Ladislav Rychman

Herec, moderátor a režisér Ladislav Rychman šel po maturitě na pražském gymnasiu studovat jazykovou školu. V letech 1944-5 byl vězněn v koncentračním táboře, kde Rychmanovi těsně před popravou zachránila život náhoda. Po osvobození šel L. Rychman studovat estetiku na filosofickou fakultu University Karlovy, ale již tehdy začal hrát a umělecky působit v Divadle Satiry, které spoluzakládal. Ladislav Rychman byl známým neúnavným hledačem nových a neotřelých forem filmové a televizní zábavy. Ladislav Rychman, který byl také glosátorem televizního dění pro noviny, zemřel ve věku nedožitých 85 let.
Film: Ladislav Rychman navždy zůstane v dějinách českého filmu zapsán jako tvůrce prvních filmových muzikálů. Jeho Starci na chmelu a Dáma na kolejích otevřely českému hudebnímu filmu nové obzory. Rychman přitom ale neměl vystudovanou FAMU. Filmovou akademii začal studoval po přestupu z University Karlovy, ale ani jednu vysokou školu nedokončil. S filmem přišel L. Rychman do styku už za své divadlení éry, kdy natáčel krátké satirické snímky Zrcadla. „Opravdu to byla má první režijní práce, ale když divadlo zavřeli, řekl jsem si, že půjdu dělat asistenta režie a šel jem na ředitelství filmu s tím, že mám rok školy a hučel jsem do nich tak dlouho, až mě vzali. Pln elánu a nadšení jsem nastoupil k Miroslavu Cikánovi na film O ševci Matoušovi, ale chuť mě velmi rychle přešla. Místo filmování jsem chodil pro guláš a párky, tak jsem požádal Bořivoje Zemana, aby mě vzal k sobě. Stalo se a já se u něj naučil nejvíc z filmařského řemesla,“ vzpomínal Rychman na své začátky pro dávno zaniklý časopis Kino revue a ve vzpomínkách porkačoval: „První krátký samostatný film, který jsem udělal byl průšvih a komise mi řekla, tohle ne! A já za trest musel jít točit filmy z pracovního prostředí. Tak vznikly snímky Umělé osvětlování pracovišť; Loupací radlička i jiné, ale já to bral s humorem.“ K hranému filmu jako samostatný režisér se Rychman vrátil detektivkou Případ ještě nekončí, která se stala jeho oficiálním celovečerním debutem. O natočení další detektivky připravila Rychmana nemoc a film Černá sobota nakonec natočil Miroslav Hubáček. Po několika dál natočených filmech se Rychman vrátil k muzikálu. Kromě již zmiňovaných Starců a Dámy pod jeho taktovkou vznikla moderní parafráze na Strakonického dudáka realizovaná pod názvem Hvězda padá vzhůru s K. Gottem v hlavní roli; a oblíbená komedie s písněmi Jen ho nechte, ať se bojí. Politické zakázky se Rychmanovi nevyhnuly, čehož je dokladem film Píseň o stromu a růži, v kterém lyricky zaznamenal příběh lásky, přátelství a pracovního hrdinství při budování pražského metra. Z Rychmanovy filmové tvorby za připomenutí určitě stojí také mezi lidmi známá komedie-skorobajka Zlatá slepice. Na filmovém plátně nám zůstane zachován také Rychmanův obličej, neboť v ojedinělých případech pracoval také jako herec u velmi malých nebo epizodních rolí.
Televize: Rychman patřil k tvůrcům, kteří s televizí spolupracovali od jejího prvopočátku a obdobně jako u filmu, tak i v televizní tvorbě bude jméno Ladislava Rychmana dodnes spojeno s jeho láskou k hudbě. Rychman se totiž stal otcem filmových písní, předchůdců dnešních videoklipů. „Protože mé první filmy nebyly moje přesná parketa, šel jsem do televize dělat filmové písničky. Ta úplně první byla dodnes známá a pouštěná Dáme si do bytu,“ připomínal s oblibou Rychman, který se do dějin české televizní tvorby zapsal také jako režisér první televizní grotesky (Melouch), prvního televizního záznamu divadelního představení pantomimy (Pražské jaro na refýži) a jako ten, kdo významně přispěl k prestiži České televize na nadnárodním poli. Byl to právě Rychman, kdo si jako první český tvůrce z mezinárodního televizního festivalu přivezl jednu z hlavních cen. Bronzovou růži z Montreux získal za revue Tisíc pohledů za kulisy. V televizi nebyl Rychman jenom režisérem, ale také moderátorem. V 9o. letech byl na obrazovce vídán jako zasvěcený průvodce úspěšného střihového cyklu Trocha šafránu z televizního archivu.

Autor: řepešínský

Byl na sklonku okupace vězněn v koncentračním táboře, kde mu těsně před popravou zachránila život náhoda. Po válce studoval estetiku na filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a současně hrál a působil jako dramaturg v pražském Divadle satiry. Přešel na FAMU, ale touha po konkrétní filmové práci ho vedla do praxe: ve Filmovém studiu Barrandov začínal jako asistent režie např. Bořivoje Zemana nebo Elmara Klose. V letech 1949-55 byl dramaturgem a režisérem ve Studiu populárně vědeckých a naučných filmů, kde se specializoval na národopisné filmy, na portréty českých umělců, ale nejčastěji natáčel instruktážní snímky. V roce 1957 debutoval v celovečerní hrané tvorbě detektivním dramatem Případ ještě nekončí. Po dramatu manželské krize Kruh se zaměřil na hudební a komediální žánry. Největšího úspěchu dosáhl průkopnickým muzikálem ze studentské brigády Starci na chmelu. S menším ohlasem se setkala stylově čistší hudební komedie o podváděné řidičce tramvaje Dáma na kolejích, již realizoval se stejným autorským týmem (Vratislav Blažek, Jiří Bažant, Jiří Malásek a Vlastimil Hála). Nepřesvědčivě vyzněly jeho pokusy o ekranizace Škvoreckého detektivních příběhů (Zločin v dívčí škole, Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?). V normalizační kinematografii zanechal už jen odlesk své tvorby z předchozí dekády: svůj talent postupně rozmělnil v laciných hudebních fraškách a ve sterilních moralitách. Zásadní a plodná byla Rychmanova práce v ČST, kde od poloviny 50. let natočil desítky reklam a inscenovaných písniček (mj. Dáme si do bytu, Mackie Messer) či zábavné pořady (např. Povídka pro..., Dnes večer bez závady), z nichž některé uspěly i na mezinárodních festivalech (Tisíc pohledů za kulisy získalo Bronzovou růži v Montreux 1961). Zájem o audiovizuální experimenty zúročil i prací pro Laternu magiku (Revue z bedny, 1967) a se scénografem Josefem Svobodou připravil v 70. letech v Norimberku projekt s názvem Noricama jako poctu malíři Albrechtu Dürerovi. Po listopadu 1989 psal recenze do Svobodného slova a scenáristicky, režijně i moderátorsky se podílel na cyklu střihových pořadů ČST Trocha šafránu z televizního archivu (1993-95).
Fikejz Filmový přehled 2007/5

Po maturitě byl v letech 1944-45 vězněn v koncentračním táboře. Po návratu hrál a působil jako dramaturg v Divadle satiry. Studia na FAMU nedokončil. Ve filmu začal jako asistent u Bořivoje Zemana. Mezi jeho nejúspěšnější snímky patří: STARCI NA CHMELU (1964), DÁMA NA KOLEJÍCH (1966), HVĚZDA PADÁ VZHŮRU (1974), JEN HO NECHTE, AŤ SE BOJÍ (1978). Po léta spolupracoval s televizí (inscenované písničky). V devadesátých letech moderoval střihové pořady z televizního archivu.

Autor/Zdroj: /Sber