V roce 1955 se doslova usmálo štěstí na Clauda Riche, Švýcara narozeného v roce 1929 ve Štrasburku v rodině inženýra petrolejářské společnosti. Claudovy herecké kvality nadchly i samotného režiséra René Claira.
Než k tomu došlo, začal se neúspěšný bankovní úředník, který si posavil hlavu a v době, kdy již byl i se svými rodiči přestěhován v Paříži, prosazovat jinak, nežli chtěli jeho rodiče, když docházel do hereckých kurzů Charlese Dullina v divadle l´Ateliér.
Herecká studia úspěšně ukončil na Konzervatoři v roce 1953. Dílem svým talentem, dílem svou pílí, ale též i štastnou hrou osudu se objevil Claude Rich v menší roli Clauda, kterou mu svěřil Clair ve velmi úspěšné komedii VELKÉ MANÉVRY. V této komedii se objevil také i nesmírně oblíbený francouzský herec Gérard Philipe a dále Michéle Morgan a proslulá francouzská ženská hvězda Brigitte Bardot. Tento začátek předznamenal i další herecký osud Clauda Riche.
René Claire svůj herecký objev obsazoval ještě i v pozdějších letech ve svých filmech, a to Francouzka a láska /1960/, Všechno zlato světa /1962/. Všechny tyto filmy byly též promitány v českých kinech. Do roku 1968 hrál nejméně ve dvaceti různých francouzských filmech, vesměs komediích. V šedesátých létech minulého století měl premiéru film Desátník smolař /role Ballocheta/ v ČT režiséra Jeana Renora.
Po úspěšném filmu v režii J.-P.Molocky Přátelé kopretiny /1967/ doslova exceloval v komedii OSKAR /r.Edouardo Milinaro/ natočeném v r. 1968, v roli úředníka Christiana Martina a po boku Louise de Funése. Následovaly další a další filmové úspěchy. V roce 1968 byl oceněn za svůj výkon v hlavní roli Clauda Riddera ve filmu Miluji tě, miluji tě /r. Alain Reisnas/ na MFF v San Sebastianu. Z dalších filmů do roku 1977, kdy se začal více věnovat divadlu, je nutno zmínit film Nelítostný souboj /1975/ a Válka policajtů /1977/.
V roce 1976 po dlouhé přestávce debutoval v Mussetově tragédii Lorenzacio na jevišti Comédie Francaise. Následně se sešel s Claudem Brasserem na scéně divadla Montparnasse ve hře J.-C.Brisvilla Večeře. Později se objevil v její filmové verzi.
Napsal též jako autor dvě divadelní hry Zuáv /1975/ a Šaty na zimu /1979/. V devadesátých letech se filmovým rolí věnuje i s ohledem na přibývající věk v mnohem menší míře, např. v adaptaci Balzacova románu Plukovník Chabert; r. Yves Angelo /1994/ ve stejném roce to byl film D´Artagnanova dcera; Bertrand Tovernier.
Filmy, ve kterých vystupoval v různých rolích Claude Rich byly hojně dabovány a dostaly se k českému divákovi prostřednictvím České televize, např. Klavíristka /1991/, Tváří v tvář pravdě /1994/, Dědečkova zahrada /1994/, Řekni mi své ano /1995/, Lautrec /1997/, Balzac /1999/. Dosud posledním filmovým vystoupením byl pro Clauda Riche TV miniseriál Prokletí králové /2005/.
Bohatá a různorodá herecká kariéra, je důkazem, že si Claude Rich vybral dobře svou profesi herce a nedal si svými rodiči vnutit profesi pojišťovacího úředníka pod penzí.
Autor: Erkul .
