Bořivoj Navrátil

Bořivoj Navrátil má původ v úřednické rodině, oba rodiče ale ztratil již v raném dětském věku. Poté vyrůstal u tety, s níž se v roce 1947 přestěhoval do Jihlavy. Na jihlavské ekonomické škole se začal věnovat divadlu a účinkoval v ochotnických představeních, následně začal hostovat v Horáckém divadle v Jihlavě. V letech 1952-1956 studoval herectví v Brně na JAMU, načež nastoupil do svého prvního angažmá v Těšínském divadle v Českém Těšíně (1956-1957), pak v rychlém sledu vystřídal Slezské divadlo v Opavě (1957-1958) a Státní divadlo v Ostravě (1958-1961). Počátkem 60. let přišel do Prahy a od roku 1961 byl členem činohry Národního divadla. Na naší první scéně strávil třicet let a přestože nikdy nedostal zásadní herecký úkol, dokázal i ve vedlejších rolích zaujmout perfektním vykreslením charakteristiky postav. Výrazné psychologické portréty s překvapivými zvraty uplatnil nejen v dramatech, ale i v komediálním žánru. Vynikl v řadě her světového repertoáru (Romeo a Julie, Vassa, Zadržitelný vzestup Artura Uie, Optimistická tragédie), uplatnil se také v melodramu Námluvy Pelopovy. Pro hru Ze života hmyzu si na přání režiséra Miroslava Macháčka nechal oholit hlavu, vlasy mu pak již nenarostly a jeho holá lebka se následně stala jedním z charakteristických znaků jeho herecké osobnosti. Národní divadlo opustil Navrátil v roce 1992, načež úzce spolupracoval s Petrem Léblem v Divadle Na zábradlí (Racek, Naši naši furianti, Služka), hostoval také na dalších pražských scénách (Činoherní klub, Švandovo divadlo), pohostinsky účinkoval také v oblastních divadlech (Mladá Boleslav, Šumperk, několik let také Horácké divadlo v Jihlavě, s nímž jsou spojeny Navrátilovy herecké začátky). Od roku 1996 byl stálým členem hereckého souboru divadelního spolku Kašpar, kde se znovu uplatnil v řadě inscenací (Sestup Orfeův, Richard III., Královský hon na slunce, Vánoční vzpomínka), příležitostně ale znovu hostoval i v Národním divadle.

Po svém příchodu do Prahy se Navrátil napřed objevil ve dvou televizních adaptacích klasických divadelních her (SAMOTA, 1965; ŽENITBA, 1967). Do filmu vstoupil poprvé jako dabér, když pro film ZABITÁ NEDĚLE (1969) namluvil slovenského herce Ivana Palúcha. První filmové role si zahrál až o rok později ve filmech UCHO (1970) a UŽ ZASE SKÁČU PŘES KALUŽE (1970; oba snímky v režii Karla Kachyni). Poté hrál i v několika filmech ročně, další výraznější příležitosti mu ale dal znovu až Kachyňa postavami lékařů ve filmech POZOR, VIZITA! (1981) a SESTŘIČKY (1983). Z dalších filmů různých žánrů a kvalit je na místě zmínit snímek SAGARMATHA (1989), při jehož natáčení v Himalájích Navrátil těžce onemocněl. Nadále pracoval pro televizi, hrál v inscenacích, televizních přepisech divadelních her, pohádkách a také seriálech. Z těch stojí za zmínku TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975), kde v jednom dílu zaujal výraznou kreací padoucha, pro něj tak typickou. Další větší roli hrál jako předseda světové rady v seriálu NÁVŠTĚVNÍCI (1983). Z řady dalších seriálových projektů lze připomenout nekonečný seriál ULICE (2005) na TV Nova. Zatím naposledy se před kamerou objevil v televizním filmu SVĚDOMÍ DENISY KLÁNOVÉ (2009).

Po roce 1989 výrazně ubylo hereckých příležitostí ve filmu, o to více se realizoval na divadle a v televizi. Z jeho filmových rolí z této doby stojí za zmínku KNOFLÍKÁŘI (1997), v menších úlohách se objevil v titulech CO CHYTNEŠ V ŽITĚ (1998) nebo VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ (1999). V poslední době pak zaujal postavou dobrodruha Cohena ve filmu MAHARAL – TAJEMSTVÍ TALISMANU (2007). Jestliže český film nedal Navrátilovi v posledních době mnoho příležitostí, hojné uplatnění nalezl v projektech zahraničních produkcí natáčených u nás, přičemž tvůrci využili jeho zjevu pro postavy zločinců a podivínů. Za zmínku stojí například jeho nevelká role v mezinárodně oceněném snímku LA NINA DE TUS OJOS (Dívka tvých snů, 1998), objevuje se také v zahraničních seriálech.

Bořivoj Navrátil vyniká také mistrovskou prací s hlasem, což mu umožnilo uplatnit se v uměleckém přednesu a v rozhlase, často pracoval také pro dabing, osobně rád vzpomíná na namluvení Iana Richardsona v seriálu Great War And The Shaping Of The 20th Century. V letech 1973-1983 vyučoval herectví na Státní konzervatoři v Praze, později krátce jako pedagog působil na DAMU (1986-1987).

Navrátil byl ženatý, v Ostravě se oženil s tanečnicí Marií Steinovou, která však po jejich společném příchodu do Prahy nenašla v hlavním městě uplatnění a manželství s jedním synem nakonec skončilo rozvodem (1968).

Autor: argenson

Vyrůstal po smrti rodičů od raného dětství u otcovy sestry. Již jako student ekonomické školy v Jihlavě byl ochotníkem. Absolvoval brněnskou JAMU (1956) a po hraní na oblasti se v roce 1961 stal členem Národního divadla v Praze. Během více než třicetiletého působení zde hrál v klasickém i soudobém repertoáru. Pak spolupracoval s Petrem Léblem v Divadle Na zábradlí (Fernando Krapp mi napsal dopis, Služky, Naši naši furianti, Racek) a kromě různých hostování působil i v Divadelním spolku Kašpar (Královský hon na slunce, Sestup Orfeův, Májový Shakespeare, Mrzák Inishmaanský, Richard III., Účtování v domě božím, Vánoční vzpomínka). Kromě výrazného zjevu s lysou hlavou vynikal zajímavým hlasem (byl ceněným rozhlasovým interpretem). Kinematografie a televize z jeho hereckého fondu čerpaly bohužel dosti jednostranně. Cestu k filmu mu otevřel Karel Kachyňa, jemuž vděčil i za své nejhodnotnější role: postavy primářů ve snímcích Už zase skáču přes kaluže, Pozor, vizita! a Sestřičky. Sergej Gerasimov ho obsadil do životopisného filmu Lev Tolstoj jako spisovatelova osobního lékaře Dušana Makovického. Psychicky a fyzicky náročný úkol, jenž mu přivodil i zdravotní problémy, představovala postava pilota a špičkového horolezce Miša ve snímku Jána Piroha Sagarmatha, natáčeném v autentickém prostředí Himálaje. Dlouhodobě stabilní zázemí mu poskytovala televize, kde vytvořil nespočet rolí v inscenacích, filmech, pohádkách a v seriálech 30 případů majora Zemana (1974–79), Návštěvníci (1981–83), Paragrafy na kolech (1984), Sanitka (1984), Vlak dětství a naděje (1985), My holky z Městečka (1985), Slavné historky zbojnické (1985), Zlá krev (1986), Gottwald (1986), Malý pitaval z velkého města (1986), Rodáci (1987), Roky přelomu (1989), Přísahám a slibuji (1990), Dobrodružství kriminalistiky (1990–91), The Torch (1991, Pochodeň – TV), Náhrdelník (1993), Draculův švagr (1996), Ďábel v Praze (1996), Hotel Herbich (1999), Nemocnice na pokraji zkázy (1999), Četnické humoresky (2000), Útěk do Budína (2002), La Cittadella (2003), Redakce (2004), To nevymyslíš! (2005–06), Ulice (2005–10), Letiště (2006), Horákovi (2006), Cukrárna (2010). Hrál také v zahraničních filmových a TV projektech, realizovaných u nás. Vyučoval herectví na pražské Státní konzervatoři (1973–83) a na DAMU (1986–87). Jeho medailon natočila Simona Oktábcová pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010), byl mu věnován i pořad z cyklu ČT 13. komnata (2009). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2003).
-fik-, Filmový přehled 2011/12