Tino Muff

Exoticky znějící jméno Tino Muff /údajně podle jména italského operetního zpěváka Tino Valieriho/ patřilo od počátku třicátých let minulého století pražanu tělem i duší, Antonínu Machovi, který se narodil v Praze 16. listopadu roku 1904. Ještě jako Antonín Mach se vyučil holičem a pracoval u svého přísného otce v Praze-Nuslích. Pobroukával si dobové melodie již jako kluk a v oficíně u otce přednesl tu a tam i nějakou písničku, kterou si složil sám. Práce v holičství jej netěšila, což jej přivedlo na myšlenku živit se zpíváním. Začal profesionálním zpíváním v pražském divadle Varieté v roce 1927.

Líbil se, měl dobrý ohlas a dobře to dopadlo i s jeho vlastními písničkami. Později vystřídal takřka všechny pražské kabaretní scény. Postupně se těžištěm jeho uměleckého podnikání stalo nahrávání v té době šelakových gramodesek. Tino Muffa znali snad ve všech menších či větších nahrávacích studiích a hudebních nakladatelstvích té doby. Mezi sběrateli zůstalo zachováno mnoho desek, zejména s dobovými šlágry, často průměrné nebo i ještě slabší úrovně. Část z těchto desek obsahuje nahrávky operetní písniček. Všechny mají společného jmenovatele, dýchá z nich doslovně duch doby,zejména díky Muffovu hlasu. Zkraje natáčel ještě pod svým původním jménem pro hudební nakladatelství Homocord. Koncem roku 1930 se stal u této české pobočky německé firmy firemním zpěvákem. Původně byl Muffovým předchůdcem tenorista Národního divadla Valentin Šindler, který pro tuto značku nahrával gramodesky již od roku 1909.

Na značce Homocord vyšlo Muffovi mnoho sólových snímků. Existuje také několik nahrávek, kde se předvedl se svou manželkou, uměleckou tanečnicí a zpěvačkou Annou Gromwellovou-např. : Jadran; Vína číš aj. Úspěšně dopadlo i hudební partnerství s Vaškem Zemanem, někdy i pod svým vlastním jménem, či pod uměleckým jménem Joe Gray, např.: Poem; Tam v údolí aj. Na několika málo snímcích se jako doprovod objevuje trampský sbor Settlers Club, např. : Je v dáli jedna zem; Alžír; Až k nám přijdou hoši z USA, aj.Zajímavé označení získali Tino Muff a jeho umělecký partner Vašek Zeman na etiketách gramodesek Homocord do konce roku 1932. Po ukončení existence Homocordu přešli společně Muff a Zeman k Odeonu, kde se jim dostalo označení - Symfonic duo. Muffovy nahrávky vycházely až do roku 1936 výlučně na etiketě Odeon.

Zde zpíval společně s bratry Zemanovými - např.: Já přijdu za tebou, nebo Karlem Vackem např.: Stárneš; Zítra snad, aj. Tato trojice je také uváděna pod označením Zdar trojka. Muffovy nahrávky lze objevit i na deskách Parlophonu. Mimo sólových snímků jao např.: Sejde s očí; Zlý osud, se ozývá Muffuf hlas s doprovodem formace Happy Boys, např.: Apropó, co dělá Andula; Krásná Magdaléno a Banjo trio, např. : Vzpomínej; Půl kila štěstí. Koncem roku 1936 zůstala na českém trhu již pouze jediná zahraniční firma, anglická HMV. Český Ultraphon měl vždy své zpěváky vázané smlouvami, což znamenalo, že se Tino Muff objevil na gramodeskách české firmy Esta. Po delší době opět sólově, ale zčásti i se spolehlivým Vaškem Zemanem v duetu za doprovodu orchestru Harryho Hardena, např.: Veselá vdova; Bloudí má loď, aj. Po roce 1937 nastal útlum v nahrávání desek, vyvolaný měnícími se zájmy posluchačů.

Posledními nahrávkami kolem roku 1938 na značce Esta končí Tino Muff s nahráváním a stal se členem zájezdové skupiny Karla Hašlera, do které patřili i např. herci: Vojta Merten, Ella Šárková aj. Vystupoval příležitostně a s různými estrádními soubory, především s R. A. Dvorským. V průběhu šedesátých let minulého století Tino Muff uzavřel svou uměleckou dráhu definitivně. Zemřel v Praze, takřka v osamění o vánocích roku 1974 ve věku 70 let.

Erkul

Autor: Erkul