Jan Přeučil

Jan Přeučil se narodil v Pardubicích, ale od dětství žil v Praze; jeho otec František Přeučil (1907-1996) byl původně novinářem, později spolumajitelem nakladatelské společnosti PAMIR, v letech 1945-1948 byl za národně sociální stranu poslancem Národního shromáždění. V roce 1949 byl zatčen státní bezpečnosti a v monstrózním procesu s Miladou Horákovou a ostatními odpůrci komunistického režimu odsouzen k doživotnímu vězení. V roce 1963 byl sice propuštěn, ale plné rehabilitace se dočkal až v 90. letech.

Otcův osud se pochopitelně promítl i do života Jana Přeučila, který musel rezignovat na svůj sen studovat na DAMU (divadlo a film miloval od dětství). Vyučil se dřevomodelářem a pracoval v ČKD, tady také začal hrát ochotnické divadlo, později se mu podařilo absolvovat večerní gymnázium a nakonec se i dostal na DAMU. Po dokončení studia byl několik desetiletí spojen s Divadlem Na zábradlí (1960-1993). Krátkou výjimku činila vojenská služba strávená v Českých Budějovicích (1960-1962), kdy ale zároveň hostoval v Jihočeském divadle. Na jevišti Divadla Na zábradlí vytvořil za více než třicet let desítky postav v klasickém i moderním repertoáru (Král Ubu, Proces, Plešatá zpěvačka, Útěk, Hamlet), za zmínku stojí jeho angažmá v divadelních kusech Václava Havla (Zahradní slavnost, Ztížená možnost soustředění, Vyrozumění). Zvláště rád Přeučil dodnes vzpomíná na zlatou éru šedesátých let pod vedením Jana Grossmana, kdy s řadou představení vyjel soubor i za hranice. V Divadle Na zábradlí byl v letech 1982-1987 zároveň uměleckým ředitelem.

Po zániku Divadla Na zábradlí je Jan Přeučil na volné noze, dlouhodobě hostoval v Hudebním divadle v Karlíně (1994-2005), kde hrál v představeních Klec bláznů, Zvonokosy nebo Někdo to rád horké. Od roku 2004 hraje také v Divadle Metro, účinkuje v Letních shakespearovských slavnostech (Kupec benátský). Již od svých začátků inklinoval Přeučil k divadle jednoho herce, v Divadle Na zábradlí vynikl například v představení Šetrnost, za které dostal Cenu Divadelních novin. V posledních letech se se svou druhou manželkou věnuje také práci pro děti, pro něž pořádá četná představení.

Málokterý herec je vnímán publikem tak jednostranně jako Jan Přeučil, což se týká jak divadla, tak i jeho rolí ve filmu a televizi. I když nesympatické postavy nečiní jednoznačně dominantní položku v jeho filmografii, je natrvalo zafixován jako představitel bezcharakterních padouchů a intrikánů, jejichž úlisnost dokresluje využití poťouchlého hlasu. Jeho debutem na filmovém plátně byla nevelká role ženicha v povídkovém filmu HRY A SNY (1958). Jako sok v lásce soupeřící s Rudolfem Jelínkem v kriminálce SMRT V SEDLE (1958) odstartoval svou plejádu amorálních milovníků. Další takovou rolí byla postava výrostka v psychologickém snímku PROBUZENÍ (1959). Často hrál nejrůznější policisty, nezřídka ale stál i na druhé straně zákona, buď jako podezřelý nebo vrah (ZLOČIN V ŠANTÁNU, 1968; SEDMÉHO DNE VEČER, 1974). Výraznou roli nepoctivého architekta si zahrál ve slovenském filmu ZBOHOM, SLADKÉ DRIEMOTY (1981). Do dekády osmdesátých let vstoupil Přeučil postavami samolibých seladonů ve filmech různých žánrů (EVO, VDEJ SE!, 1983; OPERACE MÉ DCERY, 1986). Z četných postav lékařů vyniká komediálně pojatý sebevědomý docent Sejkora ve filmu JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984) nebo naopak podprahově terorizující doktor Voňka v dramatu DOBŘÍ HOLUBI SE VRACEJÍ (1988).

Přes nesporné herecké kvality propůjčil Jan Přeučil po roce 1989 své umění do služeb umělecky nepříliš hodnotných počinů v různých žánrech, převážně komediích (JEŠTĚ VĚTŠÍ BLBEC NEŽ JSME DOUFALI, 1994; NEBÁT SE A NAKRÁST, 1999; WATERLOO PO ČESKU, 2002; MEZI NÁMI PŘÁTELI, 2006). Lépe je potom připomenout jeho vystoupení ve výpravných pohádkách (NESMRTELNÁ TETA, 1993; CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY, 1994; PRINCEZNA ZE MLEJNA 2, 2000; ANDĚLSKÁ TVÁŘ, 2002). Zatím naposledy hrál Přeučil ve filmu MÁJ (2008). Již od 70. let bývá Přeučil využíván také zahraničními produkcemi, hrál ve filmech i seriálech různých proveniencí, z novější doby stojí za zmínku filmy MLADÝ MUSSOLINI (Il giovane Mussolini, 1993) nebo BRATR SPÁNKU (Schlafes Bruder, 1995), s dalšími českými herci se objevil v mezinárodně ceněném snímku DÍVKA TVÝCH SNŮ (Niña de tus ojos, 1998).

Od počátků své herecké kariéry pracuje Přeučil také pro televizi, hrál v řadě pohádek, se svou manželkou Štěpánkou Haničincovou účinkoval v dětských pořadech, pravidelně se objevoval také v inscenacích, vidět jsme jej mohli také v četných seriálech. S důrazem na mluvený projev se Jan Přeučil dlouhodobě uplatňuje v rozhlase, účinkuje také v poetických představeních ve Viole a Lyře Pragensis. Nedílnou součástí jeho práce tvoří také dabing, již desítky let zaznívá jeho hlas v řadě filmů, v poslední době například v sérii o Harry Potterovi.

Významné je také Přeučilovo dlouholeté pedagogické působení. V letech 1963-1990 vyučoval herectví a pohybovou výchovu na DAMU, od roku 1986 jako docent. Od roku 1999 působí na Vysoké škole herecké v Banské Bystrici. Po roce 1989 vedl také jako lektor kurzy rétoriky pro manažery soukromých firem. Nikoli nevýznamná je i jeho publikační činnost, psal pro Divadelní noviny a časopis Divadlo. Svou životní a profesionální dráhu zmapoval v autobiografické knize Zloun (1997).

Přes třicet let byla manželkou Jana Přeučila populární moderátorka a herečka Štěpánka Haničincová (1931-1999), nyní je podruhé ženatý s herečkou Evou Hruškovou (*1952).

Autor: argenson

Český filmový a divadelní herec a vysokoškolský pedagog. V roce 1960 absolvoval na pražské DAMU. Stálé divadelní angažmá měl v Divadle Na zábradlí od roku 1960 do roku 1993. Působil zde i jako šéf činohry. Od roku 1993 je na volné noze – hostoval například v Hudebním divadle v Karlíně. Z řady filmových rolí stojí za zmínku filmy: Smrt krásných srnců, Čtyři vraždy stačí, drahoušku, Jak básníci přicházejí o iluze nebo televizní seriál Arabela. Ztvárnil také přes 400 rolí v rozhlase, kde nalezlo široké využití jeho rétorické umění. Dlouhá léta vyučovat na pražské DAMU, nyní působí na Vysoké herecké škole na Slovensku.

Zdroj: ambroziada.cz

Je synem novináře, nakladatele a politika Františka Přeučila (1907-1996), odsouzeného v procesu s Miladou Horákovou na doživotí (ve vězení strávil plných 15 let). Jako syn vlastizrádce nemohl studovat, vyučil se dřevomodelářem v ČKD Stalingrad Praha Vysočany, kde začal hrát v ochotnickém kroužku. Odmaturoval na večerním gymnáziu pro pracující a na druhý pokus byl přijat na DAMU. Po absolvování katedry herectví (1960) byl až do roku 1993 členem pražského Divadla Na zábradlí v Praze (v letech 1982-87 působil i jako jeho umělecký šéf). Během základní vojenské služby (1960-62) hostoval v Českých Budějovicích. Na domovské scéně vytvořil desítky postav (Zahradní slavnost, Vyrozumění a Ztížená možnost soustředění, Král Ubu, Plešatá zpěvačka, Proces, Timón Athénský, Nora, Bouře, Útěk, Bambini di Praga, Hamlet, Na dně, Ifigenie v Aulidě). Od devadesátých let hostuje na různých scénách. Věnuje se divadlu jednoho herce, vystupuje v pražské Viole a s druhou manželkou Evou Hruškovou hraje divadlo pro děti v zájezdových představeních. Jeho doménou na jevišti jsou nevyrovnaní jedinci, slaboši, poťouchlíci, vrahové, pomatenci a blázni. Před kamerou byl svým fyzickým zjevem předurčen do záporných rolí bezcharakterních milovníků, kariéristů, tvrdých mužů s pochybnou minulostí, úlisných padouchů nejrůznějšího druhu, hlavně však samolibých, sebevědomých a intrikujících elegánů a nadutých seladonů. Vybírají si ho také zahraniční režiséři do filmů natáčených na našem území. Už od dob „živého vysílání“ ČST se pravidelně objevuje na obrazovce, kde spolupracoval se svou první ženou Štěpánkou Haničincovou v mnoha dětských pořadech a kde hraje v pohádkách, v nespočetných inscenacích, TV filmech a v seriálech Pohádky z tisíce a jedné noci (1971), 30 případů majora Zemana (1974-79), Theodor Chindler (1978), Die Magermilchbande (1979), Arabela (1980), Okres na severu (1980), Dlouhá bílá stopa (1981), Lekár umierajúceho času (1983), Pátá stanice (1985), Vlak dětství a naděje (1985), Slavné historky zbojnické (1985), Gottwald (1986), Panoptikum města pražského (1986), Rodáci (1987), Gagman (1987), Přejděte na druhou stranu (1988), Bronzová spirála (1988), Území bílých králů (1989), Dobrodružství kriminalistiky (1989), Arabela se vrací (1990-93), Wolfgang A. Mozart (1991), Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Náhrdelník (1992), Bubu a Filip (1996), Hospoda (1996-97), Pra pra pra (2000), To nevymyslíš (2005). Vedle výrazné fyziognomie je pro něj charakteristický hlas s osobitým témbrem a s kultivovanou výraznou dikcí, využívaný v rozhlase a v dabingu. Pedagogicky působil na DAMU (1964-90), vede kurzy rétoriky pro manažery a přednáší na vysoké herecké škole v Banské Bystrici. S Vladimírem Kováříkem publikoval vzpomínkovou kníhu Zloun (1997). Vlastní zpověď, odhalující klíčové mezníky jeho života, zachycuje dokument z cyklu 13. komnata (2006).
-fik-, Filmový přehled 2009/10