František, respektive později Fanda Mrázek, pocházel z Prahy, původně pracoval jako vyučený měditiskař, ale od mládí zároveň účinkoval v různých podnicích, kde se uplatnil jako zpěvák a protagonista komických scének. Počátkem dvacátých let nastoupil profesionální dráhu, přičemž v průběhu nemnoha let vystřídal několik scén (Tylovo divadlo 1922-1924, Švandovo divadlo 1924-1925, Aréna 1925-1934), načež založil vlastní kabaret Modrý velbloud (1934-1935), který však měl jen krátkou existenci. Poté Mrázek krátce působil v Divadle Varieté (1935-1936), aby nakonec na čtvrtstoletí zakotvil v Divadle Na Fidlovačce (1936-1961). Zvláště v dekádě dvacátých a třicátých let dosáhl v Praze značné popularity mezi lidovým obecenstvem, kterému se odvděčoval jako osobitý zpěvák a komik s příklonem k až hrubému humoru. Kromě stálých operetních scén vystupoval také v řadě revuí, estrád a zábavných programů. Fanda Mrázek vynikal tím, že nikdy neusiloval o odlišování provedení hraných postav, vždy se snažil vystupovat sám za sebe; v tomto mu byl za vzor francouzský zpěvák Maurice Chevalier. Přestože Fanda Mrázek nikdy nenalezl pochopení u kulturních odborníků, jiní významní umělci (například Jan Werich) považovali jeho zcela vyprodaná představení v Lucerně za notně inspirativní.
Přestože se Mrázek proslavil již počátkem dvacátých let, díky tomu, že doménou jeho herectví byla práce s hlasem, nalezl uplatnění až ve zvukovém filmu. Od počátku 30. let do roku 1959 hrál ve více než šedesáti filmech. Před válkou jej do svých snímků obsazovali převážně tvůrci nepříliš hodnotných veseloher i melodramat, jeho první rolí byl chasník ve filmu ČERNÝ PLAMEN (1930), kde také poprvé zároveň zpíval. V následujících letech pak sehrál řadu epizodních rolí různého charakteru, v mnoha filmech také zároveň zpíval. Větší hereckou příležitost dostal jen zřídka, například jako detektiv Ferdinand Brázda, partner hlavní hrdinky v hudební komedii PEPINA REJHOLCOVÁ (1932). Další velkou postavu, synovce titulního hrdiny, ztvárnil ve veselohře STRÝČEK Z AMERIKY (1933). Oba tyto filmy však již soudobá kritika odsoudila jako vrchol uměleckého paskvilu. V době okupace Mrázek výrazně omezil práci pro film, znovu až v padesátých letech se postavil před kameru několikrát ročně, opět ale jen v epizodních rolích. Zaznamenat jej můžeme například ve dvou dílech adaptace Haškova Švejka DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957). Posledním vystoupením Fandy Mrázka v českém filmu byla postava majitele střelnice v dětském detektivním filmu ZPÍVAJÍCÍ PUDŘENKA (1959). V témže roce se ale také mihnul v prvním československém televizním seriálu RODINA BLÁHOVA (1959).
Kromě účinkování na divadle a ve filmu vynikl Fanda Mrázek také jako hudební skladatel a textař, četné autorské písně také nazpíval na gramofonové desky. Snažil se o prosazení také jako operetní libretista (Hladový milionář, Brandejští dragouni). Vzpomínkou na jeho písně a komické výstupy je CD Fando, ty kluku zlatej, vydané v roce 2005. V době války, kdy se načas přestal angažovat ve filmu, napsal a vydal také dva humoristické romány (Šťastný člověk, 1941; Bída je pes, 1944). V rukopise zůstaly nedokončené dvě vzpomínkové knihy, psal také povídky, pohádky, monology a skeče ke svým výstupům, spolupracoval i s rozhlasem.
Svůj poslední film natočil Fanda Mrázek v roce 1959, dva roky poté odešel i ze stálého divadelního angažmá a stáhl se do soukromí. Zemřel v Praze 13. října 1970 ve věku 67 let.
Autor: argenson .
