Karel Mareš

Pracoval po maturitě na obchodní akademii v bance a vedl hotel ve Špindlerově Mlýně. Od mládí se věnoval amatérskému divadlu a hrál se studentským orchestrem Rytmická sedma. Po příchodu do Prahy (1949) působil jako pianista a korepetitor v Divadle Jana Wericha (pak Divadlo ABC), kde navázal spolupráci s Karlem Vlachem. Později spolupracoval s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem a přispěl tak ke zformování Divadla Na zábradlí a posléze Semaforu (1962–70), v němž se uplatnil i jako choreograf a režisér (Jonáš a tingl-tangl, Jonáš a doktor Matrace). Režijně se podílel i na pořadech jiných souborů (Apollo) a na různých recitálech (zvláště Karla Gotta a skupiny Olympic). Díky své intuici objevil řadu talentů (Karel Gott, Pavel Bobek, Yvonne Přenosilová, Zuzana Burianová, Milan Drobný, Josef Laufer, Eva Olmerová, skupina Olympic, bratři Jiří a Ladislav Štaidlovi, Naďa Urbánková). Složil více než tři sta písní, z nichž se mnohé staly hity (Slaný déšť, Divoký koně, Oliver Twist, Jsi jako dlouhý most, Tam za vodou v rákosí, Fůra chyb, Hvězda na vrbě). Je autorem hudby k několika hrám, revuím a muzikálům, uvedeným v divadlech, v rozhlase a v televizi, a také mnoha celovečerním hraným i krátkým filmům, TV inscenacím, večerníčkům a seriálům Stříbrná pila (1978) a Zákony pohybu (1979). Za normalizace napsal hudbu ke všem filmům Jaroslava Balíka a Jaroslava Papouška. Několikrát se uplatnil před kamerou, zejména ve snímcích tvůrců z okruhu nové vlny a divadel malých forem. Nejvýraznější kreace předvedl v postavě zásadového epikurejce Karla v Němcově podobenství O slavnosti a hostech a v úloze uprchlého vězně Aloise Červinky v tragikomedii Ivana Renče Hlídač.
Filmový přehled 2012/1