Pavel Zedníček

Dlouhodobě jeden z nejpopulárnějších českých herců – Pavel Zedníček – nepatřil nikdy k ideálům mužské krásy, a i když byl vždy vytíženým divadelním hercem, počet hlavních rolí v masmédiích je u něj poměrně skromnou položkou, přesto si díky výraznému komediálnímu talentu a především značně širokému rozptylu uměleckých aktivit v 80. a 90. letech dokázal vybudovat významnou pozici v oblibě u českých diváků. Jeho cesta k herectví vedla poměrně spletitou dráhou, původně studoval v Gottwaldově na průmyslové škole kožařské, poté vystřídal několik zaměstnání, mimo jiné byl promítačem v kině. Nespokojenost s dosavadním způsobem života a extrovertní povaha spojená od školních let s pověstí baviče vedly Pavla Zedníčka ke studiu herectví na brněnské JAMU. Šťastná náhoda jej na Janáčkovu akademii přivedla do velmi inspirativního prostředí osobnostně velmi silného ročníku, z nějž vzešla celoživotní přátelství především s Karlem Heřmánkem, Jiřím Bartoškou nebo Svatoplukem Skopalem, dále pak s Miroslavem Donutilem, Eliškou Balzerovou a Janou Švandovou.

Ještě za studií hrál Zedníček v dnes již legendárním Divadle na provázku, po absolutoriu odešel spolu s dalšími kolegy ze školy do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Ještě předtím získal první zkušenost s kamerou, a sice díky nevelké roli v pohádce KAZISVĚTI (1973), která byla natočena v brněnském televizním studiu. Debut před filmovou kamerou absolvoval epizodní postavou řidiče v kriminálce HOLKA NA ZABITÍ (1975). Ústecké Činoherní studio, kde Zedníček v té době působil, bylo sice na první pohled okrajovou oblastní scénou, ale těšilo se značné přízni diváků a kritiků a i v normalizačních 70. letech zde vznikala kvalitní představení. Pavel Zedníček našel uplatnění v hrách Diogenes cynik, Profesionální žena, Yvonne princezna burgundská nebo Jakub fatalista.

V roce 1977 přešel Zedníček (opět s Heřmánkem, Bartoškou a Skopalem) do pražského Divadla Na zábradlí, kde pak odehrál patnáct sezón (do roku 1992). Přestože díky svému hereckému stylu oživenému výraznou mimikou a pohybovou aktivitou na jevišti inklinoval především ke komediálnímu žánru, výrazné kreace předvedl i v klasických dramatech (Hamlet, Macbeth, Příliš hlučná samota, Largo desolato, Bratři Karamazovi), v režii Evalda Schorma vytvořil stěžejní roli ve hře Osamělost fotbalového brankáře, která zaznamenala značný úspěch i v zájezdových představeních. Koncem osmdesátých let pronikl i na jeviště Národního divadla a pohostinsky účinkoval v představeních Král Jindřich IV. a Ptákoviny podle Aristofana.

Příchod do Prahy přinesl Zedníčkovi pochopitelně i nové možnosti před televizními i filmovými kamerami, začal hrát vedlejší role, pokud hrál středně velké, případně i hlavní role, jedná se dnes o spíše zapomenuté tituly (ŘEKNEM SI TO PŘÍŠTÍ LÉTO, 1977; DOSTIH, 1981). Na přelomu 70. a 80. začala nabírat na intenzitě Zedníčkova spolupráce s televizí, důležitá byla například jeho práce pro dětské diváky a několik let byl jedním z protagonistů populárního pořadu MALÝ TELEVIZNÍ KABARET. Výrazné uplatnění našel také v seriálech; poprvé se objevil v epizodní roli zraněného zloděje v předposledním dílu první řady legendárního seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1978), z jeho další práce pro seriály je na místě uvést postavu řidiče Fandy v SANITCE (1984; při práci na tomto seriálu se setkal se všemi svými přáteli J. Bartoškou, S. Skopalem a K. Heřmánkem). V průběhu 80. let hrál menší role v dalších devíti seriálech, za zmínku stojí kreace vyšetřovatele Kamila v MALÉM PITAVALU Z VELKÉHO MĚSTA (1986). K seriálové tvorbě se váže i jeho výjimečná úloha zpěváka; i když se pěvecky prezentoval v řadě svých televizních a filmových rolí, nejznámější je jeho nahrávka ústřední písně k seriálu PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO (1987).

Nadále také Pavel Zedníček hrál ve filmech, většinou ale jen spíše vedlejší role. Paradoxní je, že i když je vnímán především jako komik, vytvořil řadu charakterních postav, například jednoho z pacientů protialkoholické léčebny v nadčasovém psychologickém dramatu DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ (1987). Zajímavé také je, že i ve vyloženě komediálním žánru dokázal své extrovertní klaunství udržet na uzdě, například jako řidič Honza Holan v dětských filmech CHOBOTNICE Z DRUHÉHO PATRA (1986) a VESELÉ VÁNOCE PŘEJÍ CHOBOTNICE (1986). Z této doby ale nelze zapomenout další postavu řidiče sanitky, a sice Písaříka v komedii JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987; k této roli se pak vrátil i v dalších pokračováních pentalogie, ne již tak úspěšných). Po boku Arnošta Goldflama pak odehrál jednu z titulních rolí ve filmu VYŽILÝ BOUDNÍK (1989). Další dramatickou úlohu cirkusáka Berouska mu nabídl dnes neprávem opomíjený porevoluční titul TICHÁ BOLEST (1990).

Neshody s novým vedením Divadla Na zábradlí po roce 1989 vedly k odchodu řady hereckých osobností a Pavel Zedníček po boku Karla Heřmánka stál u zrodu Divadla Bez zábradlí. Po čase ale nastaly spory i tady a v polovině 90. let Zedníček tuto scénu opustil. Od té doby působí jako herec na volné noze, pohostinsky vystupoval v Činoherním klubu, dnes hraje především v Divadle Kalich, kde kromě komedií (Natěrač, Jako jedna rodina) nachází uplatnění i v muzikálech (Hamlet, Galileo). Odbornou i laickou veřejnost zaujal také jako Richard III. v Divadle Globe (2001).

Význam a počet filmových rolí Pavla Zedníčka v 90. letech značně poklesl, připomenout ale můžeme jeho participaci na hrabalovské adaptaci ANDĚLSKÉ OČI (1994), v roli drvoštěpa Drnce se pak objevil v pohádce LOTRANDO A ZUBEJDA (1997). Příležitosti ale dostával především nadále v televizi, dominantní v jeho práci před kamerou tvoří pozice moderátora zábavné soutěže KUFR, které se těšila značné sledovanosti a na programu České televize se udržela celých dvanáct let (1992-2004). Z dobové popularity pramenil také Zedníčkův úspěch v anketě Týtý, v níž v letech 1992-1995 zvítězil v kategorii herec. Spolu s dcerou Lucií Zedníčkovou uváděl také zábavný pořad PTÁKOVINY na televizi Nova (1995-1996). Z jeho návratů k seriálové produkci vyniká kreace kouzelníka Pepy v KONCI VELKÝCH PRÁZDNIN (1996). V rámci filmu jsme Pavla Zedníčka mohli naposledy zaznamenat například v komedii MUŽI V ŘÍJI (2009), v televizi hrál ve vánoční pohádce LÁSKA ROHATÁ (2009).

Pavel Zedníček byl od roku 1983 ženatý s tanečnicí a herečkou Taťánou Staudacherovou (*1946), přičemž adoptoval její dceru Lucii (*1968), dnes známou jako Zedníčkovou, respektive Pokornou. V současné době žije Zedníček s moderátorkou Hanou Kousalovou (*1963). Ze současných aktivit Pavla Zedníčka se sluší uvést také funkci prezidenta festivalu filmových a televizních komedií Novoměstský hrnec, kterou zastává již řadu let. Je také autorem knihy vlastních vzpomínek, kterou publikoval pod názvem „Kurňa! To je život!“ (1997).

Autor: argenson