Jan Potměšil

Velký bojovník s nepřízní osudu Jan Potměšil (1966) se narodil v ryze sportovní rodině - otec Jaroslav Potměšil je bývalý lyžařský trenér, také pro maminku a mladší sestru Kláru (1972) byl sport důležitou náplní života. Už v dětství oba sourozenci lyžovali, plavali, jezdili na kolech, zkoušeli prožít prázdniny na vodě- nejspíš tato sportovní průprava a houževnatost pomáhá Honzovi již přes dvacet let statečně překonávat handicap vozíčkáře...

Sport a také film provázely malého Jeníka 70. léty - prvně se mihnul v televizi jako devítiletý v dnes již pozapomenuté inscenaci Vánoce, na které nikdy nezapomenu (1975), ovšem určitě si jej vybavíme jako malého Péťu, syna rozvedené prodavačky Anny Holubové v dnes tolik diskutovaném Dietlově seriálu Žena za pultem (1977) nebo v roli odvážného chlapce Viktora v dobrodružném zpracování Verneova románu Tajemství ocelového města (1977).

Své dětské role ukončil ve filmu Neohlížej se, jde za námi kůň (1979) a přehrál se do postav urostlých mladíků - učeň Vojta Král z děcáku, zamilovaný do starší rozvedené maminy v TŘETÍM PATŘE (1985), chuligán Milan ve Smyczkově kontroverzním snímku z prostředí fotbalových huligens PROČ? (1987), naivní venkovský Martin ve filmu BONY A KLID (1987). V tomto pro něj velmi úspěšném roce se však proslavil hlavně postavou šikovného ševce Jíry v Troškově lehce strašidelné pohádce O PRINCEZNĚ JASNĚNCE A LÉTAJÍCÍM ŠEVCI.

V r. 1988 následovala role v seriálu Druhý dech, o rok později v Dlouhé míli a nastala doba "sametové revoluce" a osudná cesta z Ostravy do Prahy. Sám Honza vzpomíná, že v autě usnul někde na dálnici u Devíti křížů a probral se až za dva měsíce v karlínské nemocnici, kdy nehodu zavinil pravděpodobně mikrospánek řidiče. Pro rodiče, kteří s oběma dětma prožívali studia (Jan těsně před nehodou odpromoval na DAMU) i sportovní úspěchy, to je i dnes po tolika letech 13. komnata - vyrovnávali se s krutou definitivou daleko hůř.

Téměř dva roky po autonehodě strávil již trvale ochrnutý Honza po nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, jeho bývalý spolužák a jeden z nejlepších kamarádů T. Karger nastoupil jako pomocná síla do Vinohradské nemocnice (byl tehdy jeden z prvních bratrů-civilkářů). Velmi mu pomohla také jeho dlouholetá přítelkyně Izabela Schenková, se kterou se sice rozešli, dodnes jsou však blízcí přátelé. Nenaplněný osobní vztah paradoxně Honzu posunul v oblasti pracovní - už o dva roky později se stal plnohodnotným hereckým partnerem v divadelním spolku KAŠPAR, kde mimochodem účinkuje dodnes.

Tehdy v r. 1991 si ohromení diváci mohli vychutnat herecký koncert vozíčkáře Potměšila v roli biskupa (Hodina mezi psem a vlkem), po několika letech exceloval nezlomný Honza ve hře RŮŽE PRO ALGERNON, což mu vyneslo Cenu Thálie pro mladého činoherce (1996) a o čtyři roky později prestižní cenu Alfréda Radoka (Richard III.). Také film a televize na něj nezapomněly- zdravotně handicapovaného veterináře Marata si =střihnul= v seriálu O zvířatech a lidech (1993), následoval krimi seriál Detektiv Martin Tomsa (1994), psychologický snímek Kruh (2001), krimipříběh podle skutečné události Bolero (2004), sebe sama si zahrál v novácké Pojišťovně štěstí (2004).

Po téměř dvaceti letech se režisér Soukup vrátil k úspěšnému snímku Bony a klid 2 (2005), v následujících letech hrál J. Potměšil v seriálu Eden-Zlatá karta (2006) a ve filmové pohádce Tři srdce (2007). Velmi aktivně se zapojoval do společenského života, vystudoval FAMU, moderoval charitavní akce, symbolicky otevíral Projekty pro handicapované a zákonitě přišla první zdravotní krize z celkového vyčerpání. Honza zpomalil tempo a více se začal zabývat sám sebou - po letech osamění potkal osudovou ženu - žurnalistku Radku Prchalovou (1968), se kterou se po několika letech soužití v srpnu 2004 vzali. Přijal za svého jejího syna Šimona (2000) a v prosinci 2006 se manželům narodil vytoužený syn Honzík.

V současnosti hraje Jan Potměšil ve svém milovaném spolku Kašpar, občas přijme i roli ve filmu a příležitostně se objevuje i s rodinou na charitativních akcích - např. v květnu 2010 otevíral bezbariérovou cestu k tropickému skleníku Fata Morgana v Praze.

Autor: Angelika2808