (1968), Hříšní lidé Města pražského (1969), Dobrodružství šesti trampů (1970), Já a můj pes (1970), Rozsudek (1971), Boříkovy lapálie (1972), 30 případů majora Zemana (1974-79), Tajemství proutěného košíku (1979), Velitel (1981), My všichni školou povinní (1984) a Území bílých králů (1991). Scénograficky vypravil čtrnáct inscenací v Městských divadlech pražských a v plzeňském Divadle J.K. Tyla. Projektoval přestavby hotelu Zlatý lev v Liberci, kanceláře generálního ředitele ATS-Telecom Praha a interiérů Divadla ABC. Pedagogickou činnost na katedře scénografie DAMU (1967-70) byl nucen ukončit po emigraci dcery. Od 90. let přednášel na Soukromé vyšší odborné škole filmové v Písku. Kromě cen za konkrétní filmy získal Českého lva za celoživotní dílo (2013). Jeho životní osudy, kariéru a názory přibližuje kr. dok. portrét Karel Černý pohledem Aleny Činčerové (2002) z cyklu GEN. – Filmografie: (architekt, není-li uvedeno jinak) Veselý souboj (1950; r. Miloš Makovec), Štika v rybníce (1951; r. Vladimír Čech), dok. f. Jeden ze štafety (1952; r. Jaroslav Mach), Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952; r. Miroslav Hubáček; spol. architekt), Slovo dělá ženu (1952; r. Jaroslav Mach), Expres z Norimberka (1953; r. Vladimír Čech), Severní přístav (1954; r. Miloš Makovec), Na konci města (1954; r. Miroslav Cikán; spol. architekt), Cesta do pravěku (1955; r. Karel Zeman; spol. výtvarník), Po noci den (1955; r. Jaroslav Mach; spol. architekt), Ztracená stopa (1955; r. Karel Kachyňa), kr. filmy Hrajte si s námi (TV-1955; r. Jindřich Polák) a U lékaře (1956; r. Ladislav Rychman), Synové hor (1956; r. Čeněk Duba), Váhavý střelec (1956; r. Ivo Toman), Malí medvědáři (1957; r. Jiří Jungwirth, Jindřich Puš), kr. filmy Zákon a svědomí (1957; r. Miloš Kolínský), Daleko od stromu (1957; r. Bohumil Vošahlík) a Přišla na návštěvu (1958; r. Oldřich Mirad), Tenkrát o vánocích (1958; r. Karel Kachyňa), Otcové a děti (TV-1958; r. Antonín Moskalyk), První a poslední (1959, Vladimír Čech), Kruh (1959; r. Ladislav Rychman), Král Šumavy (1959; r. Karel Kachyňa), Rychlík do Ostravy (1960; r. Jaroslav Mach), Černá sobota (1960; r. Miroslav Hubáček), Pouta (1961; r. Karel Kachyňa), Trápení (1961; r. Karel Kachyňa), Čtvrtá stěna (TV-1961; r. Miroslav Zachata), kr. f. Cesta do věku petrolejových lamp (1961; r. Bohumil Vošahlík), Vánice (1962; r. Čeněk Duba), Anička jde do školy (1962; r. Milan Vošmik), Závrať (1962; r. Karel Kachyňa), Lucie (1963; r. Karel Steklý), Začít znova (1963; r. Miroslav Hubáček), Černý Petr (1963; r. Miloš Forman), Zpívali jsme Arizonu (1964; r. Václav Sklenář), kr. f. Preclík (1964; r. Jaroslav Mach), střm. filmy Zkáza Jeruzaléma (1964; r. Karel Steklý) a Drahý zesnulý (TV-1964; r. František Filip), Fotbal (1965; r. Jaroslav Mach), Lásky jedné plavovlásky (1965; r. Miloš Forman), Intimní osvětlení (1965; r. Ivan Passer), Noc na Karlštejně (TV-1965; r. František Filip), Slečny přijdou později (1966; r. Ivo Toman), Flám (1966; r. Miroslav Hubáček), Liebesspiel im Schnee (1966, Lyžařská horečka; r. Curt Siodmak), kr. f. Autorevue (TV-1966; r. Pavel Hobl), Hra bez pravidel (1967; r. Jindřich Polák), Hoří, má panenko (1967; r. Miloš Forman), Klec pro dva (1967; r. Jaroslav Mach), střm. f. Vltava 12° (TV-1967; r. Pavel Hobl), „Rakev ve snu viděti…“ (1968; r. Jaroslav Mach), Nebeští jezdci (1968; r. Jindřich Polák), Nejkrásnější věk (1968; r. Jaroslav Papoušek), Záhořanský hon (TV-1968; r. Bohumil Sobotka), Řeč o Puškinovi (TV-1968; r. Bohumil Sobotka), Bouřka (TV-1968; r. Bohumil Sobotka), Ecce homo Homolka (1969; r. Jaroslav Papoušek), Svatej z Krejcárku (1969; r. Petr Tuček), Smuteční slavnost (1969; r. Zdenek Sirový), Devět kapitol ze starého dějepisu (1969; r. Pavel Háša), kr. f. Snídejte v trávě (1969; r. Ivan Renč), Hogo fogo Homolka (1970; r. Jaroslav Papoušek), Takže ahoj (1970; r. Vít Olmer), Pěnička a Paraplíčko (1970; r. Jiří Sequens), Partie krásného dragouna (1970; r. Jiří Sequens), povídka Šprýmař (TV-1970; r. František Filip) z cyklu Bližní na tapetě, Ženy v ofsajdu (1971; r. Bořivoj Zeman), Vražda v hotelu Excelsior (1971; r. Jiří Sequens), Svědectví mrtvých očí (1971; r. Otakar Fuka), Smrt černého krále (1971; r. Jiří Sequens), Romeo a Julie na konci listopadu (TV-1971; r. Jaroslav Balík), Princ a chuďas (TV-1971; r. Ludvík Ráža), Konfrontace (TV-1971; r. Jiří Sequens), Návrat pana Ryšánka (TV-1971; r. Ludvík Ráža), střm. f. Moderní byt (TV-1971; r. Jan Moravec), Homolka a tobolka (1972; r. Jaroslav Papoušek), Svatý Michal (TV-1972; r. Antonín Dvořák), Silnice (1972; r. Stanislav Strnad), Lev je v ulicích (TV-1972; r. Jaroslav Dudek), střm. f. Štědrý večer pana rady Vacátka (TV-1972; r. Jiří Sequens), Kronika žhavého léta (1973; r. Jiří Sequens), Pokus o vraždu (1973; r. Jiří Sequens), Zatykač na královnu (1973; r. Dušan Klein), Muž v osidlech (TV-1973; r. Jiří Sequens), Kdo je kdo (TV-1973; r. Antonín Moskalyk), Čestné kolo (TV-1973; r. Antonín Moskalyk), Rafan (TV-1974; r. Antonín Dvořák), Černá horečka (TV-1974; r. Jiří Bělka), Břetislav a Jitka (TV-1974; r. Jiří Bělka), Dům doni Bernardy (TV-1974; r. Jiří Bělka), Na shledanou v lepších časech (TV-1974; r. Stanislav Strnad), střm. filmy Láska malovaná (TV-1974; r. Zdenek Sirový) a Letní romance (TV-1974; r. Ladislav Rychman), Rudá záře nad Kladnem (TV-1975; r. Antonín Dvořák), Když Praha povstala (TV-1975; r. Antonín Dvořák), Nebezpečí smyku (TV-1975; r. Ludvík Ráža), Vánoce u Matěnů (TV-1976; r. Ivo Toman), Stáří 19 (TV-1977; r. Evžen Němec), Jak vytrhnout velrybě stoličku (TV-1977; r. Marie Poledňáková), Miluška a její zvířátka (TV-1977; r. Pavel Háša), Jak dostat tatínka do polepšovny (TV-1978; r. Marie Poledňáková), Poprask na silnici E 4 (1979; r. Stanislav Strnad), Jak se naučit švédsky (TV-1979; r. Ivo Toman), Kozel v kufru (TV-1979; r. Ivo Toman), Rukojmí v Bella Vista (1980; r. Jiří Sequens), Kluci z bronzu (1980; r. Stanislav Strnad), Chvíle pro píseň trubky (TV-1980; r. Ludvík Ráža), Poslední propadne peklu (1982; r. Ludvík Ráža), Sny o Zambezi (1982; r. Stanislav Strnad), Lucie, postrach ulice (1983; r. Jindřich Polák), …a zase ta Lucie! (1983; r. Jindřich Polák), Amadeus (1984, Amadeus; r. Miloš Forman; spol. architekt), Zátah (1984; r. Stanislav Strnad); spol. architekt), …nebo být zabit (1985; r. Martin Hollý), Havárie (1985; r. Antonín Kopřiva), Čekání na stříbrné zvonky (TV-1985; r. Ludvík Ráža), Bergman a Bergman, detektivní kancelář (TV-1985; r. Jan Bonaventura), Není sirotek jako sirotek (1986; r. Stanislav Strnad), Sardinky aneb Život jedné rodinky (TV-1986; r. Ivo Paukert), Španělská paradentóza (TV-1986; r. František Filip), Náhodou je príma! (1987; r. Radovan Urban), Narozeniny režiséra Z.K. (1987; r. Jaroslav Balík), Citlivá místa (1987; r. Vladimír Drha), Poslední leč Alfonse Karáska (TV-1987; r. Zdeněk Podskalský), Románek se vším možným (TV-1988; r. Jitka Němcová), The Wolves of Willoughby Chase (1989, Vlci z revíru Willoughby; r. Stuart Orme; spol. architekt), Trhala fialky dynamitem (1992; r. Milan Růžička), Spravedlivý Bohumil (TV-1998; r. Zuzana Zemanová), povídka Princip odrazu (r. Lucie Bělohradská) z filmu Třikrát život, třikrát smrt (TV-1998), Sjezd abiturientů (TV-1999; r. Viktor Polesný), Společnice (TV-2000; r. Zuzana Zemanová), Podzimní návrat (2001; r. George Agathonikiadis).

Zdroj: -fik- / NFA