Miloš Václav Kratochvíl

Své rodinné kořeny měl Miloš Kratochvíl hluboko zapuštěné do historie, neboť pocházel ze starého selského rodu z Mlčechvost na Podřipsku, jehož předci stáli již v 19. století v čele národně obrozeneckého hnutí a hospodářského rozvoje, a patřili mimo jiné k organizátorům prvního tábora lidu v roce 1868, svolaného na úpatí památného Řípu. Milošův otec Václav Kratochvíl /1861–1919/ byl vedoucím českého oddělení vídeňského státního archivu.

Převážnou část svého dětství prožil Miloš Kratochvíl v rodné Vídni, kde se narodil 6. ledna roku 1904. Z Vídně dojížděl pravidelně na prázdniny za svými prarodiči do Mlčechvost. Ve věku dvanácti let začal navštěvovat pražské malostranské gymnázium, kde také v roce 1923 složil předepsané maturitní zkoušky. Krátce studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium na právech nesplňovalo Milošovy představy, protože stále více zjišťoval, že jej přitahuje studium historie a práce s archiváliemi. V rozhodnutí přestoupit na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a studovat historii a archivnictví, sehrál podstatnou roli otcův celoživotní příklad.

Vysokoškolská studia ukončil Miloš Kratochvíl v roce 1928, kdy současně získal doktorát obhájením disertační práce - Šestipanský úřad na Starém Městě pražském do roku 154. Od roku 1929 do roku 1944 byl zaměstnán jako archivní úředník v Městském archivu hlavního města Prahy. V letech 1944 až 1945 se prosadil jako dramaturg v Nationalfilmu. Po osvobození v roce 1945 se stal pracovníkem rozhlasového odboru na ministerstvu informací. Dramaturgem Českého státního filmu se stal v roce 1947 až do roku 1950.

Necelý rok se zabýval prací ve Vojenském historickém ústavu, aby se od roku 1951, kdy byl jmenován vysokoškolským profesorem, stal pedagogem na katedře dramaturgie a scenáristiky pražské FAMU. Od roku 1972 se věnoval až do své smrti výlučně literatuře. Původně své práce podepisoval pouze svým původním jménem Miloš Kratochvíl. V roce 1945 ke svému jménu připojil zkratku křestního otcova jména, aby se jako autor odlišil od svého jmenovce, který publikoval zveřejňoval své práce v kolaborantském tisku. Debutoval časopisecky, jako převážná většina začínajících literátů, kratšími prózami. Od roku 1929 se jeho články objevovaly v Národním obrození, Českém slově, Časopisu Matice moravské, Panoráma, Naše Praha, Lumíra aj.

Po roce 1945 vedle svých knižně vydávaných próz i nadále zveřejňoval své texty v denících a časopisech, např.: Československý voják, Film a doba, Květen, Lidová demokracie, Květy, Národní divadlo, Filmovým objektivem, Kino, Literární noviny, Mladá fronta a dal. Již Kratochvílova knižní prvotina představovaná souborem povídek pod názvem Památné bitvy našich dějin/1937/, která byla určená mládeži, ukázala , že česká historická próza má v osobě Miloše Kratochvíla velký prozaický talent. Po dalším povídkovém souboru Bludná pouť z roku 1939, splnil Kratochvíl počáteční příslib, když vydal v roce 1941 román o vojevůdci rudolfínské doby, generálu Ruswormovi: Osamělý rváč, který přepracoval až v roce 1955.

Neméně významný je i román o osudech českého panovníka Václava IV.: Král obléká halenu z roku 1945. Romány Pochodeň /1950/ a Mistr Jan Hus /1951/ jsou mistrným zachycením dobového varu, vzniku husitství a představují koncept dvou prvních dílů ze zamyšlené husitské trilogie: napsání a vydání třetího dílu již nedošlo. V roce 1954 zaujal čtenáře románem psaným formou pamětí přímého účastníka třicetileté války, které si sám sepisuje: Podivuhodné příběhy a dobrodružství Jana Kornela.

Pro mládež v roce 1966 napsal román obsahující příběhy vojevůdců Napoleon z černého ostrova, po kterém následoval v podobném duchu napsaný román: Rytíři Černé vlajky/1969/, opět směřující k mladým čtenářům. Pro dospělé čtenáře připravil romány Dobrá kočka, která nemlsá /1970/ o životních osudech českého rytce Václava Hollara a Matyášův meč /1971/ o osudech stavovského generála Thurna za třicetileté války. Svou další literární tvorbu opět zasvětil rozsáhlejším prozaickým formám, opět s historickým podtextem: Čas hvězd a mandragor /1972/; Evropa tančila valčík /1974/; Život Jana Ámose /1975/; Evropa v zákopech /1977/ a dal.

Významným dílem Miloše V.Kratochvíla jsou jeho odborné studie týkající se dramaturgické činnosti a společensko-historických témat, také i vysokoškolská skripta a popularizační statě publikované v knižní podobě, jako např.: Slováci a Praha /1931/;Základní kámen Národního divadla /1939/; Jan Hus /1952/; Jan Žižka /1952/; Jan Želivský /1953/; Cesta za filmovým dramatem /1956, spolu s F. Danielem/; skripta Cesta za příběhy /1964, spolu s F. Danielem/; skripta ABC scénáristy /1964, spolu s F. Danielem/; skripta Jak psát hry pro film a televizi /1981, spolu s F. A. Dvořákem/ a další.

Během své tvůrčí dráhy se zabýval jako autor psaním divadelních her, které byly zčásti realizovány: Loď /1944/; České jaro /1948/ a další televizní a rozhlasové dramatizace. Prozaik, autor historických próz, scénářů, divadelních her a pedagog Miloš V. Kratochvíl zemřel v Praze 9. července roku 1988 ve věku 84 let.

Erkul

Autor: Erkul

6. ledna 1904 se narodil spisovatel a scenárista Miloš Václav KRATOCHVÍL. Vystudoval historii a archivnictví, dlouhá léta pracoval v pražském městském archívu. K filmu se dostal až po válce, kdy pracoval několik let jako dramaturg na Barrandově a později působil jako pedagog na FAMU. Byl autorem nebo spoluautorem scénářů k celé řadě českých filmů. Jako scenárista spolupracoval především s režisérem Otakarem Vávrou: JAN HUS (1955), JAN ŽIŽKA (1956), PROTI VŠEM (1957) PUTOVÁNÍ JANA ÁMOSE (1983), KOMEDIANT (1985). Dále se podílel na scénářích filmů REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), ĎÁBLOVA PAST (1961), SPADLA S MĚSÍCE (1961) aj.
M. V. Kratochvíl je autorem mnoha povídek, novel a románů těžících ze stěženích období českých dějin, především z doby husitské, bělohorské a z let kolem roku 1848. Zemřel 9. 7. 1988.

(Zdroj: URBANOVÁ, Hana, sest. Filmový kalendář 1989. Výběr Jan Rejžek. Praha: Československý filmový ústav, 1988.)