Ladislav Lakomý

Významná osobnost brněnského divadelnictví, Ladislav Lakomý, pochází ze živnostnické rodiny a dětství strávil v Náměšti na Hané a v malé vesnici Loučka u Litovle. Již od dětství jevil zájem o divadlo, pro jeho umělecké směřování však rodiče neměli pochopení. V roce 1948 začal v Brně studovat Vyšší průmyslovou chemickou a tehdy také začal hrát s divadelními ochotníky, zároveň začal soukromě studovat základy herecké práce. Po maturitě na průmyslovce nakonec zahájil studia herectví v Brně na JAMU, absolutoria dosáhl v roce 1956.

Po studiích získal Lakomý angažmá v Divadle bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo Brno), kde působil v letech 1956-1965. Jeho začátky jsou spojeny s postavami mladých hrdinů, které zosobnil například ve hrách Strýček Váňa, Jak je důležité míti Filipa nebo Manon Lescaut, překvapivě ale dostal i příležitosti neadekvátní svému věku (Maryša, Jan Hus). V mezičase krátce hrál ve Státním zájezdovém divadle v Praze (1960).

V roce 1965 změnil působiště, ale jen v rámci Brna, přešel na scénu Státního divadla (dnešní Národní divadlo Brno), kde pak strávil více než třicet let. V letech 1967-1968 byl krátce šéfem činohry Slováckého divadla v Uherském Hradišti, tehdy také přišla nabídka z Národního divadla v Praze, jednání ale skončilo na půli cesty, takže Lakomý zůstal již natrvalo spojen s Brnem. Na scéně největšího brněnského jeviště odehrál více než stovku stěžejních rolí domácího i světového repertoáru (Maryša, Král Krysa, Idiot, Car Fjodor, Ivanov, Dvanáct rozhněvaných mužů), více než 150 repríz v průběhu pěti let spojených s velkým úspěchem představovala hra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista. V roce 1991 odešel Ladislav Lakomý do penze, na scéně brněnského Národního divadla ale vystupoval nadále pohostinsky (Bratři Karamazovi, Král Jan).

Lakomého výhradní spojení s Brnem a také jeho vyloučení z Komunistické strany po roce 1968 vyústilo v poměrně málo početnou a ještě méně významnou participaci ve filmu i televizi. Na svém kontě má sice desítky natočených titulů, nikdy ale nehrál větší roli. Debutoval nevelkou postavou řidiče ve filmu POSLEDNÍ ETAPA (1962), později hrál prokurátora ve společensky významném filmu STUD (1967). Přes svůj politický škraloup (nebo spíše právě proto) se v 70. letech objevoval v tendenčních historických snímcích jako DNY ZRADY (1973), DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) nebo VÍTĚZNÝ LID (1977). Jen výjimečně se objevil v jiných žánrech, navíc v dnes již zapomenutých filmech.

Z pozdějších let stojí za zmínku postava otce hlavní hrdinky ve válečném dramatu OZNAMUJE SE LÁSKÁM VAŠIM (1988), jako Vladislav Vančura se pak objevil ve filmu ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (1989). V té době také obdržel titul Zasloužilého umělce, který navazoval na jeho ztvárnění osobnosti prezidenta Beneše v propagandistickém seriálu GOTTWALD (1986). V následujících letech točil Ladislav Lakomý spíše pro brněnskou televizi (DETEKTIV MARTIN TOMSA, 1996; ČETNICKÉ HUMORESKY, 2001), televizní kamera také zaznamenala některé jeho divadelní výstupy. Co se týče filmové tvorby, připomeňme například postavu hofmistra v pohádce KOUZELNÝ MĚŠEC (1996), jeho filmografii prozatím uzavírá koprodukční česko-řecký snímek PODZIMNÍ NÁVRAT (2001).

Ladislav Lakomý rozvinul své aktivity dlouhodobě také v oblasti pedagogiky, od roku 1968 přednášel hereckou výchovu na JAMU, odtud ale v roce 1975 musel odejít. V letech 1980-1988 přednášel na brněnské konzervatoři, pak se znovu vrátil na JAMU, kde byl v roce 1990 jmenován docentem, opět v oblasti herecké výchovy. Neméně významná je jeho práce pro rozhlas, rád a řadu let se věnuje také uměleckému přednesu a recitaci. Na svém kontě má i stovky titulů v dabingu, svůj hlas například propůjčil francouzským hvězdám jako byli Jean Marais a Alain Delon nebo německý herec Horst Buchholz. V roce 1998 získal za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského.

Ladislav Lakomý je ženatý a má jednu dceru.

Autor: argenson

LADISLAV LAKOMÝ (nar. 14.11.1931, Náměšť na Hané – zemřel 11. dubna 2011, Brno) hrál za okupace loutkové divadlo a s ochotníky pokračoval i v Brně, kde vystudoval Vyšší průmyslovou školu chemickou (1952) a pak herectví na JAMU (1956). Strávil devět sezon v brněnském Divadle bratří Mrštíků (Jak je důležité míti Filipa, Manon Lescaut, Maryša, Evžen Oněgin, Fyzikové, Strýček Váňa), odkud přešel roku 1965 do Státního divadla, respektive Národního divadla v Brně, jehož předním členem zůstal až do roku 1996 s drobnými intermezzy, mj. ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (1967–68, šéf činohry). Z více než stovky velkých postav zaujal např. jako Ježíš v Komedii o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, pan Bérenger v Nosorožci, kníže Myškin v Idiotovi, Čechovův Ivanov, Marlow v dramatizaci Krále krysy, Vávra v Maryše nebo Car Fjodor. Na rozdíl od divadla se ve filmu neprosadil. Na plátně se často prezentoval v rolích autentických osobností v tendenčních rekonstrukcích historických událostí nebo v životopisných portrétech: básník Josef Hora (Dvacátý devátý), novinář Eduard Urx (Dny zrady), svobodník Rediš (Sokolovo), malíř Václav Holar (Putování Jana Amose), spisovatel Vladislav Vančura (Člověk proti zkáze) nebo Edvard Beneš v TV seriálu Gottwald (1986). Zpravidla byl obsazován do středně velkých rolí příslušníků inteligence nebo funkcionářů. Na svém kontě má také nespočet relací v literárních pořadech brněnské redakce Čs. rozhlasu a v brněnském studiu ČST se od počátku podílel na desítkách inscenací a pohádek. Hrál také v seriálech Dobrodružství kriminalistiky (1989), Detektiv Martin Tomsa (1995), Hříšní lidé města brněnského (1997), Četnické humoresky 3 (2007). Díky nezaměnitelnému melodickému a tvárnému hlasu vynikal v uměleckém přednesu a v dabingu (namlouval mj. Jeana Maraise či Alaina Delona); získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu (1999). Vyučoval herectví na JAMU a na brněnské konzervatoři. V roce 2006 mu byla udělena Cena města Brna. Jeho život a tvorbu zachycuje vzpomínková kniha Eugenie Dufkové Letokruhy Ladislava Lakomého (1998) a bilanční medailon Georga Agathonikiadise pro cyklus ČT Neobyčejné příběhy (2010). – Filmografie: Poslední etapa (1962; r. Miroslav Ondráček), Schovávaná na schodech (TV-1964; r. Zdeněk Kaloč), Anděl blažené smrti (1965; r. Štěpán Skalský), Epištoly k nesmělým milencům (TV-1965; r. František Laurin), Kdo zabil Jean Norwoodovou? (TV-1965; r. Pavel Špirk), Neklidné štěstí (TV-1965; r. Zdeněk Kubeček), Nesmrtelný příběh (TV-1965; r. Zdeněk Kaloč), Alcestin návrat (TV-1966; r. Jiří Prokel), Nespokojenci (TV-1966; r. Alois Hajda), Obyčejný člověk (TV-1966; r. Evžen Sokolovský), Sjezd abiturientů (TV-1966; r. Zdeněk Kaloč), Traktér u královny Pedauky (TV-1966; r. Zdeněk Kaloč), Stud (1967; r. Ladislav Helge), Den velkého hněvu (TV-1967; r. Ernest Stredňanský), Okénko (TV-1967; r. Alois Hajda), Jdi za zeleným světlem (TV-1968; r. Pavel Blumenfeld), Pozvání spravedlivých (TV-1968; r. Pavel Rímský), Případ korneta Jelagina (TV-1968; r. Zdeněk Kaloč), La musica (TV-1969; r. Alois Hajda), Šťastný Jim (TV-1969; r. Zdeněk Kaloč), Římanka (TV-1970; r. Petr Tuček), Pařížská komuna (TV-1971; r. Ivan Balaďa), Dny zrady (1973; r. Otakar Vávra), Semestr něžnosti (TV-1973; r. Vojtěch Štursa), Veľká noc a veľký deň (1974; r. Štefan Uher), Dvacátý devátý (1974; r. Antonín Kachlík), Sokolovo (1974; r. Otakar Vávra), Chroust (TV-1974; r. Milan Peloušek), Ostrov Afrodity (TV-1974; r. Jaroslav Dudek), Šek, na kterém chyběl podpis (TV-1974; r. Vojtěch Štursa), Juanova košile (TV-1975; r. Rudolf Tesáček), Život není sen, moje milá (TV-1975; r. Jaroslav Novotný), Člověk odjinud (TV-1976; r. Jiří Bělka), Přebytečná pravda (TV-1976; r. Jiří Vanýsek), Strom vědění dobrého (TV-1976; r. Jiří Bělka), Vítězný lid (1977; r. Vojtěch Trapl), Hlavou proti zdi (TV-1977; r. Evžen Sokolovský), Chlapi jak se patří (TV-1977; r. Rudolf Tesáček), Julius a Ethel (TV-1977; r. Otto Haas), Kandidát strany (TV-1977; r. Otto Haas), Kufr plný nadějí (TV-1977; r. Tomáš Svoboda), Prokop Diviš (TV-1977; r. Jiří Bělka), Případ hodného vedoucího (TV-1977; r. Jiří Vanýsek), Světlo bezesných nocí (TV-1977; r. Milan Peloušek), Tango (TV-1977; r. Jiří Vanýsek), Zbabělec (TV-1977; r. Petr Tuček), Jako všichni v této ulici (TV-1978; r. Rudolf Tesáček), Nerovná láska (TV-1978; r. Zdeněk Kaloč), Před premiérou (TV-1978; r. Fedor Kaucký), V hodině nejtěžší (TV-1978; r. Petr Tuček), Čas pracuje pro vraha (1979; r. Jiří Hanibal), Karolina aneb Příběh ze starých časů (TV-1979; r. Vojtěch Štursa), O podivném drakovi (TV-1979; r. Milan Peloušek), Rváč (TV-1979; r. Jiří Vanýsek), Noční expres (TV-1980; r. Milan Peloušek), Zlatá panna (TV-1980; r. Vojtěch Štursa), Dlouhý měsíc (TV-1981; r. Vojtěch Štursa), Požehnaný věk (TV-1981; r. Fedor Kaucký), Archimédův bod (TV-1982; r. Rudolf Tesáček), Neobvyklý případ (TV-1982; r. Rudolf Tesáček), Šťastný domov (TV-1982; r. Vladimír Drha), Únos (TV-1982; r. Evžen Sokolovský), Putování Jana Amose (1983; r. Otakar Vávra), Letný strom radosti (1983; r. Ivan Húšťava), Kabát na mladíka (TV-1983; r. Milan Peloušek), Mozartovy moravské vánoce (TV-1983; r. Eugen Sokolovský ml.), Odchod bez řádů (TV-1983; r. Rudolf Tesáček), Parcela 60, katastr Lukovice (TV-1983; r. Evžen Sokolovský), Rovnováha (TV-1983; r. Vojtěch Štursa), Dlouhý týden (TV-1984; r. Vojtěch Štursa), Obraz (TV-1984; r. Evžen Sokolovský), Převozník (TV-1984; r. Petr Tuček), Pohádka o Malíčkovi (1985; r. Gunárs Piesis), Silvestr 1886 (TV-1986; r. Rudolf Tesáček), Světlo z temnot (TV-1986; r. Jiří Bělka), Vysoká hra (TV-1986; r. Jiří Bělka), Svět nic neví (1987; r. Jiří Svoboda), Sedmé nebe (1987; r. Otakar Kosek), Ňouma (TV-1987; r. Jiří Vanýsek), Satelit (TV-1987; r. Rudolf Tesáček), Ticho v soudní síni (TV-1987; r. Vladimír Drha), Oznamuje se láskám vašim (1988; r. Karel Kachyňa), Bratr Paleček (TV-1988; r. Eugen Sokolovský ml.), Povídka s dobrým koncem (TV-1988; r. Petr Tuček), Svědek času (TV-1988; r. Jiří Bělka), Ztráta paměti (TV-1988; r. Rudolf Tesáček), Uzavřený okruh (1989; r. Václav Matějka), Člověk proti zkáze (1989; r. Štěpán Skalský), Jestřábí moudrost (1989; r. Vladimír Drha), Mimořádný případ (TV-1989; r. Alois Müller), Sestra Amáta (TV-1989; r. Rudolf Tesáček), Smrt spořádaného občana (TV-1989; r. Zdeněk Kaloč), Vampýr (TV-1989; r. Jaroslav Hanuš), Zemřeš, kdy budeme chtít (TV-1989; r. Otakar Kosek), V rannej hmle (1990; r. Ján Zeman), Honzík (TV-1990; r. Rudolf Tesáček), Jan Houslista (TV-1990; r. Vladimír Drha), O těch Martinových dudách (TV-1990; r. Věra Jordánová), Pravda visí na vlásku (TV-1991; r. Rudolf Tesáček), Případ Salieri (TV-1991; r. Vojtěch Štursa), Kruté proměny (TV-1992; r. Zdeněk Kaloč), Kurýr (TV-1993; r. Zdeněk Kaloč), Návrat do cizí země (TV-1994; r. Eva Sadková), Posel (TV-1994; r. Vlastimil Kelbl), Půlnoční večeře (TV-1994; r. Rudolf Tesáček), Pohádka o Faustovi (TV-1995; r. František Filip), Prsten a řetěz (TV-1995; r. František Filip), Valčík na uvítanou (TV-1995; r. Antonín Přidal), Kouzelný měšec (1996; r. Václav Vorlíček), Tři blázni v jednom (TV-1996; r. Antonín Přidal), Po letech (TV-1998; r. Jiří Vanýsek), Stromy umírají vstoje (TV-1998; r. Zbyněk Srba), Elektrický nůž (TV-2000; r. Antonín Přidal).

Zdroj: -fik- / Filmový přehled, NFA