Wim Wenders

Dokud se točí... ...Film není jen pohyblivý obraz
Wim Wenders patří do skupiny filmařů, které vévodí Truffaut a Hitchcock. Truffaut většinou vypravuje obyčejné příběhy všedních hrdinů, Hitchcock se věnuje pouhým detektivkám, často s obskurním zápletkou, okořeněnou „thrilerovým" napětím. „Neangažovaný" námět a lehkost, s jakou vyprávějí na první pohled překrývají experiment rovný filmovému buřičství J.-L. Godarda. Filmové plátno pro ně není zdrojem zábavy, zrcadlem společnosti, ideálním světem stínů, ale alternativním prostorem pro život, který není krásnější ani pohodlnější. Jeho jediná svůdnost spočívá ve vyjádření touhy po lásce, po autentickém prožitku a v neposledním řadě i po spravedlnosti.
Je-li ústředním tématem tohoto semináře duchovní film, pak Wendersova duchovnost (podobně jako u výše jmenovaných) nespočívá v morálních apelech, v kazatelství, ani v komunikaci s mystikou, ale ve snaze vydobýt místo pro paralelní svět. Film podle Wenderse není jen pohyblivým dvojrozměrným obrazem, ale prostorem pro život. K jeho oživení nám už zbývá pár „maličkostí": čas, pokora a ochota vykročit ze své uzavřenosti směrem do prostoru filmového příběhu.
KOŘENY
Wim Wenders se narodil 14. 8. 1945 v Düsseldorfu v rodině lékaře. Otcovo povolání měl i zdědit, studia medicíny však ukončil po dvou semestrech. Následoval život v komunitě düsseldorfské bohémy a první pokus o studium filmu, který skončil nezdarem. VVenders měl v té době zkušenosti s filmem pouze z dětství, kdy si doma promítal grotesky s Laurelem a Hardym a později coby dvanáctiletý se je pokoušel napodobit se svou 8 mm kamerou. Ponoukán přáteli se přihlásil ke studiu na prestižní pařížské filmové škole IDHEC, kam samozřejmě nebyl přijat. Z Paříže však hned tak neodjel, zapsal se do ateliéru mědirytce Friedlandera, žil v podnájmu a ve volném čase navštěvoval světoznámou filmotéku Henriho Langioise, kde shlédl průměrně 5 filmů denně. Roku 1967 byla v Mnichově otevřena Hochschule für Fernsehen und Film, kam byl Wenders přijat. Nechtěl však být režisérem, ale filmovým kritikem. Během studia pomáhal spolužákům s jejich filmy (jako produkční, kameraman, asistent režie, a to ho přivedlo k natáčení vlastních krátkých filmů {Schauplätze, Same Player Shoots Again, Silver City, Polizeifilm, Alabama: 204 Light Years, 3 Amerikanische LP'S). Roku 1971 natočil svůj první samostatný film Strach, který pociťuje brankář při penaltě. Zde se snad nejvíce projevila Wendersova fascinace Amerikou, jež byla pro něj, jako pro každé německé dítě vyrůstající těsně po válce, zemí zaslíbenou, zemí žvýkaček, čokolády a pestrých hraček.
PRVNÍ MEZIHRA - KLOPÝTNUTÍ
Při jedné studentské demonstraci v bouřlivém roce 1968 se dostal Wenders do potyčky se zákonem. Za napadení policisty byl odsouzen na šest měsíců do vězení.
LIDÉ
Wenders patří' k autorským tvůrcům. Podobně jako některé motivy a témata procházejí jeho filmy, tak se při natáčení potkávají a občas i míjejí, stálí spolupracovníci. Za všechny jmenujme nestora světové kamery Henriho Alekana, herce Bruno Ganze, střihače Petera Przygoddu, hudebníka Jürgena Kniepera a německého spisovatele a básníka Petra Handkeho, který měl na něj ze všech jmenovaných vliv největší. Poznali se ještě před Wendersovou pařížskou epizodou, v době, kdy Handke žil divadlem, psaním, hudbou, šokováním měšťáka a velkou láskou k filmu.
Ve Wendersových filmech lze vysledovat řadu podobností s ostatními světovými režiséry. Prací se světlem a stínem a zálibou v černobílém materiálu se hlásí k německému expresionismu dvacátých let (již ve svých začátcích si nesmírně zamiloval Murnaua), stejně jako k americkému filmu noir let padesátých. Ctí otce amerického westernu Johna Forda, stejně jako „anděla" francouzského filmu Francoise Truffauta. S brilantní lehkostí ovládá žánrová pravidla detektivních filmů, občas uplatní i smysl pro černý humor. Nejen scénou v Americkém příteli, kdy svědomitý průvodčí komplikuje zločinecké dvojici vraždu, připomínají Wendersovy filmy obdobné scény z filmů Romana Polanského. Procházky městem za doprovodu hudby, jako by vypadly z francouzské nové vlny.
Atmosférou Wendersovy filmy leží někde na pomezí filmů Jima Jarmusche (kterému mimo jiné poskytl finanční podporu pro natočení jednoho z kultovních filmům 80. let Podivnější než ráj) a výsostně filosofickým díkem Andreje Tarkovského. Osobně se nejvíce hlásí k japonskému režisérovi Jasužiro Ozuovi.
MĚSTA
Wenders sám je posedlý současnými velkoměsty. Mnohdy se jména světových metropolí přímo objevují v názvech filmu (Paříž, Berlín, Lisabon, Tokio). Avšak ani v dalších filmech nejsou pouhou kulisou vyprávěného příběhu, jako třeba nepřátelské Los Angeles ve filmu Stav věcí či Houston ve filmu Paříž, Texas. Města jsou pro Wenderse mystickými centry civilizace, jejich rytmus pulzuje filmovou stavbou, jejich personifikované emoce hrdosti, nostalgie, smutku, patosu či touhy neoddělitelně prorůstají do chování hrdinů. V žádném případě však Wendersova charakteristika neodpovídá reklamním sloganům cestovních kanceláří. Wenders svá města snímá jakoby v nedbalkách. Osamělá zákoutí, vedlejší ulice, prázdná schodiště, opuštěná staveniště, pustá parkoviště, rameno jeřábu jako vztyčený prst spravedlnosti, Berlínská zed' jako nezhojená jizva. Krátké okamžiky často přerůstají v dlouhé pasáže; vyprávěný příběh tu pozbývá důležitosti, stává se pouhou ozvěnou obrazu, který se však o nejbližší mrakodrap rozezvučí zesílenou mohutností. Wenders často filmuje v místech, která podlehnou demolicím a modernizaci.
DRUHÁ MEZIHRA - CENY
Časté a prestižní, ale pro vlastní tvorbu v podstatě nevýznamné, snad jenom jako nutná úlitba pro nedůvěřivé producenty. Stav věcí - Zlatý lev, Benátky 1982 ~ Paříž, Texas - Zlatá palma, Cannes 1984 ~ Nebe nad Berlínem - cena za režii, Cannes 1987.
F I LMY
Prosté a jednoduché, přitom nepopsatelné. Vycházejí z obyčejných situací a přitom z nich tryská síla, která může dosáhnout pater nejvyššího lidského poznání i víry. Americký přítel (1977) zachycuje příběh smrtelně nemocného muže, který, aby zabezpečil rodinu, se upisuje k dvojnásobné vraždě. Bruno Ganz v hlavní roli se později do Wendersových filmů vrací jako anděl. V roli ďábla pokušitele mu zde asistuje hollywoodský král padouchů Dennis Hopper.
V roce 1977 dostává Wenders od bývalého Antonioniho spolupracovníka Sama Sheparda (spoluautora Zabriskie Point) soubor krátkých příběhů a básní Motelové kroniky. Z nich se postupně zrodil jejich společný film Pařtž, Texas (1984) - vyprávění o bloudění jednoho „homo faber", který však na rozdíl od hrdiny pozdějšího Schlöndorffova filmu nalezne na konci lásku a jistotu, ačkoli ne v podobě tradičního happy endu.
Vrcholem Wendersovy tvorby je Nebe nad Berlínem (1987). Magie všední reality se tu zhmotňuje do příběhu anděla, který se pro svou lásku zříká nesmrtelnosti. Neméně důležitými hrdiny jsou však prostí obyvatelé Berlína sledovaní svými anděly strážnými, tragédie tehdy ještě rozděleného města a především filosoficky tematizovaná historie lidstva. O složitosti filmu vypovídají i potíže s překladem, do angličtiny a francouzštiny se název překládá jako Křídla touhy.
Z Nebe nad Berlínem se postupně nejenom v Německu stává kultovní film. V roce 1991 natáčí volné pokračování Tak daleko, tak blízko. Wenders nepodlehl komerčnímu volání po navázání na úspěšné téma, vrátil se proto, že cítil potřebu říci to, co se mu nevešlo do Nebe nad Berlínem. Druhý z dvojice andělů Casiel se tentokráte vydává poznávat temnou stránku lidské duše.
Lisabonský příběh navazuje na Stav věcí, pátrání režiséra se tentokráte upřelo po zmizelém filmu a jeho tvůrci v portugalské metropoli. Zmizelé kotouče filmového pásu dokumentují slavnou Wendersovu větu o stavu filmu: Bude lepší, když fiIm nebude, než aby byl, jaký je.
TŘETÍ MEZIHRA MÍSTO ZÁVĚRU - POKUŠENÍ
Zlákán kmotrovským F. Coppollou si Wenders vyzkoušel i natáčení amerického komerčního filmu. Film se jmenuje Hammet a do obyčejné komerce má daleko, ačkoli ho lze zařadit pod hlavičku detektivní žánr. Je to spíše hold Wendersovým oblíbeným filmům noir. Natáčení se protáhlo na čtyři roky, během kterých Wenders značně zestárl a zešedivěl. Své zážitky vtělil do filmu Stav věcí, jehož hrdinou je režisér natáčející na portugalském pobřeží (nejzápadnějším místě Evropy, tedy v bodě nejbližším Hollywoodu) remake postkatastrofické sci-fi. Filosofický podtext, dlouhé monology, dušezpytné dialogy a vzedmuté moře mají zde stejný vztah k Los Angeles i Hollyvvoodu, kam se režisér Friedrich Munro vypraví za finančním bossem, když dojde filmový materiál, jako realita k fikci či skutečnost ke snu. Ostatně motto filmu tvoří slogan „příběhy existují jen v příbězích", což může být i podtitul všech ostatních Wendersových filmů.
EPILOG
V zatím posledním filmu Wenderse dostihlo pokušení z Hammeta. Linii násilí pojal jako pokus o smíření holywoodské kinematografie s vlastními náměty. Snaha zachránit „novým" filmem lidstvu zrak z filmu Až na konec světa se proměnila v prázdný spekulativní obraz. Wendersova snaha trochu připomíná filmového exorcistu, který pozapomněl, že k vymýtání ďábla nelze použít jeho zbraně - ty nakonec vždy poslouží svému veliteli.
Přesto i špatný film dobrého režiséra má svůj půvab, v jeho optice se objevuje velikost filmů vydařených' . Navíc, Wendersova filmografie není stále uzavřena. Jedna z písní Jarka Nohavici začíná slovy: Dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Půvab těchto slov neponičil ani Karel Gott při udělování Českého slavíka, když si velebil svoji zpěváckou dlouhověkost. Podobně jeden nevydařený Wendersův film nesmaže dojem z Nebe rad Berlínem, alespoň do té doby než si tento snímek přestane nacházet nové diváky.
Mgr. Luboš Ptáček

28b) WIM WENDERS
se narodil 14.8. 1945 v Düsseldorfu, Německo.
V letech 1964-65 studoval medicínu a filosofii. V letech 1966-67
studoval malířství v Paříži. V letech 1967-70 studoval na Vysoké
filmové a televizní škole (HFF) v Mnichově. V roce 1975 založil
v Berlíně produkční společnost Road Movies. V roce 1982 získal za
Stav věcí Zlatého lva na MFF v Benátkách. V roce 1989 mu udělili
čestný doktorát na pařížské Sorbonně a o 2 roky později se stal
prezidentem Evropské filmové akademie. Působí jako profesor na
HFF. V roce 1984 získal jeho film Paříž, Texas Zlatou palmu na
MFF v Cannes.

Filmy (celovečerní) - 1969/71: Summer in the City (Dedicated to
"the Kinks) (Léto ve městě - věnováno The Kinks); 1971: Die Angst
"des Tormanns beim Elfmeter (Strach brankáře před penaltou);
1972: Der Scharlachrote Buchstabe/La lettera Scarlatta (Šarlatové
"písmo); 1974: Alice in den Städten (Alice ve městech); 1975:
" Falsche Bewegung (Falešný pohyb); Im Lauf der Zeit (V běhu času,
"pod názvem Časem uvedeno na Febiofestu 1999); 1976-77: Der
"amerikanische Freund (Americký přítel); 1978-82: Hammett;
1979-80: Nick's Film - Lightning Over Water (Nickův film - Blesk
"nad vodou) + N. Ray; 1980-82: Stav věcí (Der Stand der Dinge,
"uv.); 1982: Hammett; 1984: Paříž, Texas (Paris, Texas, uv.);
1987: Nebe nad Berlínem (Der Himmel über Berlin/Les ailes du
"désir, uv.); 1987-91: Bis ans Ende der Welt/Jusqu'au bout du
"monde/Until the End of the World (Až na konec světa); 1993: Tak
"daleko, tak blízko (In weiter Ferne, so nah, uv.); 1994:
" Lisabonský příběh (Lisabon Story, uv.); 1997: Linie násilí (The
End of Violence, uv.), snímek o pochybnostmi stiženém tvůrci
"brutálních filmů s Billem Pullmanem a Andií MacDowellovou; 1998:
Buena Vista Social Club, údajně nudný celovečerní dokument,
zachycující odcházející hvězdy kubánské hudby. Uvedeno na MFF
v Berlíně 1999.

Na konci roku 1997 se Wenders vyjádřil, že jeho příští film bude
příběhem lásky dvou velmi mladých lidí a bude se natáčet
a odehrávat v Itálii. Místo toho natáčí sci-fi Million Dollar
Hotel (Miliardový hotel). Námět je dílem zpěváka U2 Bona. Příběh
nízkorozpočtového filmu se točí kolem vraždy syna multimilionáře
v luxusním hotelu. Hrají Mel Gibson, Milla Jovovichová, hudba U2.

Poznámka: v roce 1998 vznikl americký remake Nebe nad Berlínem
pod názvem City of Angels (Město andělů). Film se ale odehrává
v Los Angeles a Nicolas Cage se coby anděl strážný zamiluje do
své svěřenkyně - lékařky (Meg Ryanová). Wim Wenders, který je
znám razantním uplatňováním autorských práv, překvapivě proti
nové verzi nejenže neprotestoval, dokonce její tvůrce v čele
s režisérem Bradem Silberlingem pochválil...

(krátkometrážní - režie pokuď není uvedeno jinak, H - herec, Pr
"- producent) - 1967: Schauplätze - KF; Same Player Shoots Again
" - KF; 1968: Der fall Lena Christ (TV); Liebe und so weiter - jen
"H; Candy Man - len H; Klappenfilm - KF spolurež. G. Theuring;
" Victor I - KF spolurež.; Ohne Titel (Bez názvu) - KF; Amon Düül
"Plays Phallus Dei - DF jen kamera; Ten Years After - DF jen
"kamera; Polizeifilm (Policejní film) - KF; 1969: Silver City
" (Stříbrné město) - KF; Alabama: 2000 Light Years (Alabama: 2000
"světelných let) - KF; 3 Amerikanische LP's (3 americké LP) - KF;
"1974: Ein bisschen Liebe - jen Pr; Aus der Familie der
"Panzerechsen - Die Insel (TV); 1977: Die linkshändige frau (Žena
"levačka) - jen Pr.; 1978: Long Shot (Dlouhý záběr) - jen H;
"1979: ...als diesel geboren - DF jen Pr.; 1979: Radio On - jen
"Pr.; 1979-80: Garlic is Good as Ten Mothers (Garlic je tak dobrý
"jako deset matek) - jen kamera; 1982: Reverse Angle - New York
"City, March/Quand je m'éveille - KF; Chambre 666/N'importe
"quand... (TV - Pokoj č. 666); 1984: Tausend Augen - jen H; 1985:
" Tokyo-Ga - DF; King Kongs Faust - jen H; I Played It For You
" - jen H; 1987: Helsinki Napoli: All Night Long - jen H; Yer
"demir, gok bakir - jen Pr.; 1989: Aufzeichnungen zu Kleidern und
"Städten (Poznámky k šatům a městům) - DF; 1992: Die abwesenheit
"/L'absence - jen Pr.; Arisha, The Bear and the Stone Ring (Medvěd
Ariša a kamenný prsten) - KF, 1994: Die Bruder Skladanowsky
(Bratři Skladanowští), trojdílný středometrážní film.

" Bibliografi e : Filmový přehled 12/84 (Stav věcí); Filmový přehled
"4/91 (Nebe nad Berlínem); Filmový přehled 5/95 (Až na konec
"světa); Filmový přehled 5/96 (Lisabonský příběh); Filmový přehled
"9/98, s. 14 + s. 18 (jen odkazy); katalog KV 1998, s. 106; Cinema
"5/91, s. 44 (foto); Cinema 12/97, s. 60 (foto); Film Jam 9/98, s.
"39 (malý profil); Film a doba 7/85, s. 411-412 (profil); Thein,
Karel: Pomalý návrat - Film a doba 9/90, s. 506-511 + č. 10/90,
"s. 561-566; Film a doba 11/90, s. 648; Kinorevue 2/93, s. 26
"( Jak rostou Wendersovi andělská křídla); Kinorevue 25/93, s. 26
"(Na pomoc evropskému filmu + foto); Kinorevue 16-17/95, s. 29
"(profil); Kinorevue 1/96, s. 76 (profil + foto); Rock & Pop
"12/95 (profil + foto); Wim Wenders: Dech andělů - výbor z kritik,
"esejů a rozhovorů), nakl. Aurora, Praha 1996 (kniha) ;
"dvojrecenze této knihy UNI 2/97; Film a doba 1-2/97, s. 93
"(recenze této knihy); Biograph č. 0, s. 8-9 (úvaha); Lidové
"noviny 15.12. 1997 (rozhovor); Rozhlas 50/96, s. 20 (profil);
"Interpressfilm 3/89; Program FK Praha 7-9/88, Stručný přehled
"tvorby 218 zahraničních režisérů, s. 156-157; Stručný přehled
"tvorby 250 zahraničních režisérů, s. 184-186; Encyklopédia filmu,
"s. 892; Film Fan 5/92, s. 24-25; Wenders, Wim: Film artystyczny
"jest takze towarem - Kino (PL) 4/94, s. 4-5; Kino (PL) 4/94, s.
"8-9 (rozhovor Wenders-Kieslowski); O Lynchu, Jarmuschu, Wendersie
"i o sobie. Mówi John Lurie: Kino (PL) 2/92, s. 3-6; Wim Wenders:
"Lekcja kina - Kino (PL) 8/92, s. 38; katalog MFF v Londýně 1997,
s. 32 (profil + filmografie + foto)

Autor/Zdroj: /Sber