Režisérka Marie Poledňáková se narodila 7. září roku 1941 v Nepomuku u Plzně jako Marie Jandová. Její maminka se jmenovala Milada, tatínek Otto Janda byl profesorem ekonomie. V roce 1948 se rodina přestěhovala do Prahy, kde se formovala láska malé Marušky k umění. Společně s rodiči chodila každou sobotu do kina a do divadla. Chvíle rodinné pohody však narušil okamžik, kdy otci hrozilo uvěznění v pohnuté době na počátku 50. let. Nakonec mohl zůstat na svobodě, ale již nemohl vykonávat své povolání profesora, pracoval jako horník. To vše bylo později rozhodující i při výběru zaměstnání u jeho dcery Marie.
Marie vystudovala gymnázium a přála si nastoupit na vysokou školu. Jejím vysněným oborem byla matematika. Bohužel však doporučení od ředitelky své střední školy k vysokoškolskému studiu nedostala. Nastoupila tedy do Ústavu fotografické chemie. Zde působila necelé dva měsíce, pak však opět z kádrových důvodů musela odejít. Nastoupila poté do továrny Napako, kde čistila hliníkové hrnce a svářela. V té době se seznámila s Ivanem Poledňákem, svým budoucím manželem. Náhodně na jedné večeři se potkali s Jaroslavem Dietlem, Marii nabídl, zda by nechtěla pracovat v televizi, tím bylo o další životní změně, tentokrát však pozitivním směrem, u Marie Poledňákové rozhodnuto.
To bylo na počátku 60. let. Marie Poledňáková netušila, co bude práce v televizi obnášet, ale při rozhodování se nerozmýšlela. U televize začínala v době, kdy se vysílalo živě. Marie zde začínala nejprve jako asistentka scény a později jako asistentka režie. Stále však toužila po studiu vysoké školy. Namísto matematiky však změnila obor a podala si přihlášku na DAMU, obor dramaturgie. Vysokoškolská studia dokončila v době, kdy jejímu synovi Petrovi bylo 9 let.
Skloubit rodinné povinnosti se studiem bylo pochopitelně velmi náročné. Marie Poledňáková zůstala sama se synem. Touhu dítěte, které prosí maminku, aby s ním i přes nápor pracovních povinností jela na hory a trávila s ním více času, vtiskla na základě prožitků z vlastní rodiny Marie Poledňáková do scénáře své úspěšné komedie JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU. Tomáš Holý, představitel malého Vaška, byl vybrán mezi 140 dětmi v konkurzu. Paní režisérka byla jeho bezprostředností doslova okouzlena, hezké vztahy panovaly při natáčení také mezi Tomášem a jeho filmovými rodiči – Janou Preissovou a Františkem Němcem.
„Velryba“ zaznamenala velký úspěch stejně jako následné pokračování s názvem JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY. Není bez zajímavosti, že tyto filmy točila paní Poledňáková pro televizi a také svůj následný projekt S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT chtěla natočit jako film televizní. Zde se však setkala se schválností jedné vlivné funkcionářky, která se nechala slyšet, že na natočení filmu není materiál. Jednalo se o osobní mstu paní režisérce, neboť tato paní si přála, aby Marie Poledňáková zfilmovala scénář, který napsala její dcera. To však Marie odmítla. Z televize odešla a začala spolupracovat s filmovými studii. Z veselého příběhu o tatíncích a jejich malých svěřencích se tak mohli těšit návštěvníci kin, byť původně měla být tato komedie určena jen pro televizní obrazovky.
Návratem k rodinným komediím byl film DVA LIDI V ZOO, který Marie Poledňáková natočila v roce 1989. S úlevou uvítala paní režisérka následný pád totalitního režimu a stejně jako mnoho dalších uměleckých kolegů se i ona zapojila v nové době do podnikání. V jeho rámci vydávala knížky a podílela se na založení první české soukromé televize Premiéra. Napsala také knihu, do níž obsadila své hrdiny ze „Stoličky“ a „Polepšovny“, jen posunula děj o 9 let později. Nové vyprávění o osudech Vaška, nyní již velkého studenta, maminky baletky, tatínka horolezce a navíc sestřičky Amálky zaujalo producenta Miloše Šmídrmajera, který přesvědčil paní režisérku k napsání nového scénáře a jeho zrealizování. V roce 2006 spatřila světlo světa nová komedie s názvem JAK SE KROTÍ KROKODÝLI, která volně navazuje na předchozí dva slavné díly, nicméně herecké obsazení je samozřejmě jiné.
V uměleckých šlépějích paní režisérky kráčí také její syn Petr Poledňák. Rodiče se rozvedli, když byl Petr malý chlapec, ten pak hodně vyrůstal se svými prarodiči. S otcem však přesto má hezký vztah. Pan Poledňák se celý život zabývá oblastí jazzu a hudební psychologie, přednáší na vysokých školách, píše knihy. Syn Petr původně zamýšlel studovat dramaturgii na DAMU, posléze se však rozhodl studovat režii. V roce 1987 se Petr Poledňák stal uměleckým šéfem Činoherního studia v Ústí nad Labem, později působil v pražském divadle Rokoko. Následně v roce 1996 odešel do New Yorku, kde se stal prvním ředitelem Českého centra. Oženil se a společně s manželkou Hankou mají synka Vaška, jehož jméno je dílem po Petrovu pradědečkovi senátorovi Václavu Štolbovi, částečně je samozřejmě inspirováno maminčiným filmovým hrdinou. Manželství Petra Poledňáka se posléze rozpadlo, se synem Václavem mají společného koníčka – sportování. Od roku 2005 působí pokračovatel rodu Poledňákových na Barrandově jako obchodní a marketingový ředitel.
KOVAŘÍKOVÁ, B. Jak se dědí sláva?, naklad. Brána, Praha, 1. vyd., 2006, ISBN: 80-7243-295-8
Autor: Hortensie Režisérka komedií, které jsou většinou diváky velmi oblíbené a kritikou zatracované. Z její televizní tvorby si získal největší pozornost komediální diptych Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1979). V roce 1982 natočila svůj nejúspěšnější film pro kina komedii S tebou mě baví svět. O porevoluční comeback do kin se pokusila nevalně přijatým snímkem Jak se krotí krokodýli (2006). Její hit Líbáš jako Bůh (2009) vyhlásili diváci MFF Karlovy Vary čtvrtým nejlepším filmem festivalu.
Febiofest 2010
Marie Poledňákova (1941, Strakonice) je autorkou divácky úspěšných filmů pro televizi i kinodistribuci, které získaly řadu ocenění na domácích a zahraničních festivalech. Patří mezi ně dvojice komedií Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1979 - ceny za nejlepší scénář a režii na mezinárodním TV festivalu v Monte Carlu). V roce 1982 natočila divácky úspěšnou komedii S tebou mě baví svět, jež v roce 1998 získala titul nejlepší česká veselohra století a obdržela Zvláštní cenu na MFF v Gijónu 1983. V roce 2000 udělili dětští diváci hlasováním v celé ČR tomuto snímku Zlaté jablko za nejúspéšnéjší dětský film století. Následovala romantická komedie Zkrocení zlého muže (1986) a dětský příběh Dva lidi v zoo (1989). K filmové režii se vrátila snímkem Jak se krotí krokodýli (2006). volně navazujícím na obě „tatínkovské" komedie.
katalog 44. MFF Karlovy Vary
.
