Věra Tichánková

Herečka Věra Tichánková se narodila 7. prosince 1920 v Žarnovické Huti na Slovensku v rodině úředníka Státních lesů. Její otec byl kromě úřednické činnosti velký milovník divadla a později filmu. V divadlech často statoval, rád chodil spolu s Věřinou maminkou do kina. Malou Věrku brávali s sebou. Zde se tedy již formovala její láska k herecké profesi. V době Věřina dětství se rodina přestěhovala do Čech, vzhledem k otcovu povolání několikrát změnili působiště, Věra Tichánková ráda vzpomíná např. na zámek Brandýs nad Labem, kde obývali podnikový byt Státních lesů, určitý čas pobývali také v Liberci.

STUDIA A NELEHKÁ VÁLEČNÁ LÉTA
Po otcově smrti se Věra s maminkou vrátily do Brandýsa. Věra studovala na gymnáziu a toužila opustit maloměsto. Odmalička se učila cizí jazyky, výborně zvládala němčinu a francouzštinu. Do zahraničí po maturitě také plánovala odjet, ale přišla okupace a musela změnit své plány. Odešla do Prahy studovat Vysokou školu chemicko-technologickou. Měla možnost nastoupit po studiích v kosmetické firmě rodinných přátel, avšak vysoké školy nacisté posléze zavřeli. Přešla tedy na konzervatoř. Na zkoušky ji připravovala významná divadelní herečka Anna Suchánková.

Během války prokázala Věra Tichánková velkou statečnost a lidskost. Sbírala potravinové lístky pro lidi, kteří byli v ilegalitě. Byla však udána na gestapu a uvězněna nejprve na Pankráci, poté v Malé pevnosti v Terezíně a nakonec v Drážďanech. Později byla ještě převezena do Míšně a nakonec do Lipska. Domů se vrátila po přestálém utrpení na konci května roku 1945. S touhou věřit v lepší budoucnost a s duší naplněnou prožitými hrůzami z koncentračních táborů, vstoupila do komunistické strany. Posléze v pohnutých 50. letech a jejich vykonstruovaných procesů, svého rozhodnutí litovala. Laskavá žena s čistou duší neschvalovala často kruté důsledky těchto procesů.

DIVADELNÍ ANGAŽMÁ
Po skončení války nastoupila Věra Tichánková do Horáckého divadla v Jihlavě, kde poznala svého pozdějšího manžela, herce Jana Skopečka. Spojil je stejný osud – oba prožili peklo koncentračních táborů. Z manželství se narodila dcera Marie. Manželé Skopečkovi později odešli do Divadla S. K. Neumanna v Praze - Libni (dnes Divadlo pod Palmovkou), kde působila více než třicet let. Vzpomíná zejména na výbornou spolupráci s Václavem Lohniským.

FILMOVÁ PRÁCE
Je paradoxem, že ačkoliv tzv. ženy z lidu a zejména venkovanky nikdy Věra Ticháková netoužila hrát, byly jí ponejvíce svěřovány právě tyto typy rolí. Poprvé se objevila v roli Anděly ve filmu TOUHA režiséra J. Weisse. Vzpomíná, že natáčení nebylo málem dokončeno kvůli koni, který paní Věru vůbec nechtěl poslouchat. Na jejím kontě pak naskakovaly nejrůznější role a roličky, např. hospodyně v adaptaci Drdovy povídky VYŠŠÍ PRINCIP, následovaly maminky, úřednice, tetičky, později i babičky. Energickou babičkou, která svému choti nic nesleví, byla např. ve filmu PRÁZDNINY PRO PSA, kde jejího vnuka ztvárnil Tomáš Holý. V paměti dětských diváků je však Věra Tichánková asi ještě více zapsaná jako švagrová úlisného vedoucího samoobsluhy Jouzy, zvaná „Černá kronika“, z nestárnoucího filmu AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ.
Sama paní Věra ráda vzpomíná např. na natáčení televizního seriálu BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, které probíhalo v Trojanově mlýně, nacházejícího se nedaleko Prahy u Únětického potoka. Věra Tichánková zde vytvořila bodrou roli hospodyně Heřmanky, která s nadhledem kvituje „zázračné“ vynálezy svých dvou „šéfů“, pánů Bouvarda a Pétucheta. Se svými hereckými kolegy Miroslavem Horníčkem a Jiřím Sovákem si výborně rozuměli. Po roce 2000 se V. Tichánková objevila např. v sérii KAMEŇÁKŮ režiséra Zdeňka Trošky v roli babičky Poláčkové.

Paní Tichánková se na své filmy nedívá, bere je jako součást své minulosti. Milá a sympatická paní si velmi váží své rodiny, jíž kromě manžela Jana Skopečka a dcery Marie, tvoří také dvě vnučky, jeden vnuk a dvě pravnučky. Pro filmového diváka je nezapomenutelný její charakteristický laskavý úsměv.

Použitý zdroj: Týdeník Televize 5/2009, str. 16 – 17, článek Jitky Kománkové

Zpracovala: Petra Cejpková