Christopher Marlowe

Otec Marlowe si myslel, že jej potkalo štěstí, když se mu narodil 23. února roku 1564 v anglickém Cantenbury syn, kterému dal jméno Christopher. Doufal po celé Christopherovo dětství, že jej zasvětí do svého ševcovského řemesla. Sám jej něžně nazýval Kitem, kocourkem. Christopher však byl již od školního věku nadprůměrně inteligentní, což se projevilo i později, když bez větších těžkostí absolvoval univerzitu v Cambridgi v roce 1584 a získal titul magistra, a roku 1587 mistra.

Žil v Londýně, kde se řadil mezi univerzitní vzdělanc,e jako John Lyly /asi 1554-1606/, Roberrt Green /asi 1558-1592/, George Peele /1556-1596/, se kterými se jako dramatik spřátelil. Později se tradovalo, že se díky své duševní bystrosti dal do služeb hlavního britského špióna Francise Walsinghama, jehož prostřednictvím podával důležité informace, týkající se činnosti emigrantské katolické opozice, přímo královně Alžbětě. Byl proslulý svou svobodomyslností a zejména nevázaným a rozmařilým životem, častým opilstvím a sklony k násilnostem.

Vedle svého tajného poslání se pustil vážně do psaní divadelních her. Ve svých třiadvaceti letech napsal a uvedl své první drama na londýnském jevišti. Velký úspěch slavil zejména tím, že používal přirozenější a lidovější jazyk, takzvaný blankvers. Jedna z jeho šedesáti her, The Tragical History of the Life and Death of Doctor Faustus /Tragická historie o doktoru Faustovi/ z roku 1592, představuje první dramatické zpracování známé faustovské legendy o doktoru Faustovi, muži, který uzavřel tajnou úmluvu s ďáblem.

Marlowe v dospělosti byl mužem statné postavy a po svém otci zdědil i poměrně značnou fyzickou sílu. Jeho pověst hospodského rváče s těmito jeho tělesnými dispozicemi jistě souvisela. Měl řadu nepřátel, a to i mezi herci a dramatiky. V roce 1593 sepsali jeho nepřátelé a rozšířili podvržený pamflet na královnu Marlowovým jménem. Marlowe se dobrovolně dostavil k soudu, kde uvedl své argumenty, kterými prokazoval, že není autorem hanopisu proti královně Alžbětě.

Soud jej sice propustil, ale o deset dnů později byl Marlowe nalezen zavražděný. Byl nalezen s dýkou zabodnutou do oka. Vrah byl zjištěn a postaven před soud, ale nakonec byl soudem osvobozen, když se obhajoval tím, že se jen bránil Marloowým útokům a nebylo prokázáno, že jednal úmyslně. Královna tomuto muži, jistému Ingramu Frizerovi, udělila formální milost.

Pro dramatickou tvorbu v Anglii šlo o velkou ztrátu. Jeho hry se hrály i nadále, ale každý režisér si tu a tam něco přidával. Jeden mladý herec, pozdější dramatik známý jako Shakespeare, si dokonce vypůjčil i nějaké větičky, dokonce i dramatické postupy a témata. Marlowe byl zavražděn ve svých 29 letech a pohřben do neoznačeného hrobu.

Erkul

Autor: Erkul