Ivan Balaďa se narodil 1. března 1936 v Bratislavě. Mnoho serverů také odkazuje na datum narození 1. ledna 1936 v Bratislavě.
Po studiu fotografie na Škole umeleckého priemyslu studoval v letech 1954-1959 režii na FAMU u profesorů Václava Kršky, Václava Wassermana nebo Karela Zemana. Absolvoval televizní adaptací románu Ladislava Mňačka Smrt sa volá Engelechen (1963), jež se točil pro bratislavské studio ČST. Už během studií spolupracoval na TV inscenacích s ČST. Nedělní chvilky poezie a cyklus Velké zjevy světové kinematografie.
K dokumentárnímu filmu se dostal v ČAF (Český/československý armádní film), kam nastoupil na základní vojenskou službu. Podílel se na periodikách Armádní zpravodaj a Magazín ČAF.
V roce 1962 natočil první středometrážní dokument s názvem Generálův meč. Citorín bez mena (1963) podle námětu reportáže Ladislava Mňačka, je úvahou starého člověka na bezejmenném vojenském hřbitově ve slovenských horách.
Člověk vo velkej hale (1964) je opět podle námětu Ladislava Mňačka. Další dva filmy (Čekání na vlak, který přijede podle jízdního řádu, 1966) a (V pátek se stěhujeme, 1966) se věnují životu obyčejných vojáků.
Ve snímku Vyprávění o Kalevi Liiva (1967) zachycuje vzpomínky bývalé vězenkyně z nacistického koncentračního tábora v Tallinu. O atmosféře vojenského cvičení Vltava z pohledu řadových účastníků i z velitelských stanovišť popisuje snímek Vzpomínka na tři rána v Českém lese (1967).
Jeho dvě poslední armádní díla zachycovala společenské uvolňování ideologické situace. Vznikla tak smysluplná díla Metrum (1967) - původní název zněl Panychida 35. Film měl být o dopravě v Moskvě. Místo toho vznikl umělecký dokument, v němž jsou natočení Moskvané v podzemí metra. Tento film získal v roce 1969 hlavní cenu na X. dnech KF v Karlových Varech. Podobnou poetiku má i Les (1969), původně Srdce.
Během armádního období externě spolupracoval s ČST na hraném filmu a inscenacích. (tri gaštanové kone, 1966, Dáma, 1967, Pařížská komuna, 1970, Čtyři sváteční dny, 1970, Labutí píseň, 1971). Účastnil se také programu Laterny magiky Cenceli-Cenceli (1969) podle scénáře L. Dohnala.
Jeho celovečerním filmem byla Archa bláznů (1970), podle povídky A. P. Čechova, scénář L. Dohnal. Film byl po několika úpravách zastaven a dokončen byl až po 20 letech v roce 1990. Jelikož mu byla zakázána veškerá televizní i filmová tvorba, uchýlil se na čas k divadlu, kde režíroval (Liberec, Ústí nad Labem, Šumperk, Brno, Pardubice, Gottwaldov).
Když se znovu krátce dostal k televizní tvorbě (Peniaze alebo život, Zlatá brána, 1974), točil v 80. letech v KF Praha snímky se zdravotnickou tématikou (První pomoc popálenému dítěti, 1982).
Od konce 80. let připravoval televizní seriál Největší z Pierotů (1990, 5 dílů), podle románu Františka Kožíka.
Čerpáno z: Martin Štoll a kol.: Český film režiséři-dokumentaristé
Autor: veverka-zrzka .
