Roberto Rossellini

Ve scenáristické spolupráci s Francescem De Robertisem natočil v roce 1941 svůj první dlouhý film Bílá loď o životě na palubě italské nemocniční lodi, 1942 již samostatně Muž s křížem. Za osvobozovacích bojů se aktivně účastnil antifašistických akcí a sám natočil řadu záběrů pro film Řím, otevřené město (Roma cittá aperta), realizovaný hned po osvobození města, s Annou Magnaniovou a Aldem Fabrizim. Toto dílo objevilo světu až dosud neznámé či přezírané prvky italského filmového realismu. 1946 následovalo dalšÍ průkopnické dílo italské neorealistické školy Paisa, líčící v šesti epizodách osvobozovací boje v různých krajích Itálie, pak 1947-48 L'amore (Láska), film složený ze dvou samostatných epizod, Cocteauova jevištního monologu "Lidský hlas" (La voce humana) s Magnaniovou a "II miracolo" (Zázrak) podle námětu Federica Felliniho, který si tu sám zahrál po boku Magnaniové. V roce 1949 režíroval poeticky laděný příběh o Františkovi z Assisi Francesco, giullare di Dio (Framišek, prosťáček boží). Dále roku 1951 psychologické drama Europa '51 (Evropa 51) s Bergmanovou, s níž se krátce předtím oženil. 1960 natočil příběh tří uprchlých válečných zajatců, Rusa, Angličana a Američana, skrývajících se v nacisty obsazeném italském hlavním městě Byla noc v Římě (Era notte in Roma) s hereckou účastí Sergeje Bondarčuka, 1963 natočil první ze čtyř epizod filmu Rogopag, nazvanou "Cudnost". Roku 1975 v Íránu Kýros II. o zakladateli Perské říše, pak v Tunisku Messia (Mesiáš) o životě Krista.
Seminář italského filmu 2003