Jacob Grimm

Z klubka devíti dětí německých manželů Philippa Wilhelma Grimma a jeho ženy Dorothey, rozené Zimmerové, jsou dodnes pojmem jména jejich dvou synů: Jacoba Ludwiga Carla (4. ledna 1785 Hanau – 20. září 1863 Berlín) a jeho bratra Wilhelma Carla (24. února 1786, Hanau – 16. prosince 1859, Berlín).

Oba totiž prosluli jako sběratelé starých německých pohádek, písní, příběhů a bájí, přičemž mladší Wilhelm byl tím, kdo pohádky sbíral a upravoval, zatímco Jacob, který byl lingvista a filolog, je povýšil na předmět vědeckého výzkumu. Oba bratři přišli na svět ve starobylém hessenském městě Hanau, do vážené protestantské rodiny. Jejich dědeček i pradědeček tu byli duchovními a otec zastával úřad rychtáře. Tři jejich sourozenci zemřeli v dětském věku, výtvarně nadaný bratr Emil Ludwig ( (1790 - 1863) proslul jako význačný romantický malíř.

Romanismem byli silně ovlivněni i jeho bratři Jakob a Wilhelm, kteří sice oba vystudovali práva na univerzitě v Marburgu, dále se však věnovali především jazykovědě a vývoji německé gramatiky. Stala se z nich nerozlučná dvojice, nejdříve spolu žili v Kasselu a v Göttingenu, kde Jakob zastával funkci knihovníka. Po jeho propuštění se přestěhovali do Berlína, kde se stali profesory na zdejší univerzitě. Zde se, mimo už zmiňovaných pohádek, věnovali i práci na obsáhlém německém výkladovém slovníku (Deutsches Wörterbuch), který je používán dodnes a se svými dvaatřiceti svazky se řadí k nejrozsáhlejším dílům tohoto typu vůbec. Jejich nejznámějším a celoživotním dílem, z něhož dodnes čerpají umělci i prostí lidé celého světa, se ale stala sbírka Kinder- und Hausmärchen (česky Německé pohádky bratří Grimmů), celkem obsahující na 240 pohádek, převážně z okolí Kasselu a Westfálska.

Mimoto jsou ještě autory společného díla Německé pověsti, v němž nasbírali a okomentovali 600 starých lidových legend. Navíc každý sám vydal i několik samostatných knih, u Jakoba to byla např. čtyřsvazková Německá gramatika a Německá mytologie, zatímco Wilhelm sepsal, zpracoval a vydal řadu středověkých literárních památek a jeho nejvýznamnějším dílem se staly Německé hrdinské pověsti.

Svou prací oba bratři vlastně položili základy nové vědy – folkloristiky. Celý život si stáli po boku a sdíleli spolu dobré i zlé. Snad jediným rozdílem mezi nimi bylo, že Wilhelm se v roce 1825 oženil a stal se otcem několika dětí, zatímco Jacob zůstal svobodný. Nerozdělila je ani smrt - Wilhelm sice zemřel v Berlíně už 16. prosince 1859 a Jacob tamtéž až o 4 roky později 20. srpna 1863, oba ale spočívají vedle sebe na starém hřbitově svatého Matouše v Berlíně-Schönebergu.



POZNÁMKA REDAKCE:

Z důvodu časté společné literární činnosti bratří Grimmů a s ohledem na mnohé společné osudy obou bratrů, byl zpracován společný životopis a vložen k oběma jménům v naší databázi ve stejném znění. Děkujeme za pochopení. Hortensie

Autor: green-tea

Jacob Grimm pochádzal z pomerne dobre situovanej rodiny. Jeho otec bol právnik, ale zomrel, keď bol len dieťa. Otec zanechal po sebe málo peňažných prostriedkov pre vdovu s viacerými deťmi. Napriek tomu Jacob Grimm získal vzdelanie a aj jeho ostatní súrodenci. Bolo to vďaka jeho sestre, ktorá bola dvornou dámou kňažnej Hessenskej.

Jacob a jeho mladší brat Wilhem v roku 1798 pútovali za vzdelaním do Kasselu. Jacob v roku 1802 začal študovať právo ako jeho otec na univerzite v Marburgu. Wilhem začal právo v Marburgu študovať o rok neskôr. Ešte predtým prekonal niekoľko vážnych onemocnení.

Jacob v sebe spisovateľské vlohy objavil počas hodín u profesora Friedrich Karl von Savigny, odborníka na staré rímske právo. V Jacobovi sa zrodil cit pre dejiny a antiku. Prof. von Savigny mal bohatú knižnicu. Jacob Grimm začal čítať encyklopédiu Old German - Stará nemčina od Bodmera.

Savigny pozval Jacoba Grimma do Paríža, aby mu pomáhal pri písaní práce. Naštudoval si tam množstvo kníh o stredovekej literatúre. Toto obdobie bolo pre neho veľmi plnohodnotné. Potom sa vrátil naspäť do Kasselu, kde žila jeho matka a súrodenci, aby dokončil štúdiá. Po ukončení štúdii robil úradníka, čo ho zrejme nudilo. Nebolo pre neho to práve orechové.

Rok 1808 bol pre neho radostný, ale aj bolestivý. Bolestivý, že mu zomrela matka a radostný v tom, že sa stál superintendantom súkromnej knižnice Jeroma Bonaparteho. Bonaparte ho menoval aj ako auditora štátnej rady. V roku 1813 bol tajomník delegácie, ktorá sprevádzala ministra vojny. Potom stúpal na kariérnom rebríčku. Jacob zažil sklamanie, keď sa nestál riaditeľom knižnice v Kassely. On a jeho brat Wilhem sa presťahovali do Göttingenu, kde obaja dostali miesta v knižnici. Jacob bol riaditeľ a Wilhem jeho zástupca. Okrem toho Jacob bol aj profesor. Jacob Grimm učil dejiny gramatiky a literatúry, diplomáciu a stáronemeckých básnikov, kronikárov.

Bol malej postavy, ale bol číperný. Mal zachrípnutý hlas a hovoril hesenským nárečím. Hovoril, že ľutuje, že nezačal učiť študentov skôr. Úprimne povedané, že ako učiteľ nemal veľké úspechy.

V roku 1837 Jacob bol medzi siedmimi profesormi, ktorí sa postavili na protest proti zosadeniu hannoverského kráľa. Za trest bol prepustený z pracovného miesta a z krajiny vykázaný. V roku 1840 prijal pozvanie pruského kráľa do Berlina, kde on a brat Wilhem sa stáli profesormi a boli zvolení do vedeckého senátu.

Jacob len zriedkavo vyučoval. Pracoval na slovníku. Prežil svojho mladšieho brata Wilhema, ktorý zomrel v roku 1859. Sám Jacob nebol počas svojho života vážne chorý. Celý život tvrdo pracoval, celý deň bez prestávky. Zomrel ako 78-ročný v Berline.

Autor: gabikazavacka