Malíř, ilustrátor, sochař Jan Bauch se narodil 16. listopadu 1898 v Praze, do rodiny uměleckého řezbáře. U svého otce se v jeho dílně na Staré Městě vyučil řezbářskému řemeslu. Jako šestnáctiletý byl přijat pro nesporný výtvarný talent ke studiu na pražské Umělecko-průmyslové škole do ateliéru profesora Dítěte.
Během prvního roku Bauchových studií propukla 1. světová válka. V roce 1916 musel Jan Bauch narukovat a plnit ve válečných podmínkách svou povinnost vůči rakousko-uherskému císařskému veličenstvu. Po návratu, obohacen o válečné zážitky, pokračoval v ateliéru V. H. Brunera až do roku 1921, kdy studium ukončil a byl přijat na grafickou speciálku k profesoru Maxi Švabinskému na pražskou Akademii výtvarných umění. Studium ukončil v roce 1924.
V letech 1923 až 1926 byl členem Umělecké besedy, odkud přešel do SVU Mánes. Již od roku 1923 pilně vystavoval nejen na kolektivních, ale i samostatných výstavách. V roce 1937 vystavoval své obrazy v československé expozici v Galerii Charpentier v Paříži a získal Grand Prix. Ve stejném roce se podílel na mezinárodní výstavě v Carneggiho Institutu v New Yorku. Své obrazy také vystavoval na světové výstavě EXPO 57 v Bruselu aj.
V letech 1946 až 1958 byl profesorem na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Jeho malířský vývoj postupoval zpočátku od osobního realistického pojetí k v té době aktuálnímu kubismu s jedinečným barevným cítěním, které jej odlišovalo od jiných malířů. Ve třicátých letech minulého století se po krátké období inspiroval neoklasicistními impulsy, ale brzy se u něj projevovaly výrazné dynamické linie a v přímé návaznosti také šla i syrovější barevnost.
Postupně se propracoval přes své válečné zážitky k malířské symbolice utrpení, vzdoru a také zrady. Z této doby pochází mimořádné dílo, obraz Kristus na hoře Olivetské /1939/. V průběhu 2. světové války maloval zejména Prahu a komorní zátiší. Již před válkou jeho tvorba nesla v sobě prvky vnitřního napětí inspirované barokním odkazem. Vedle malířské tvorby se vyvíjel také Bauchův sochařský talent. Společně se svým přítelem, sochařem Janem Laudou se stal spoluautorem monumentální plastiky Přepadení Československa, určené pro Světovou výstavu v New Yorku.
Ve třicátých letech minulého století spolupracoval Jan Bauch také se sochařem Karlem Pokorným a získali II. cenu v soutěži na vrata chrámu sv. Víta v Praze za alegorii lidského života od narození až ke smrti. Je také autorem jednoho z oken v chrámu sv. Víta v Praze.
Bauch se vrátil po několikerém přerušení až v roce 1962 k další sochařské práci. První monografie věnovaná výtvarném vývoji Jana Baucha, vychází v roce 1948 od J. Spurného. V roce 1963 byla vydána Bauchova první autobiografie pod názvem Barvy století, a v roce 1980 napsal druhou autobiografii s názvem Čím jsem žil.
Počátkem osmdesátých let spolupracoval s Krátkým filmem Praha na tvorbě filmu o životě a díle Jana Baucha. Mimo malířské a sochařské tvorby se také řadil mezi přední české grafiky a malíře spolupracující s architekty.
Díla Jana Baucha jsou v majetku NG Praha, MG Brno, GVU Ostrava, GVU Zlín a v mnoha domácích i zahraničních sbírkách. Jan Bauch zemřel 9. ledna roku 1995 v Praze ve věku 96 let.
Erkul
Autor: Erkul .
