Věra Bublíková

Herečka Věra Bublíková působila také jako profesorka pražské konzervatoře. Více než čtvrt století vštěpovala mladým adeptům základy herectví. „Talent není žádná matematika. Tady zdaleka neplatí, že 2 x 2 = 4. Každý umělec podléhá velkému množství vlivů: rodině, kolektivu, působí na něj i jeho citové prožitky. Někdy mám i s kolegy dojem, že člověk, který zasvítil u přijímacích zkoušek pzději z nějakých důvodů nedosahuje výsledků, v které jsou doufali. Jenže u nás studují ještě děti, které se vyvíjí. Můžete také podlehnout dojmu, že nějaký posluchač je jen průmerně talentovaný a on udělá překvapivě oslnivou kariéru,“ vysvětlovala Bublíková úskalí pedagogické práce na konzervatoři. O Bublíkové kolegové s oblibou tvrdili, že je mistrem dialogu. Podle některých se s ní vedl rozhovor, který měl hlavu a patu, nemlelo se páté přes deváté. Možná, to bylo i tím, že dlouhá léta byla manželkou režiséra Karla Nováka. Doma, v předvečer svých 8o. narozenin utrpěla Věra Bublíková těžký úraz. Přestože byla převezena do nemocnice, její osobnost se rozdvojila na tělo, které zápasilo se životem a duši, která svou schránku opustila. Půldruhého měsíce po neštěstí, na následky úrazu, ve věku 8o let Věra Bublíková zemřela.

Divadlo: Věra Bublíková svůj zájem o literaturu a divadlo praktikovala již v ochotnickém kroužku za doby studií na gymnasiu ve Valašském Meziřící. V hereckém vzdělání pokračovala studiemi pražské DAMU. Po absolvování vysoké školy nastoupila do olomouckého Krajského oblastního divadla, poté byla členkou barrandovského hereckého souboru Studia československého filmu a Divadla Jaroslava Průchy Kladno. R. 1969 Bublíkovou angažoval režisér Otomar Krejča do svého Divadla Za branou, kterému zůstala věrná až do jeho nuceného uzavření. Posledních 15 let před odchodem do důchodu byla Bublíková členkou pražského Divadla Stanislava Kostky Neumanna. Citlivé herectví Věry Bublíkové s mistrným smyslem pro detail a vzácným uměním lehké nadsázky nad postavou uplatňovala zejména v charakterních rolích. Ke konci své umělecké kariéry stihla ještě hostovat v pražském Divadle na Vinohradech v muzikálu Donaha! a v Divadle Na Fidlovačce Praha ve hře Dvojité salto.

Film: Psychologického herectví Bublíkové využívali také filmoví a televizní režiséři, kteří ji stejně jako na jevišti, obsazovali převážně do charakterních rolí nehledě na to, zda se jednalo o mladé hrdinky s tragickým osudem nebo o zralé ženy. I když se jméno Věry Bublíkové poprvé objevuje v titulcích již v r. 195o ve filmu Není stále zamračeno, za oficiální debut na plátně lze považovat roli učitelky Krásové v psychologické Weissově drámě Můj přítel Fabián, které Bublíková natočila za doby svého působení v Olomouci. V Pleskotově dětském snímku Na stříbrném zrcadle byla zkušenou krasobruslařkou, která na ledě pomáhala své mladší kolegyni. Nejvíc příležitostí před filmovou kamerou ale Bublíková dostávala ve vedlejších postavách moderních mladých žen různých profesí, které příběh poutal k hlavním hrdinům. Byla maminkou zvídavého chlapce v Jasného filmu Touha, ošteřující lékařkou smrtelně nemocného úředníka v Sísově dramatu Život pro Jana Kašpara i v dalších filmech. V 8o. letech zájem filmařů o její herecké umění značně ochabl, až zcela ustal.

Televize: Další různorodé typy postav a doslova v bohaté škále přinesla Věře Bublíkové práce pro televizi. Pravidelně učinkovala v mnoha inscenacích, pohádkách a seriálech (Dnes v jednom domě; Muž na radnici; Zákony pohybu; Život na zámku; Proč pláčeš, břízo bílá; O houslích krále snů; a jiné.

Autor: řepešínský

VĚRA BUBLÍKOVÁ (nar. 11.4.1927, Beluša, okres Povážská Bystrica, Slovensko – zemřela 26. května 2007, Valašské Meziříčí, na následky úrazu) vystudovala herectví na DAMU (1950) a postupně prošla Krajským oblastním divadlem Olomouc (1950-61), Studiem Čs. filmu Praha (1961-63), Divadlem Jaroslava Průchy v Kladně (1963-69), Krejčovým Divadlem za branou (1969-73) a Divadlem S.K. Neumanna v Praze. V posledních letech hrála v Divadle Na Fidlovačce a hostovala v Divadle na Vinohradech. Ve filmu, kde debutovala vedlejší úlohou učitelky Vlasty Krásové ve Weissově psychologickém dramatu Můj přítel Fabián, se dlouho uplatňovala ve vedlejších postavách mladých moderních žen různých profesí, poutaných blízkým a důvěrným vztahem k hlavním hrdinům a hrdinkám. Hrála učitelky, lékařky, úřednice, manželky a maminky. Postupně se však z filmového plátna vytratila. Více příležitostí jí zato přinesla pravidelná spolupráce s televizí, kde účinkovala v řadě inscenací a v seriálech (Muž na radnici, 1976; Zákony pohybu, 1979). Významná byla její pedagogická činnost na Státní konzervatoři v Praze. Jejím manželem byl režisér Karel Novák (1916-1968)
-fik-, Filmový přrhlrd 2007/7