Jiří Bednář

Syn básníka Kamila Bednáře /1912-1972/ a herečky Věry Bednářové /1918/, bratr dramaturga, scénáristy, dramatika, publicisty, divadelního režiséra i podnikatele Ivana Bednáře /1945/ a otec novinářky Veroniky Bednářové, se narodil v Praze v roce 1941. Středoškolské vzdělání získal na jedenáctileté střední škole, završené maturitou v roce 1958. Divadelní AMU ukončil v roce 1962 a jako herec, který již měl nějaké dílčí zkušenosti, získal své první profesionální angažmá v Divadle S. K. Neumanna /dnešní Divadlo pod Palmovkou/, kde vydržel až do roku 1969.

Následné angažmá v Divadle Rokoko pracoval nejen jako herec, ale také zčásti jako režisér v letech 1969 až 1972. V roce 1968 zahájil externí studium na FAMU, které přerušil koncem roku 1969 z osobních i pracovních důvodů, ale již v něm nepokračoval. Poslední angažmá v Divadle Ateliér ukončil v roce 1977. Externě přednášel předmět dramaturgie pro děti a mládež na FAMU v období 1982 až 1988.

Postupně se zaměřoval stále častěji již od počátku sedmdesátých let na režijní činnost a psaní divadelních her a scénářů. Poměrně časté divadelní realizace měli možnost vidět diváci v Divadle Na zábradlí - Muž, který přišel do jiného stavu /1969/ nebo v Divadle Rokoko - Hrdina nemá milovat a úspěšná hra Napoleon.

Mimo Prahu se v ostravském Divadle Petra Bezruče hrála hra Nezkrotná lady Hamiltonová /1973/. V Divadle Ateliér uvedl svou hru Párkař a tři párky /1975/, nebo Mazlíčky /1975/ a Superhvězda Mařenka /1996/ v Hudebním divadle v Karlíně. Často také recitoval verše ve Viole a úzce spolupracoval s bratry Traxlerovými v pořadu Two men show /1968/. Samostatnou tvůrčí i životní kapitolou Jiřího Bednáře jsou je jeho filmové herectví, které s delšími přestávkami trvá dosud.

Filmový debut v komediálním filmu z vojenského prostředí z roku 1956 - Váhavý střelec /1956/ - rež. Ivo Toman. V roce 1959 se objevil v roli Arnošta ve filmu Docela všední neděle /1959/ - rež. Milan Růžička. Role hornického učně Pavla Čejky byla první hlavní filmovou rolí a svěřil mu ji režisér Antonín Kachlík v dramatu Červnové dny /1961/. Režisér Karel Kachyně s Jiřím Bednářem v roli četaře, natočil film Závrať /1962/.

V rozmezí let 1963 až 1968 hrál Jiří Bednář ve filmech Na laně /1963/ - rež. Ivo Novák, Starci na chmelu /1964/ - rež. Ladislav Rychman, Bubny /1965/ - rež. Ivo Novák, Polka jede do světa /1965/ - rež. Václav Krška a Sedm havranů /1967/ - rež. Vladimír Čech.

Rok 1968 přinesl Jiřímu Bednářovi v jeho herecké kariéře roli Študenta, ve které se nejvíce prosadil a je také i v živé paměti všech, kdož mají v oblibě filmové válečné drama Nebeští jezdci /1968/ - rež. Jindřicha Poláka. V následujících letech 1973 v roli kapitána Jelínka se po delší odmlce, ukázal ve filmu Vysoká modrá zeď /1973/ - rež. Vladimír Čech a v povídkovém krimi filmu v roli Pavlíka - Motiv pro vraždu /1974/ - rež. Július Matula, Jiří Svoboda a Tomáš Svoboda.

Na dlouhou dobu poslední herecká role v TV seriálu Zdivočelá země III /2008/ - rež. Hynek Bočan - jistě neunikla oku pozorného diváka. Jiří Bednář představoval herecký typ s melancholickým chlapeckým, ale i mužským pohledem: Typ herce s lehkostí a vnitřní přesvědčivostí ztvárňují široký rejstřík povah a lidských typů. Je autor televizních her pro dospělé i děti - Cawdor a Fera /1986/, Gudrůn /1991/, Smrt /hl. cena Oty Hofmana na festivale v Ostravě; 2002/ - pro děti: Princezna Duše, Ošklivá princezna.

Je velmi pracovitým scénáristou televizních seriálů a TV filmů - seriál Zkoušky z dospělosti /1980/, seriál Bylo nás šest /1986/, seriál Chlapci a chlapi /1988/, TV filmy O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli /1996/, Duch český /2000/, Bedna s datlemi /2000/, Samota /2001/, Černý slzy /2002/, Příběh podzimní noci /2002/, Smrt pedofila /2003/.

Je externím hlavním pedagogem na Vyšší soukromé škole filmové v Písku od roku 1996 - obor dramaturgie.


Erkul

Autor: Erkul

JIŘÍ BEDNÁŘ (nar. 11.11.1941, Praha – zemřel 17.11.2013, Praha) byl synem básníka Kamila Bednáře (1912–1972) a herečky Věry Bednářové (nar. 1918). Absolvoval herectví na DAMU (1962) a vystřídal angažmá v Divadle S.K. Neumanna (1962–70), Divadle Rokoko (1970–72) a v Ateliéru. Postupně přesunul těžiště své tvorby k divadelní režii a literární činnosti, jíž se věnoval už od studií, kdy začal spolupracovat s poetickou vinárnou Viola (Máchův Máj s Českým skifflem Jiřího Traxlera, večer parodií a imitací Two Men Show, pásmo hororů Slyšte příběh krvavý a strašný, Erbenova Kytice. Své hry inscenoval např. v Divadle Na zábradlí (Muž, který přišel do jiného stavu), Rokoku (Hrdina nemá milovat aneb Napoleon) a v ostravském Divadle Petra Bezruče (Nezkrotná lady Hamiltonová). První hereckou zkušenost před kamerou získal v epizodce vojína v Tomanově komedii Váhavý střelec, ale teprve hlavní role hornického učně Pavla Čejky v Kachlíkově mládežnické romanci Červnové dny odstartovala jeho filmovou dráhu. Stal se oblíbeným představitelem mladých mužů (Závrať, Na laně, Bubny), často vojáků jako např. v hlavní postavě Študenta v Polákově válečném snímku o čs. stíhačích v Británii Nebeští jezdci nebo naopak jako politruk u leteckého útvaru, kapitán Jelínek, v Čechově exponovaném snímku Vysoká modrá zeď. Hlavní i menší role vytvořil v řadě TV inscenací a v seriálech Dobrodružství šesti trampů (1969), Duhový luk (1972). Herectví postupně zanechal a soustředil se výhradně na práci TV dramaturga a scenáristy. Kromě adaptací námětů jiných autorů scenáristicky zpracoval i několik vlastních látek. S Karlem Štorkánem napsal mj. scénáře seriálů Zkoušky z dospělosti (1979), Bylo nás šest (1986) a Chlapci a chlapi (1988). Dramaturgii učil na FAMU a na Filmové akademii Miroslava Ondříčka v Písku. Jeho dcera Veronika Bednářová (nar. 1972) působí jako novinářka. Jeho bratr Ivan Bednář (nar. 1945) vystřídal řadu profesí a činností (dramaturg, scenárista, divadelní režisér, publicista, redaktor, podnikatel a politik). – Filmografie: (herec) Váhavý střelec (1956; r. Ivo Toman), kr. f. Docela všední neděle (1959; r. Milan Růžička), Duhu pro můj den (TV-1960; r. František Filip), Červnové dny (1961; r. Antonín Kachlík), Závrať (1962; r. Karel Kachyňa), Na laně (1963; r. Ivo Novák), Jak obelhat manžela (TV-1963; r. František Filip), povídka Polykač třešní z filmu Bubny (1964; r. Ivo Novák), povídka Stromky z filmu Strakatí andělé (1964; r. Pavel Blumenfeld), Ve vyšším zájmu (TV-1965; r. Jaroslav Novotný), Voják Tanaka (TV-1965; r. Jan Matějovský), Polka jede do světa (TV-1965; r. Václav Krška), Venkovská panička (TV-1966; r. J. Novotný), Sedm havranů (1967; r. Vladimír Čech), kr. f. Změny a proměny (1967; r. Allan Elgart), Nebeští jezdci (1968; r. Jindřich Polák), Dívka a smrt (TV-1968; r. Jaroslav Dudek), Záhořanský hon (TV-1968; r. Bohumil Sobotka), Římanka (TV-1970; r. Petr Tuček), Horká zima (1973; r. Karel Kachyňa), Vysoká modrá zeď (1973; r. Vladimír Čech), povídka Kapsář (r. Tomáš Svoboda) z filmu Motiv pro vraždu (1974), Lekce z přítomnosti (TV-1975; r. Vladimír Kavčiak), Značka: svobodný otec (TV-1976; r. Ivan Procházka), Oddechový čas (1977; r. Jiří Svoboda), Co je s tebou, Lenko? (TV-1977; r. Pavel Kraus), Jako listy jedného stromu (TV-1979; r. Vladimír Kavčiak), Vrchní, prchni (1980; r. Ladislav Smoljak), Od vraždy jenom krok ke lži (1982; r. Petr Tuček), Zvědavý osel (TV-1997; r. František Filip), Škodná (TV-2006; r. Petr Kotek), Boží pole s.r.o. (TV-2006; r. Viktor Polesný), Dítě hvězdy (TV-2007; r. Miroslav Svoboda), Hrobník (TV-2008; r. Dušan Klein), povídka Žaneta a houslista z cyklu Setkání s hvězdou (TV-2011; r. Jaroslav Brabec), povídka Soud pana Havleny (r. Jan Míka) z filmu Čapkovy kapsy (TV-2011), Stín smrtihlava (TV-2012; r. Georgis Agathonikiadis); (scénář či spolupráce na scénáři, není-li uvedeno jinak) Sázka pro dva (TV-1978; r. František Laurin), Můj nezdolný lev (TV-1980; r. Ludvík Ráža), Dějiny jednoho dne (1981; r. František Laurin), Nuž, brány dokořán již otevřete, ….! (TV-1983; r. František Laurin), Moje srdcová sedma (TV-1984; r. Ludvík Ráža), Pusu, pusu, pusu! (TV-1985; Libuše Koutná; + nám.), Cawdor a Fera (TV-1985; r. Jiří Adamec), Území strachu (TV-1986; r. Anna Procházková), Každý má svůj den (TV-1986; r. Miloš Zábranský), Hodinář (TV-1988; r. Zdeněk Kubeček), Vstup do ráje zakázán (TV-1989; r. Jiří Adamec), Sáňkování není povoleno (TV-1989; r. František Filip; + nám.), Pot, lesk, potlesk (TV-1989; r. Eugen Sokolovský; + nám.), Princezna Duše (TV-1991; r. Svatava Simonová), Bezvousák a princezna Kamila (TV-1994; r. Jiřina Pokorná; + nám.), Pohádka o Faustovi (TV-1995; r. František Filip; + nám.), Prsten a řetěz (TV-1996; r. František Filip), O třech rytířích, krásné paní a lněné kytli (1996; r. Vladimír Drha), Zvědavý osel (TV-1996; r. František Filip), Bedna s datlemi (TV-1997; r. Eugen Sokolovský ml.), Ošklivá princezna (TV-1999; r. Miroslav Sobota; + nám.), Samota (TV-2002; r. Jaroslav Brabec; + nám.), Černý slzy (TV-2002; r. Milan Cieslar; + nám.), Smrt pedofila (TV-2003; r. Ivan Pokorný), povídka Reparát (TV-2005; r. Ondřej Kepka) z cyklu 3 + 1 s Miroslavem Donutilem, Poslední kouzlo (TV-2006; r. Ondřej Kepka; + nám.), Dítě hvězdy (TV-2007; r. Miroslav Sobota).

Zdroj: -fik- / NFA