František Němec (2)

Pražský rodák František Němec poprvé oznámil hlasitě světu svou přítomnost mezi živými, při svém narození 12. května roku 1902, a řízením osudu se tak stalo v jednom z činžovních domů na pražském Žižkově.

Pokud byla práce, tak se díky otci, který byl krejčovským dělníkem, rodina měla obstojně a netrpěla nouzí. Po ukončení základní školy navštěvoval nadaný František Němec klasické gymnázium ve svém rodišti. Mezi mnoha studenty našel na gymnáziu několik spřízněných duší a mezi těmito byli na prvním místě - pozdější nositel Nobelovy ceny za literaturu, básník Jaroslav Seifert a básník Ivan Suk. Jejich tehdejšími idoly byli básníci František Gellner a Stanislav Kostka Neumann.

František Němec byl na konci kvarty vyloučen ze studia a musel z gymnázia odejít. Vše souviselo s jeho demonstrativním pokusem o sebevraždu. Krátce se pokoušel o dokončení středoškolských studií na soukromém gymnáziu na Vinohradech,kam se přihlásil na důkaz přátelství i Jaroslav Seifert, ale školu se rozhodl natrvalo opustit a ohodlání se živit psaním. Po tomto dílčím neúspěchu se za Františka Němce, který v té době měl za sebou již knižní debut, když vydal s pomocí St. Kostky Neumanna sbírku básní Sebe i vás /1920/, doporučil jej levicový politik a pozdější československý dělnický prezident Antonín Zápotocký do redakce sociálně-demokratického časopisu Svoboda.

Po pěti měsících František Němec odchází z redakce, když se - opět z nešťastné lásky - vážně postřelil a po delším léčení si v Praze našel konečně práci jako soudní zpravodaj v deníku Tribuna, kde setrval do roku 1922. O své touze být milován a milovat, se naposledy vyjádřil jako básník ve své poslední básnické sbírce Zelené demonstrace /1921/ a v roce 1922 se představil sbírkou povídek se silně autobiografickými prvky Holátko Max /1922/.

Půl roku vydržel v redakci Lidových novin, opět jako soudní zpravodaj. Od poloviny roku 1923 do roku 1945 pracoval v nakladatelství Melantrich a podílel se na prozaických textech zejména periodik České slovo, A-Z a Telegraf. V roce 1926 se oženil. Od roku 1945 až do své smrti se především věnoval prozaické formě, kterou ovládal naprosto mistrně a dokonale - fejetonu. Jako fejetonista a úvodnikář pracoval po roce 1945 v deníku Práce.

Své postřehy ze soudních síní zpracovával v souboru soudniček, které vycházely po jejich zveřejnění v denících, tak v knižní úpravě. První takový soubor pod názvem Soudničky vydal v roce 1936, které vyšly v roce 1948 v přepracované a rozšířené podobě pod titulem Soudničky aneb Loučení s Rokrštem /1948/. V roce 1944 vydal soubor povídek, které byly látkově a tématicky podobné soudničkám Život manželský /1944/.

Po roce 1948 již převážně byly jednotlivé soudničky, které jako autor napsal, vydávány v nejrůznějších prozaických výborech. František Němec je také autorem jednoho románu, ve kterém zachycuje různé životní situace začínajícího zloděje a morálku této vrstvy pražské galerky. Je také spoluautorem /s J. Šmídou/ dramatických prací, které byly blízké tématicky soudničkovým příběhům: Likajdovic tetička /1943/Sentimentální romance /1943/ a Romance nesentimentální /1945/.

Mnohdy bývá František Němec zaměňován s jiným českým literátem téhož jména a jsou mu připisovány práce Františka Němce /1899-1968/, který byl redaktorem předválečného Rudého práva, ve kterém především publikoval své divadelní recenze a vedl úvahy o proletářském divadelnictví. Mnohé z Němcových soudniček byly zdramatizovány a vysílány především jako rozhlasová četba.

Některé soudničky byly zpracovány do televizních příběhu ze soudních síní. František Němec zemřel v Praze 29. srpna roku 1963, ve věku 61 let.

Erkul

Autor: Erkul

František Němec: Spisovatel.

Narozený 12.5 1902 v Praze. Zemřel 29.6 1963 v Praze.

František Němec byl nejvíce znám jako soudničkář, který je vedle Karla Poláčka považovaný za jednoho z nejvíce originálních představitelů novinářské soudničky. Do české literatury vstoupil jako básník svojí sbírkou Sebe i vás, kterou vydal v roce 1920. O rok později vyšla jeho druhá sbírka – Zelené demonstrace (1921).

Byl členem uměleckého sdružení Devětsil. Jako soudničkář se uplatnil i týdeníku Tribuně, kterou vedl tehdy Ferdinand Peroutka. Ve dvacátých letech působil jako redaktor kladenského deníku Svoboda. V roce 1922 vyšel jeho další literární počin – Holátko (1922). Na konci dvacátých let se pokoušel o psaní povídek i libret, které mu vycházely v časopise Pestré květy.

V třicátých letech se stal redaktorem v denících, které vydávalo nakladatelství Melanrich a to v Českém slově a později v A-Zetu, kde v letech 1935-1936 vedl kulturní rubriku. Tato etapa stojí zaznamenání, protože zde se nejvíce projevil jeho vztah k českému hranému filmu.

Jako vedoucí kulturní rubriky psal články a anotace k situaci československého filmového průmyslu, který prožíval své těžké období. Ve filmové rubrice A-Zetu spolupracoval s filmovými kritiky Janem Kučerou a Ladislavem E. Berkou. Jeho články byly podepisovány pod šifrou: Nf resp. (nf). Jeden z článků věnoval i herečce Lídě Baárové, která začínala svoji filmovou dráhu v sousedním Německu.

Jako soudničkář spolupracoval také s Lidovými novinami. V roce vyšla jeho kniha ,,Soudničky” a po druhé světové válce kniha ,,Soudničky aneb Loučení s Roškotem”. (1948). Od roku 1945 působil jako redaktor v deníku Práce. Redigoval také časopis ,,Svět práce”. Jeho soudničky se vyznačovaly skrytým anekdotickým podtónem a pestrostí drobných postaviček včleněných do filmového střehu v podobě běhu denního života. František Němec představoval typ českého novináře s velkou invencí a smyslem pro humor.


Periodika:

A-Zet – 1934-1936.
Pestré květy – 1928-1929.
Svoboda – 1924-1928.
Svět – 1938.
České slovo – 1929-1938.


Literatura:

Václav Běhounek. Za Františkem Němcem. Československý novinář, září 1963, č. 9.
Český hraný film II. 1930-1945. Národní filmový archiv, Praha: 1998.
Kladno v osobnostech. Státní vědecká knihovna Kladno.
1994.
Kunc, J.: Kdy zemřeli 1935-1974. Praha.
Vopravil, J.: Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. SPN, Praha, 1973, str. 984.

Zpracoval: POlYEKRAN

Autor: POlYEKRAN