Jan Špáta

(25.10.1932 Náchod - 18.08.2006 Praha)

Jana Špátu, dokumentaristu, zrodila šťastná konstelace osobnosti lidské a umělecké, možnost být kameramanem a režisérem zároveň. Jeho dílo a osobnost ovlivnily českou dokumentární kinematografii, mluví se o Špátově dokumentaristické škole. Jeho filmy byly oceněny na zahraničních festivalech, jeho režijní a kameramanský rukopis byl inspirací několika generacím českých filmových dokumentaristů.

V roce 1952 absolvoval Průmyslovou školu grafickou - obor fotografie. V letech 1952 - 1957 studoval kameru na FAMU. Od roku 1957 pracoval jako kameraman filmových týdeníků, reportážních a dokumentárních filmů v Krátkém filmu Praha.

Jako kameraman pracoval téměř se všemi tehdejšími dokumentaristy. Nejvýznamnějším spolupracovníkem byl pro něj Evald Schorm. Tato spolupráce silně ovlivnila i jeho touhu po samostatné režii. Od prvního autorského filmu NEJVĚTŠÍ PŘÁNÍ z roku 1964 se datuje jeho samostatná režijní tvorba, přestože nadále pracoval jako kameraman. Tento jeho první film spolu s následujícím RESPICE FINEM získaly nejvyšší pocty na domácích i zahraničních festivalech.

V roce 1968 získal ocenění ministra kultury Za vynikající tvůrčí přínos do moderní dokumentární kinematografie. Od šedesátých let točil pro zahraniční společnosti několik cestopisů na všech kontinentech světa. Jeho cestopisy nejsou a nemohou být pouhým popisem cesty, jsou obohaceny úsilím říci něco navíc, říci to svým způsobem, podívat se dovnitř, pod povrch věcí a vztahů. Objevovat v jeho filmech kulturu jiného národa je právě tak vzrušující jako zblízka pohlédnout na člověka.

Za 41 let filmařské dráhy pracoval jako kameraman na stovkách dokumentárních filmů s mnoha režiséry své i mladších generací, nejčastěji se svou manželkou, režisérkou Olgou Sommerovou.

Jan Špáta Za 34 let režijní práce natočil 107 autorských filmů, za něž obdržel přes 60 cen na domácích a zahraničních filmových festivalech. Zdánlivá prostota a jednoduchost formy jeho filmů je výsledkem zralého životního a uměleckého přístupu ke skutečnosti, schopnosti jasně a zřetelně vyslovit myšlenku. Jako u mnoha výrazných umělců, je i u Jana Špáty patrná existence jednoho životního tématu, které obměňováno prochází celým dílem. Zajímá se o úděl bezmocných, trpících, obyčejných, malých svým společenským významem, velkých svým lidským rozměrem.

V roce 1967 vyučoval kameru na FAMU a na německé Hochschule für Film und Gestaltung v Ulmu. V letech 1991 – 2005 přednášel na katedře dokumentární tvorby pražské FAMU. V roce 2002 byl na této škole jmenován profesorem. V témže roce získal státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla.

Svou kariéru zakončil v roce 1998 autorskou zpovědí, dvoudílným filmem LÁSKA, KTEROU OPOUŠTÍM.

Po ukončení filmařské dráhy psal novinové fejetony, jejichž výběr MEZI SVĚTLEM A TMOU posléze vyšel v nakladatelství Malá skála. V témže nakladatelství vyšel knižní rozhovor OKAMŽIKY RADOSTI, který vedl jeho student a nakladatel Martin Štoll.

Je otcem Martina (1961 – 2001), Jana (1963) a Olgy (1984). Vychovával nevlastního syna Jakuba (1976). V roce 1953 se oženil s Blankou Beranovou, v roce 1981 s Olgou Sommerovou.

http://www.janspata.cz/biografie.php

Jan Špáta (1932, Náchod - 2006, Praha) absolvoval obor kamera na FAMU (1957). Od prvního autorského filmu Největší přání z roku 1964 se datuje jeho samostatná režijní tvorba, přestože nadále točí jako kameraman. Za jedenačtyřicet let filmařské dráhy se jako kameraman podílel na stovkách dokumentárních filmů mnoha režisérů. Za třicet čtyři let režijní práce natočil 107 autorských snímků, za něž obdržel přes šedesát cen na domácích a zahraničních filmových festivalech. Jako pedagog působil v Ulmu a na pražské FAMU. V roce 2002 byl na této škole jmenován profesorem. V temže roce získal státní vyznamenání od prezidenta Václava Havla. Svou kariéru zakončil v roce 1998 autorskou zpovědí, filmem Láska, kterou opouštím. Je považován za klasika českého dokumentárního filmu.
katalog 44. MFF Karlovy Vary