Břetislav Pojar

Legenda animovaného filmu, scénárista, výtvarník a režisér Břetislav Pojar se narodil v Sušici 7. října 1923. Studoval na Akademii výtvarných umění a na Vysoké škole architektury ale studia nedokončil. Před totálním nasazením v "reichu" nedostudovaného architekta zachránil Ateliér filmových triků, kde začínal jako fázař a získal tak zde první zkušenosti na poli animace. Ty pravé učednické roky ale prožil až po boku Jiřího Trnky, s nímž po válce odešel do tehdy se rodícího studia loutkového filmu v Chourových domech na pražské Národní třídě.

Jeho prvním vlastním samostatným dílem byla Perníková chaloupka (1951), kde je dodnes poznat Trnkův vliv na mladého výtvarníka. Však si také animátorskou práci vyzkoušel na Trnkových známých projektech Špalíček (1947), Staré pověsti české (1952) či Sen noci svatojánské (1959).

První mezinárodní úspěch přišel s loutkovou moralitkou O skleničku víc (1953), za kterou získal hlavní cenu na festivalu v Cannes. V nápadité etudě zde řeší problém alkoholismu a patří k jeho méně početným filmům pro dospělé. Podobný úspěch měl i film Lev a písnička (1959) o nesmrtelnosti umění, který pro změnu bodoval na festivalu v Annecy.

Pojarova fantazie a nápady se zdají nekonečné - ať už ve snímcích Bombománie (1959), Jak si zařídit byt (1959), Kočičí slovo (1960) a Kočičí škola (1961), Romance (1962) či Ideál (1964)a v mnoha dalších filmech. Jsou v nich rošťáci, zákeřný kocour, stříbrné myši, létající sloni, jabloňová panna, hraví medvídci, ale taky motorista na šikmé ploše nebo poetické paraplíčko.

Významným mezníkem v jeho tvorbě bylo šťastné setkání s výtvarníkem Miroslavem Štěpánkem, z něhož se zrodila slavná série Pojďte, pane, budeme si hrát - o nejhravějších medvídcích na světě. Příběhy Potkali se u Kolína, Jak jeli k vodě, K princeznám se nečuchá, Nazdar kedlubny nebo Držte si klobouk slavily a stále slaví úspěch u několika generací dětských diváků. Ale nejen u nich. Jeho chytrý humor a režijní nápady ocenili a dodnes oceňují i dospělí. Především pro jejich nadčasovost a bravuru animace. Spojení dvou charakterů - vychytralého a lenivého medvěda, který má navrch nad bezelstně dobráckým a naivním bráškou - přesahuje všechny doby a kultury. Stejně jako jejich nekonečná hravost vyjádřená půvabnými medvědími proměnami, tu v mašinku, brnění, květinu či lízátko, jindy zase v rybu nebo semafor. Zde je však třeba připomenout, že nemalý podíl má i vynikající komentář Rudolfa Deyla ml., kterého později nahradil František Filipovský.

Nezapomínejme však ani na ostatní díla. Nezapomenutelné jsou například televizní seriály Zahrada (1974) o dobrodružství pěti kluků v objevené tajemné zahradě, Dášeňka (1979) podle knihy Karla Čapka nebo populární večerníčky Jája a Pája (1987).

Nepříliš známé je, že Břetislav Pojar si vyzkoušel ale také i hranou režii v rodinném snímku Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955).

Delší čas pracoval také pro OSN, např. snímky Bum (1979) a Kdyby(1981), a pro Kanadský státní filmový úřad, kam jezdil na dlouhodobé pracovní pobyty a kde vznikl mimo jiné i film Romance z temnot (1986).

Po revoluci v roce 1989 natočil celovečerní fantazii o hračkách Motýlí čas (1990) kombinující hrané a animované prvky a začal se věnovat pedagogické práci. Založil katedru animované tvorby na FAMU a dosud tu učí. Stejně jako v začátcích jej stále provokují moderní technologie - mimo jiné natočil v Japonsku film Slzy stékají po polích (2004), v němž kombinuje loutku s kreslenou animací snímanou digitálním skenerem.

Jedním z jeho posledních projektů na domácí půdě je Paleček - příspěvek do čtveřice pohádek ve Fimfáru 2 (2006), které vzniklo podle Werichovy stejnojmenné knihy.

V červnu 2003 byl Břetislav Pojar na filmovém festivalu ve Zlíně odměněn cenou za celoživotní přínos filmu pro děti a mládež. Dne 28. října 2008 mu pak bylo za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění uděleno z rukou prezidenta republiky státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně.

Autor: Snura

Narodil se 7. řijna 1923 v Sušici. Po maturitě na gymnáziu v Písku odešel do Prahy. Studium na Akademii výtvarných umění ani architektury nedokončil. Za války pracoval jako fazař ve studiu AFIT.

Po válce spoluzaložil Studio Bratři v triku, kde pracoval jako animátor, později se ve Studiu loutkového filmu Jiřího Trnky stal režisérem. Debutoval pohádkou Perníková chaloupka, prvního výrazného úspěchu dosáhl s filmem O skleničku víc, za tu získal cenu na festivalu v Cannes.

V roce 1960 získal jeho film Lev a písnička cenu Grand prix na festivalu v Annecy. Od roku 1967 do 1990 natáčel filmy pro National film Board of Canada. Od roku 1990 přednáší jako profesor na Katedře animované tvorby FAMU.

Natočil filmy: Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955), Paraplíčko(1957), Pojďte pane, budeme si hrát(1965 - 67), Jabloňová panna (1974), Zahrada(1974 - 77),Paleček (2006) atd.

Nestor české animace obdržel Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na 42. MFF Karlovy Varech v roce 2007.

Autor: drticik

BŘETISLAV POJAR (nar. 7.10.1923, Sušice – zem. 12.10.2012, Praha) pocházel z rodiny úředníka. Maturoval v roce 1942 na gymnáziu v Písku, a aby se vyhnul totálnímu nasazení, nastoupil do pražského Ateliéru filmových triků (AFIT) a později do studia kresleného filmu Pragfilmu, kde pracoval jako fázař. V letech 1943-44 byl zařazen do kurzu pro letecké konstruktéry. Po válce krátce studoval malířství na AVU a architekturu na VŠA (1945-46), ale nakonec dal přednost animovanému filmu. V roce 1945 se v nově založeném studiu Bratři v triku uplatnil jako animátor kreslených filmů Jiřího Trnky (Zasadil dědek řepu, Zvířátka a Petrovští, Dárek, Pérák a SS), později animoval v Loutkovém filmu opět u Jiřího Trnky (1946-56) a dosáhl vysoké úrovně animátorského umění v jeho loutkových filmech Špalíček, Císařův slavík, Arie prerie, Čertův mlýn, Bajaja, Staré pověsti české, Osudy dobrého vojáka Švejka a Sen noci svatojanské. Osamostatnil se v roce 1959, kdy z Konviktu v Bartolomějské ulici přesídlil do detašovaného studia loutkového filmu v Praze-Nuslích v Čiklově ulici, jež se mu stalo tvůrčím zázemím téměř na třicet let. Už svým druhým loutkovým snímkem O skleničku víc vyvolal značný mezinárodní ohlas. Po zdařilém pokusu v hraném filmu (Dobrodružství na Zlaté zátoce) a po dokumentu Sváteční den se již systematicky věnoval režii animovaného filmu. Výtvarně se na jeho dílech podílel Jiří Trnka, řadu filmů natočil se Zdenkem Seydlem. Významná byla jeho spolupráce s Miroslavem Štěpánkem; z jejich dílny vzešly populární série krátkých poloplastických grotesek o dvou plyšových medvědech Pojďte, pane, budeme si hrát a Kdo to hodil, pánové?, jež odstartoval snímek Potkali se u Kolína. Společně se Štěpánkem připravil seriál o koťatech i večerníčkový seriál Dášeňka, čili život štěněte (1977-79) a z jejich nedokončené adaptace Trnkovy knížky pro děti Zahrada vzniklo pět krátkometrážních snímků (Milovník zvířat, O té velké mlze, Jak ulovit tygra, O myších ve staniolu a Velryba – Abyrlev). Několik filmů realizoval podle vlastních výtvarných návrhů. Pojar za téměř šedesát let samostatné tvorby obsáhl rozmanité látky, žánry i výtvarné rukopisy, v nichž uplatnil animační mistrovství, poetické vidění a umění působivé zkratky. Jednotícím prvkem jeho stylu jsou kultivovanost výrazových prostředků, zacílených k emocionálně působivému vyjádření myšlenky, ale také neustálé hledání nových forem a technologií. Od roku 1967 až do pozdního věku působil i v zahraničí; zejména úzce spolupracoval s kanadskou Národní filmovou radou (National Film Board/Office National du Film) a s OSN v New Yorku. Řada jeho snímků vznikla v koprodukci s partnery v Itálii, Indii a Japonsku. Svými animovanými sekvencemi přispěl do TV videoklipu písně Jiřího Suchého Malé kotě (1968) a do celovečerních hraných filmů Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964; r. Oldřich Lipský), Medvědi (1988; L’ours; r. Jean-Jacques Annaud) a Dancing on the Moon (1997, Tanec na Měsíci; r. Kit Hood – TV). Na scéně Laterny magiky inscenoval Pauerovu dětskou operu Žvanivý slimejš (1984). Svým dílem, jímž se zařadil mezi přední světové tvůrce animovaného filmu, reprezentoval mnohokrát tuzemskou kinematografii na festivalech a často zasedal v jejich porotách. Prestižní ocenění získal např. v Cannes (O skleničku víc, Paraplíčko, Balablok, Bum), Benátkách (Kočičí slovo), Berlíně (Ilusologie), Locarnu (Paraplíčko, Romance), Montevideu, Bergamu (Bombomanie, Úvodní slovo pronese), Annecy (Lev a písnička), Mamaji (Pojďte, pane, budeme si hrát), Oberhausenu (O skleničku víc, Úvodní slovo pronese), Vancouveru (Bombomanie, Úvodní slovo pronese), Corku (Úvodní slovo pronese), Melbourne (Úvodní slovo pronese, Romance), Teheránu (Fanfaron malý clown, Od kroku k pokroku), Krakově („E“), Karlových Varech (Úvodní slovo pronese, Pojďte, pane, budeme si hrát), Kroměříži (Ilusologie, Jabloňová panna, Bum) aj. Za celoživotní zásluhy a přínos našemu i světovému filmu byl oceněn na MFDF ve Zlíně (2003) a MFF v Karlových Varech (2007), v říjnu 2008 obdržel státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně a v roce 2010 mu udělil ministr kultury Cenu za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. V roce 2007 mu udělila městská část Praha 2 čestné občanství. V letech 1989-91 vedl nově zřízenou katedru animované tvorby na FAMU, kde od roku 1990 přednášel jako profesor. Analytickou charakteristiku jeho díla přinesli Jan Poš v přednášce publikované v edici Malé profily 5 – Břetislav Pojar (FÚ, Praha 1965) a Marie Benešová v monografii Břetislav Pojar (ČSFÚ, Praha 1984), jejíž text v upravené a doplněné verzi a v několika jazykových mutacích byl znovu publikován (animation people, Praha 2008). Jeho portrét natočil Matej Mináč pro cyklus GENUS (1995) a Marek Eben ho vyzpovídal ve svém pořadu Na plovárně (2004). V roce 2016 bylo uvedeno do kin pásmo Pojar dětem, obsahující tituly ze závěrečné etapy jeho tvorby. – Filmografie: (režie a scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) (krátké animované filmy) lidová pohádka Perníková chaloupka (1951; + nám.), protialkoholická agitka O skleničku víc (1953; + spol. nám.), Spejbl na stopě (1955; + spol. animace), poetická estráda hraček Paraplíčko (1957; + spol. nám.), reklama pro Centrotex Centík (1958), protiválečná groteska Bombomanie (1959; + spol. nám.), parodie na pomíjivost módních výstřelků v umění Sláva (1959; + nám.), alegorie o převaze umění nad hrubou silou Lev a písnička (1959; + nám., spol. animace), ironicky laděný fejeton Jak zařídit byt? (1960; + nám.), příběh o odstrčeném dřevěném vláčku Půlnoční příhoda (1960; + spol. animace), tři epizody o neposedných koťatech Kočičí slovo (1960), Malování pro kočku (1960) a Kočičí škola (1961), satira Biliár (1961; + spol. nám.), satirický portrét samolibého řečníka Úvodní slovo pronese (1962; + spol. nám.), satira na povrchní lásky záletných dívek Romance (1962; + nám., výtvarník), moralita o posedlosti lidí po autech a chatách Ideál (1963; + nám., výtvarník), zakázkový f. pro Air India Palác snů (1964), první část série o medvídcích Potkali se u Kolína (1965; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), Jak jeli k vodě (1965; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), Jak jedli vtipnou kaši (1966; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), Držte si klobouk (1966; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), K princeznám se nečuchá (1966; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.) a Jak šli spát (1967; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), příběh šaška Fanfaron malý clown (1968; + spol. nám.), přednáška psychologa o střetech představ se skutečností Ilusologie (1969; + nám., výtvarník, animace, komentář), zamyšlení nad vývojem člověka z pohledu žížaly Darwin Antidarwin aneb Co žížala netušila (1969; + nám., animace), druhá část medvídkovské série Co to bouchlo? (1970; spol. r. Miroslav Štěpánek), Psí kusy (1971), O pardálu, který voněl (1971; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), A neříkej mi Vašíku (1972; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.) a Nazdar kedlubny (1973), metaforické znázornění koloběhu příčin válečných konfliktů Balablok (1972; + animace), uvedené jako součást pásma Ráj (2006), adaptace Erbenovy pohádky Jabloňová panna (1973), cyklus pěti epizod o příhodách čtyř kluků, inspirovaný Trnkovou knížkou Zahrada, Milovník zvířat (1974), O té velké mlze (1975), Jak ulovit tygra (1976), O myších ve staniolu (1977) a Velryba – Abyrlev (1977), vtipné varování před nebezpečím horečného zbrojení BUM (1979; + nám., výtvarník), přehled vztahů mezi člověkem a psem od pravěku po současnost Proč má člověk psa? (1979; + výtvarník), filozofická bajka o člověku a moci „E“ (1981; + nám., spol. výtvarník), kritická analýza ekonomických důsledků hysterického zbrojení Kdyby… (1981; + nám., výtvarník), epizody Kouzelné rohačky (1982; + výtvarník) a O hodné koloběžce (1982; + výtvarník) z TV cyklu Pohádky pro benjamínky silničního provozu, papírkový f. o UNICEF Aby všechny děti světa… (1985; + nám., výtvarník), romantický příběh mladíka, jehož v dočasné slepotě provází v představách laskavá dívka, Romance z temnot (1986; spol. r. Jacques Drouin; + nám., sc., výtvarník), humoreska o vývoji dopravních prostředků Od kroku k pokroku (1987; spol. r. Pavel Koutecký; + spol. nám., spol. sc.), propagační f. pro Mezinárodní federaci filmových archivů Lost World of Logos? (1988; režie, animace), přednáška profesora „myšologie“ o důvodech kouření a dalších závislostí nejen u mladých žen Mouseology (1994, Myšologie; + nám., výtvarník, animace), propagační film o článku z Mezinárodní konvence o právech dítěte OSN, Why? (1994, Proč?; + výtvarník, animace) ze série Rights from the Heart (Práva srdce), příběh chlapce, který propadne drogám, Narkoblues (1997; sc., spol. režie) ze série Práva srdce, uvedený v pásmu Pojar dětem 2016, epizoda (režie) z kolektivního projektu podle sbírky japonského básníka Matsua Bashoa Fuyu no hi (2003, Zimní den; r. projektu Kihachiro Kawamoto), příběh městského chlapce, objevujícího během pobytu v odlehlých horách u samotářského malíře kouzlo přírody, Hiroshi (2005), uvedený v pásmu Pojar dětem 2016, epizoda Paleček z pásma podle Werichových pohádek Fimfárum 2 (2006), epizoda O princezně, která se nesmála z pásma Autopohádky (2010), uvedená rovněž v pásmu Pojar dětem 2016, příběh osamělého chlapce, který díky péči o sousedova psa najde přátelství, Psí historie (2010), uvedený v pásmu Pojar dětem 2016, Vánoční balada (2015; r. Michal Žabka; nám., sc.), uvedená v pásmu Pojar dětem 2016; (krátké dokumentární filmy) dvoudílný f. o díle českého malíře Josef Mánes I – Krása lidu (1951) a Josef Mánes II – Bohatýrský sen (1952; + nám.), fejeton o krásách Prahy z pohledu návštěvníka Sváteční den (1956); (celovečerní filmy) dětský snímek podle povídky Vladimíra Pazourka Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955), kombinovaná (hraná a animovaná) moderní pohádka o přátelství chlapce na prahu dospívání a tajemné víly Motýlí čas (1990; + výtvarník).

Zdroj: -fik- / Filmový pěhled 11/2016 - NFA