Francouzský herec Jean-Pierre Marielle má za sebou bohatou kariéru trvající již přes půl století, natočil více než sto filmů, řada z nich je dobře známá i českým divákům. Bohaté uplatnění našel také v divadle, na rozdíl od jiných herců se naopak poměrně málo objevoval v televizi. Narodil se v Dijonu a pocházel z dobře situované rodiny, k divadlu se poprvé dostal v rámci amatérského souboru na střední škole, kdy se spolužáky nastudoval některé hry A. P. Čechova. Jeho dalším záměrem bylo studovat literaturu na vysoké škole, na popud jednoho ze svých pedagogů ale nakonec pokračoval v herectví. Po maturitě v Dijonu odešel do Paříže, kde absolvoval herecké kurzy v Centre Dramatique de la Rue Blanche.
Další hereckou průpravu získal Marielle v l. 1952-1955 na pařížské konzervatoři (Conservatoire national), kde mimo jiné navázal celoživotní přátelství s dalšími francouzskými hvězdami jako byli Jean-Paul Belmondo nebo Jean Rochefort. S nimi také prošel hereckým křestem na nejprestižnější francouzské divadelní scéně (Comédie Française), po dokončení konzervatoře nastoupil k divadelní společnosti Grenier-Hussenot, s níž vystupoval v různých pařížských divadlech, především v Théâtre Marigny. Nedlouho nato ve vedlejších rolích debutoval i na stříbrném plátně a poprvé jej diváci v kinech viděli například ve filmech ROZTOMILÍ CHLAPCI (Charmant garçons, 1957) nebo NEZNÁMÝ V POZADÍ (Tous peuvent me tuer, 1957). První zkušenosti s filmem však Mariella nepřesvědčily o správnosti této cesty a v následujících letech se spolu s kolegou Guy Bedosem věnoval kabaretu.
První hlavní roli dostal v adaptaci románu André Mauroise DVĚ LÁSKY FILIPA MARCENATA (Climats, 1962), v dalších letech mu několik zajímavých příležitostí poskytl osvědčený tvůrce komediálního žánru Philippe de Broca, například ve filmu PÁN ZE SPOLEČNOSTI (Un monsieur de compagnie, 1964). V průběhu šedesátých letech se ve filmech různých kvalit objevil také se svým přítelem J. P. Belmondem – BANÁNOVÁ SLUPKA (Peau de banane, 1963), VÍKEND NA ZUYDCOOTE (Week-end a Zuydcoote, 1964) nebo SYMPATICKÝ DAREBA (Tendre voyou, 1966). Druhá polovina šedesátých let byla pro Mariella významná především na divadle, kdy spolu s Jeanem Rochefortem hrál, ale také se podílel na vedení Théâtre Antoine, kde se mimo jiné znovu vrátil k tvorbě A. P. Čechova (Strýček Váňa). V následujících letech získal za své kreace na jevištích Théâtre La Bruyere a Théâtre de la Gaité-Montparnasse dvakrát prestižní Cenu Svazu divadelních kritiků (1969, 1973).
V sedmdesátých letech se Marielle častěji začal setkávat před kamerou s Philippem Noiretem, z jejich spolupráce připomeňme historický film SLAVNOST ZAČÍNÁ (Que la fete commence…, 1974). Za roli amatérského malíře a obchodního cestujícího ve filmu KOLÁČE Z PONT-AVEN (Les galettes de Pont-Aven, 1975) byl nominován na Cézara. Po boku Annie Girardot se objevil v romantické komedii PŘÍPADNÝ SŇATEK MOŽNÝ (Cours apres moi que je t´attrape, 1976), později spolu hráli ve filmu MLUV, MLUV, ZAJÍMÁŠ MĚ (Cause toujours… tu m'intéresses!, 1979). Vedle tragikomických postav romantických a zakřiknutých snílků dokázal Marielle podat i výrazné výkony v záporných úlohách kriminálních dramat jako byly dodnes vysoce ceněné filmy BEZ MOTIVU (Sans mobile apparent, 1971) nebo JAKO ŠTVANÁ ZVĚŘ (La traque, 1975).
Další nominace na Cézara (tentokrát ve vedlejších rolích) vynesly Mariellovi filmy ČISTKA (Coup de torchon, 1981) a NĚKOLIK DNŮ SE MNOU (Quelques jours avec moi, 1989), mezitím si znovu zahrál s Belmondem v dobře známé komedii BEZVA FINTA (Hold Up, 1985), kde ztvárnil tragikomickou figurku ředitele banky. Z jeho další filmografie stojí za zmínku role policisty Freda v kriminálce DUBNOVÉ MĚSÍCE JSOU VRAŽEDNÉ (Les mois d´avril sont meurtries, 1987), za niž získal cenu pro nejlepšího herce na festivalu Mystfest v Itálii. Sluší se připomenout také historický film VŠECHNA JITRA SVĚTA (Tous les matins de monde, 1991), v němž sehrál roli přísného hudebního skladatele, jež mu vynesla další nominaci na Cézara.
Nominací na Cézara má Marielle na svém kontě celkem sedm, zatím naposledy to bylo v roce 2008 za hlavní roli ve filmu TANČIT JE LEPŠÍ (Faut que ça danse, 2007). Mezitím si jej čeští diváci mohli připomenout také v hojně diskutované ŠIFŘE MISTRA LEONARDA (The Da Vinci Code, 2006). Že ani v divadle neřekl své poslední slovo, dokládá prestižní Molierova cena za hlavní roli v Pinterově hře Návrat domů prezentované v divadle Théâtre de l'Atelier (1994). Již v roce 1992 byl Marielle dekorován nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, řádem Čestné legie, v roce 2008 pak za celoživotní přínos francouzskému filmu obdržel prestižní Lumierovu cenu.
Mariellovou manželkou je herečka Agathe Natanson (*1946), vzali se v roce 2003 a oba mají děti z předchozích vztahů.
Autor: argenson .
